Jaký dojem ve vás zanechaly události posledních týdnů, které se strhly kolem pardubického klubu?

V první řadě jsem rád, že už Pardubice nejsou poslední v tabulce. To beru jako nejdůležitější. Ale samozřejmě věci ohledně odvolání trenéra a konce Rolinka byly velmi hořké. Hlavně Tomášův konec byl dost neočekávaný. Nicméně je dobře, že teď mužstvo dvakrát vyhrálo.

V minulé sezoně, která skončila úspěšnou baráží, jste mluvil doslova o historickém rozkladu. Věřil jste, že s obměnou vedení i kádru se Pardubice posunou do vyšších pater extraligy?

Všichni o tom mluvili, Pardubice přivedly posily a zdálo se, že rozpočet o něco navýšily. Cíl je být minimálně do desítky. Těžko hodnotit, všechny zápasy jsem neviděl, ale určitě je to mužstvo na to, aby se udrželo. Na šestku nebo desítku to zatím nevypadá, na druhou stranu je odehráno ještě málo kol.

Jenže dost neuctivé jednání s Rolinkem vypovídá o tom, že má klub stále dost podobné problémy jako v posledních letech.

Těžko se mi o tom mluví. Změnil se trenér, skončil kapitán. Je teď na osobě hlavního trenéra, aby dal mužstvo dohromady.

Jak jste chápal odstavení Rolinka po dvou zápasech extraligy a události, které se kolem jeho osoby děly dál?

Nechci se stavět na žádnou stranu, jsou to složité věci. Byla tam asi nějaká averze jedné strany k druhé, to se někdy v hokeji i v životě stává, ale způsob, jakým to bylo komunikováno, nebyl správný. Vypouštět ven nějaké esemesky nebo zprávy, to se nedělá.

Související

Gulaš může nastolené tempo udržet, věří Kýhos. Pardubice nezvládají komunikaci

Neměl si trenér Lubina s hráčem Rolinkova formátu ujasnit už před sezonou, jaká bude jeho role v týmu? Než potom klubovou legendu posadit a nekomunikovat s ní.

Vůbec nevím, jaká tam byla očekávání. Ale určitě Tomáš čekal, že bude hrát, určitě chtěl hrát. Neočekával, že ho trenér posadí a hlavně, že mu nikdo nic neřekne. Trenér má nějaký názor, hráč má zase svůj. Je pravda, že Tomáš je jedním z největších pardubických hráčů za posledních deset let. Je něco jiného, pokud se trenéři a vedení postaví takhle právě k němu, nebo by to udělali 20letému hráči. Je to divné, ale nechci se stavět na žádnou stranu. 

Generální manažer Martin Sýkora zveřejnil na Twitteru soukromou konverzaci s Rolinkem, pomocí které chtěl dokázat, že pro vyřešení Rolinkovy situace udělal maximum.

To se nemá na veřejnost vůbec dostat, akorát se to rozpitvává a je to škoda. Někdy se udělají rychlá rozhodnutí a pak můžou mrzet.

Není v tomto směru aktivita nového manažera Sýkory na sociálních sítích přehnaná? Nejprve psal o odstavení Rolinka kvůli impulzu pro tým, pak přišel s jeho zraněním a nakonec zveřejnil konverzaci.

Sociální sítě jsou moderní, někteří manažeři to dělají, ale já nejsem vůbec zastáncem nějakého vynášení věcí z kabiny. Od toho jsou mítinky a tiskové konference. Hlavně co se týče kolektivních sportů, nejsem fanda velkého tweetování. Možností, jak se spojit s novináři, je už tak dost. Pan Sýkora je na to asi zvyklý, taková je zkrátka doba, ale podle mě by měli být manažeři spíš v pozadí a maximálně vystoupit na nějaké tiskové konferenci. Tweety bych nechal na jindy, to je můj názor (úsměv).

Potom si Sýkora posteskl, že jsou Pardubice ve všech novinách.

Novináři se chytí maličkosti a hned mají příběh. Ale já jim to nevyčítám, to je chyba vedení. Jeden říká A, druhý říká B. Lidé ve vedení klubu si musí tyto věci dobře prokomunikovat.

Související

Trpký konec kapitána. Měl jsem toho už dost, nikdo se se mnou nebavil, tvrdí Rolinek

Je podle vás šťastné řešení, že s týmem pokračuje dosavadní asistent Radek Bělohlav v roli hlavního kouče?

Vedení se takhle rozhodlo. Vím, že tam byla i komunikace s Vláďou Růžičkou, ale k dohodě nedošlo. Takže rozhodnutí pro Radka Bělohlava bylo asi správné. Je před ním kus práce, dát kabinu dohromady a přesvědčit hráče. Věci, které se staly, jsou součástí hokejového života. Kapitán skončil a je potřeba najít nové lídry, kteří to povedou. Je to pro něj velká výzva.

Mluvili jsme o Twitteru, vy jste jeho prostřednictvím gratuloval k vítězné premiéře Petra Čecha ve čtvrté nejvyšší britské soutěži. Překvapilo vás, že se postavil do branky?

Párkrát jsme se s Petrem sešli a mluvili jsme o tom. Domnívám se, že jako malý kluk to dokonce zkoušel v hokejové brance. Nevím, jaké přesně má zkušenosti, ale samozřejmě mě jeho rozhodnutí překvapilo. Najednou hrál opravdový zápas a podle sestřihu zákroků nebo rozcvičky bylo vidět, že si chytání z fotbalu nějakým způsobem přenesl do hokeje. Nezdálo se mi, že by chytal jako začátečník, ty pohyby byly dobré.

Na první pohled byste nepoznal, že nejde o hokejového gólmana?

Ne. Z těch zákroků, co jsem viděl, můžu říct, že se pohyboval od tyčky k tyčce moderním způsobem, využíval svou výšku. Přesouval se po kolenou, příložník dával na zem, dobře si vykrýval spodek branky. Díky tomu, že měří skoro dva metry, mu ramena dosáhnou pod břevno a zabere velký kus branky. Za mě vážné dobré (úsměv). Jsem zvědavý, co bude dál. Jestli se chce třeba posunout a chytat druhou ligu. Nevím, co je jeho cílem. Ale vím, že kdyby se tomu věnoval, mohl by se jen zlepšovat.

Na Twitteru jste gratuloval mladému brankáři.

No, 37 ještě není takový věk. Nebude chytat na špičkové úrovni, to nejde, ale věřím tomu, že by se dokázal ještě hodně zlepšit.

Sportovci po skončení kariéry často zkouší přesedlat na jiný sport, ale aby na sebe někdo nechal pálit puky, to nebývá zvykem.

Petr určitě využívá své zkušenosti z fotbalové branky a chtěl s něčím pokračovat. Viděl šanci v hokeji, baví ho chytat. Celý život sportoval, takže se nedivím, že chce u sportu zůstat a pořád soutěžit. Já to mám stejné, akorát místo branky hraju v obraně. Jednou týdně máme v amatérské hokejové lize zápasy a vůbec si nedokážu představit, že bych nehrál. Hraju asi šestou sezonu a pořád mě to baví.

Dále jste poznamenal, že zatímco Čech hned první zápas vyhrál na nájezdy, vy jste musel na vítězné penalty čekat 17 let. To je pravda?

Ano, první penalty jsem chytal asi jako 16letý, tuším proti Zlínu. To jsme prohráli. Od roku 1982 už se penalty v Čechách nejezdily, nechytal jsem je. A další možnost jsem měl až na olympiádě v Naganu. Byla to pro mě de facto první větší zkušenost s nájezdy (úsměv).

Potěšilo vás, že si Čech dal na masku vaši podobiznu, a navíc měl dres s vaším bývalým číslem 39?

Samozřejmě. Každý brankář si hodně potrpí na to, co si dá na helmu. Petr si na tom určitě dal záležet. Mně také dost záleželo na tom, jak bude helma vypadat, když jsem si na ni dával symboliku Detroitu. Petr si tam dal symboliku klubů, ve kterých toho nejvíce odehrál, Chelsea a Arsenalu. Má k nim vztah. Dále britskou vlajku a moji podobiznu, což mě těší. Jsem rád, že si takhle vzpomněl a že můžu být na helmě fotbalové legendy.