Poznávají vás lidi v Seville na ulici?
Pro lidi tady je fotbal velká věc. A zatímco ve Švýcarsku od vás mají trošku odstup, tady ne. Takže mě poznávají často.
Už umíte španělsky?
Snažím se. V týmu se mluví jenom španělsky. Nejdřív jsem se učil sám, v tom pokračuju přes on-line lekce, a taky k nám domů chodí profesor na španělštinu. Co si v kabině potřebuju domluvit, tak už zvládám, i když celkově mluvit je pro mě pořád trochu složité.
A jak jste si zvykl na španělský životní styl?
Ještě než jsme měli připravený dům, bydleli jsme asi měsíc na hotelu, a když jsme chtěli jít na večeři, nikam jsme pořádně nemohli. Restaurace tady otevírají o půl deváté. A to už je malá zvyklá chodit spát. A má to i jiné souvislosti. Já jsem světlý, takže se musím hodně mazat. Přes léto se trénuje kvůli počasí v devět ráno a o půl osmé večer. Takže jiný rytmus, večeři si dáte až po desáté hodině. Celý den je tedy úplně jiný, než byl člověk zvyklý.
S Basilejí jste získával tituly, hrál Ligu mistrů. Jak by vyznělo porovnání vašeho bývalého a současného klubu?
Jsou tady dál. Sevilla za poslední roky vyhrála spoustu trofejí, odsud už hráči odcházejí do Barcelony, Realu Madrid a těch úplně nejvíc top klubů. Je to poznat už na tréninku. První týdny jsem si na něm snad nesáhl na balon. Chvíli mi trvalo, než jsem se na to tempo adaptoval. Jsem rád, že mě vedení podrželo.
Poslední ligový zápas proti Levante jste zvládli hladce 5:0, po čtyřech duelech bez výhry jste naplno zabrali, jste momentálně na čtvrtém místě. Jaké jsou cíle pro zbytek sezony?
Hlavní je dostat se do Ligy mistrů. Všem by bylo jedno, jestli přes La Ligu, nebo přes Evropskou ligu a vítězství v ní. Španělská liga je nicméně velmi vyrovnaná, takže uvidíme. Barcelona a Atlético teď trošku odskočily, ale zbytek se pere.
Můžete už teď říct, zda přestup splnil vaše očekávání?
Je to dokonce nad očekávání. Postoupili jsme do Evropské ligy, po osmém a třináctém kole jsme dokonce vedli La Ligu, byl jsem vyhlášen nejlepším hráčem ligy za měsíc listopad… Takže paráda. Smlouvu mám na tři roky, není důvod myslet na něco jiného. Mám pocit, že se tu dál zlepšuju a posouvám.
To se promítlo i do hodnocení v anketě českých novinářů o Zlatý míč, kterou po první polovině sezony vedete, že?
Nikdy by mě nenapadlo, že můžu být v takové anketě první, byť zatím jen za nějaké období. To je skvělé.
Když se zpětně podíváte na vývoj své kariéry, jste rád, že v roce 2011 nedopadl přestup do nizozemského Graafschapu? Neprošel jste tehdy zdravotními testy, které odhalily potíže se srdcem…
Ony se tam sešly dvě věci. Za prvé drobný zdravotní problém, který by ale sám o sobě asi nebyl překážkou přestupu. A pak to, že se ten klub dostal do finančních potíží. Po zjištění nálezu na srdci jsem v IKEM absolvoval malou operaci a šel do Sparty. Tam se mi dařilo, stejně jako potom v Basileji.
Co přesně vás trápilo? A je všechno úplně v pořádku, nebo se musíte třeba nějak hlídat?
Šlo o Wolffův-Parkinsonův syndrom. V jednom místě srdce se elektrický vzruch blokuje. Po tom zákroku už jsem ale úplně fit a žádné potíže s tím nejsou. Nechodím ani na žádné kontroly, neprobíhá žádná další léčba. Není to třeba.
Prožíváte skvělé období kariéry. Na čem nejvíc pracujete, aby se dařilo i dál, nebo dokonce ještě lépe? Ať už v profesním, nebo osobním životě?
Číslo jedna je jazyk. A pak taky bych byl rád, aby i pro manželku to tady začalo být zajímavější. Ve Švýcarsku třeba i díky tomu, že se tam člověk snáz domluvil anglicky, mohla podnikat víc věcí, tady je maličko odstřižená. Dceři už jsou čtyři roky, chodí tady do školky. Učí se tam španělsky, anglicky, ale taky třeba čínsky. I pro malou je to tady velký skok, ve čtyřech letech čtvrtý jazyk.
Sledujete jako bývalý sparťan, jak se daří vašem někdejšímu klubu a bývalým spoluhráčům? Letenští se na podzim hodně trápili…
V kontaktu jsem s Bořkem Dočkalem, Vencou Kadlecem, moc dalších hráčů tam už z té doby není. Výsledky znám, vím, co se píše, jak hrají. Před pár dny jsem je byl zkontrolovat na soustředění tady kousek v Marbelle. Vydali se nějakou cestou, zkoušeli jít cestou zahraničních hráčů, od toho se upustilo a teď se hledají. Ale je to sport. Věřím, že se Sparta vrátí tam, kam patří.
V roli reprezentačního brankáře vás teď čekají zajímavé zápasy kvalifikace ve Wembley s Anglií a přátelák v Praze s Brazilci. Kdybyste si měl vybrat jen jeden z těchto zápasů, který by to byl?
Ve Wembley jsem nikdy nehrál, takže tam bych se těšil i jen na stadion. Do toho mají skvělou generaci kolem Harryho Kanea. Brazílie je samozřejmě Brazílie, tým plný hvězd, navíc reprezentace s nimi dlouho nehrála. Ale Anglie je kvalifikace. Naštěstí to nebude na mně, ale na trenérovi. Pod panem Šilhavým jsem zatím dostal jeden zápas já, jeden Jiří Pavlenka. Počítat se musí i s Tomášem Koubkem.
V Anglii vás může podpořit i gólman Arsenalu Petr Čech, který oznámil, že po sezoně ukončí kariéru. Kdybyste měl zavzpomínat na jednu věc, kterou jste se od něj v průběhu vašeho setkávání v reprezentaci naučil, co by to bylo?
Pokud člověk není úplně blbý, musí si z toho, že je po jeho boku, něco vzít. Je úžasné, jak se držel na špici po všechny ty sezony, kdy v Anglii chytal. Ale napadá mě jedna věc. Hodně jsem se s ním bavil, sledoval ho a snažil se pochopit jeho výběr místa v brance. Na první pohled to vypadalo, že vlastně stojí špatně, ale balony ho vždycky trefovaly. Uměl hráče načíst podle náběhu, toho, jakou nohou je hráč silnější a podobně, dokázal předvídat, kam střela půjde. To se mi moc líbilo.
