Spodní třetina až polovina extraligové tabulky nabízí poutavou melu, kvůli níž už přišlo o práci několik trenérů. Poslední tým podle nového modelu sestoupí. Záchranná brzda v podobě baráže už neexistuje.
Možná ale narychlo vznikne nová brzda, ještě účinnější. Zajistí, že nesestoupí nikdo.
Podle deníku Sport jde o hotovou věc. Scénář je takový, že Asociace profesionálních klubů v lednu převezme od svazu řízení nejvyšší české soutěže. Což podle tři roky starého memoranda může. Následně kluboví manažeři na valné hromadě odhlasují, že v současném ročníku nikdo nespadne. A v tom dalším přibude vítěz první ligy. Rok nato počet účastníků nabobtná dokonce na šestnáct. Nakonec ale dva týmy vypadnou.
Ne všichni záměru tleskají. Sparta a Liberec jsou proti. Třinec nechce nic uspěchat.
Nicméně podporovatelů je víc. Nejaktivnější jsou Kladno, Litvínov a Hradec, neodporují Pardubice či Vítkovice. Vesměs horují kluby, jimž sestup hrozí.
Změny v počtu účastníků a postupné odříznutí nižší první ligy ještě musí odkývat výkonný výbor svazu. Sedí v něm Tomáš Král, Aleš Pavlík, Miloslav Šeba, Petr Bříza, Otakar Černý, Karel Jankovič, Aleš Kmoníček, Bedřich Ščerban, Jiří Šlégr, Milan Vacke a Libor Zábranský. Stačí, aby ruku zvedlo alespoň šest mužů.
Radikální krok by z evropského pohledu nebyl bezprecendentní. Uzavřenou elitu mají ve Finsku. Ale kdo si vsadí, že kopírování země s odlišnou historií a mentalitou proběhne bez vedlejší účinků?
Evropa včetně Česka je historicky zvyklá spíš na model prostupnosti mezi soutěžemi.
Odlišné pojetí razí v Severní Americe, kde je průchod bránou NHL spjatý s velmi drahou licencí. A jestliže někdo delší dobu herně strádá, nevadí. Zahájí - pro řadu fanoušků atraktivní - fázi přestavby. Za živoření u dna je vlastně odměněný vysokými volbami v draftu, díky nimž může získat nejednu superhvězdu. Mezitím nebankrotuje, neboť je ekonomicky provázaný s ostatními.
V Česku draft neexistuje, talenty si každý vychovává sám. Kometa finančně nevyrovnává ztráty Pardubic. Pokud klub trčí na dně, pomoct mu zpravidla může akorát bohatý sponzor.
Fanoušci prohrávajících týmů tak nemůžou doufat, že je coby jednička draftu spasí český Connor McDavid. Přesto mají důvod chodit na stadion. Sledovat drama, jestli jejich oblíbenci zůstanou "nahoře".
Sledování outsiderů, kteří stejně nevypadnou, ztratí smysl, atraktivita soutěže ještě poklesne. Přitom extraliga má v návštěvnosti rezervy. Stojí za Švýcarskem, Ruskem, Německem a Švédskem. A docela výrazně.
Dalším úskalím radikálního plánu je zvýšení korupčního potenciálu. Mančafty u dna nebudou potřebovat výhry.
Byť jen dočasné zvýšení účastníků na šestnáct zase rozdrolí kvalitu. A to v době, kdy v podstatě dohrála zlatá generace. Extraliga by potřebovala spíš zúžit na tucet klubů, opačný krok je neodůvodnitelný.
Silným argumentem pro vytvoření ustáleného spolku je nasazování mládeže. Proč nesnížit rozpočet a neždímat pár juniorů, když nehrozí sestup? Jenže Česko není Finsko, což názorně ukázal experiment s dočasným uzavřením první ligy. Mladíků přibylo, ale stejně nedostávají prostor. Týmů je navíc šestnáct, takže kvalita silně pokulhává. A ještě více ji zohyzdí budoucí nemožnost přejít o patro výš.
Pozoruhodné je, že plány na zrušení sestupu přicházejí v době, kdy Česko jako hostitel mistrovství světa dvacítek nemá normálně probíhající juniorskou extraligu. Tuzemský hokej zřejmě potřebuje ještě více zostudit.
Částečné přijetí severoamerického modelu samozřejmě může fungovat, jak ukazuje Finsko, ale přinejmenším ho musí pohánět smysluplná vize, což v českém případě neplatí. Třeba Sparta o záměru ostatních doteď nevěděla.
Revoluce v rozjetém ročníku neznačí koncepci, nýbrž zbabělost. Slabší si chtějí vzít od svazu klíče a zamknout se. Aby je konkurence - alespoň prozatím - nevytlačila.
