Glosář - Přišlo 18 632 diváků, jen o 33 méně než na derby "S". Zápas Sparta-Plzeň přilákal na Letnou dokonce i hokejové reprezentanty Ondřeje Pavelce, Radka Smoleňáka a Jakuba Voráčka.
A jakkoli už se z tribun stadionů Synot ligy skauti zahraničních klubů oproti minulosti výrazně vytratili, tentokrát si výlet do Prahy udělali. Své zástupce měly v Generali Areně například Everton, Southampton, Marseille, Gent, Hertha či Norimberk.
Upřímně - že by si dotyční zrovna z tohoto představení odnesli nějaký nezapomenutelný fotbalový zážitek, to asi ne. Byl to prostě boj. Jako by se obě strany inspirovaly spoustou válečných filmů, které teď v televizi běžely v souvislosti s výročím konce druhé světové války.
A to co do urputnosti, síly, ale také strategie. Právě tyhle karty byly ve hře. A ty plzeňské se ukázaly jako vyšší. Už jen proto, že vycházely z lepší startovní pozice dané tříbodovým náskokem v tabulce. Proto bylo logické, že Viktoria tentokrát hrála odzadu, což jí přitom absolutně není vlastní. Ale ukázala, že je schopná zahrát i úplně jinou partituru, než na jakou je normálně zvyklá.
Místo smyčců heavy metal
Jako by se smyčcový orchestr, uvyklý na svěží mozartovské skladby plné hravosti, převlékl výjimečně do černé kůže a vysokých bot. A pro jednou tam kopl heavy metal.
Snaha napadat v hloubi pole sparťanskou rozehrávku už v zárodku nejspíš Viktorii nevycházela tak, jak si plánovala. Hlavně v tom punktu, že když hosté balon získali, nejbližší přihrávkou už o tu výhodu opět přišli. Ovšem i proto, že spousta hráčů zůstávala tentokrát vzadu a hleděla si poctivé defenzivní práce. V souvislosti s útočnou Plzní to zní úplně nepřirozeně.
Nicméně jak se zjistilo, i takhle netradiční noty současná Viktoria přehrát umí. A díky tomu uspěla.
Sparta sice měla převahu, ale takovou tu převahu o ničem. Platonickou, prostě s neodpovídajícím počtem šancí. A když už se urodily, Lafata minul. A Krejčího pak, po nejfotbalovější akci utkání, kdy mu balon do tutovky posunul Dočkal, stačil vychytat hbitý Kozáčik, který opravdu dokonale přečetl situaci.
No a pak už tam byly víceméně jen nákopy, které sbíral opět Kozáčik. Anebo Hubník, ke kterému se všechny balony stáčely jak noční můry k rozsvícené lampě.
Jak známo, sevřenou obranu dokáže roztrhnout prudká průniková přihrávka. Jenže takovou Marek Matějovský, muž, na kterého Sparta spoléhá už pátým rokem, vyrýsoval za celý zápas s bídou jednu.
Velký fotbalista se pozná podle toho, že čím důležitější zápas hraje, tím lepší výkon předvede. A zrovna Marek Matějovský je bohužel příkladem hráče, který se pod tíhou osudu začne spíš vytrácet. A ať se na mě nezlobí, ale skutečnost, že měl teď pár dní tréninkový výpadek, nemůže vysvětlit to, že veškerou kreativitu nechal doma. A v takových zápasech nikoli poprvé.
Slabá místa Sparty? Žádný rébus
Plzni stačilo počkat si na chyby. Věděla, že přijdou. A asi se dalo tušit od koho. Rozhodně nechci mladého stopera Jakuba Brabce v jeho kariéře psychicky srážet, jistě má mnohé přednosti a dispozice - ale nalijme si čistého vína: Mistrovský celek si stopera, který minimálně ob zápas vyrábí tak fatální chyby jako on, prostě nemůže dovolit.
V první půli nalil Holendovi do čisté, neproměněné šance, ve druhé pak při standardce nechal Hubníka v klidu hlavičkovat na 0:2.
Když udělá takovou chybu v Hradci Králové, třeba to soupeř nepotrestá. Ale proti Plzni na to spoléhat nemůžete. A v Evropě už vůbec ne. Podobně Brabec hořel v derby, v Liberci, těch zápasů bylo víc...
Ale aby nedošlo k mýlce, rozhodně v tom zmaru nebyl sám. Před prvním gólem se Holek nechal obehrát Holendou, který rozhodně není žádným superdriblérem, doslova jako pětileté dítě. Na adepta A-týmu reprezentace vskutku neuvěřitelný počin.
A můžeme jmenovat další. Třeba flinka od pohledu Václava Kadlece, co nám na jaře ukázal, že talent v sobě má, ale vůli na sobě pracovat a hlavně dřít pro tým, když to potřebuje, bohužel nikoli. S tím, co předvedl proti Plzni, si tedy bundesligu rozhodně nezahraje, to mu můžeme s klidem v duši garantovat.
No a když se to všechno tak nějak sečetlo, nakonec není s podivem, že Sparta prohrála s Plzní podruhé v sezoně 0:2. A přesně těch šest bodů, co s ní ztratila, také na Plzeň ztrácí. S tím, že logicky eviduje i horší bilanci vzájemných utkání, takže kdyby snad ještě před ni chtěla poskočit, musela by v posledních třech kolech získat o 7 bodů víc než Viktoria. Což se jeví jako sci-fi.
A tak je asi radno podívat se na tu matematiku z druhé stránky a říct, že naopak Plzni chybí k titulu tři body. To se ani nedá hodnotit jako mečbol, spíš jako nad síť nahraný balon na ideální smeč, po níž sudí vyhlásí: Hra, sada, zápas - Viktoria Plzeň.
Navíc platí, že pokud Sparta v pátek třeba jen remizuje se Slováckem, pak už Plzeň dělí od titulu jenom jeden získaný bod. A kdyby snad Sparta proti Slovácku dokonce "rupla", už bude Plzeň jistým mistrem i bez další vlastní práce. To jen tak pro pořádek.
Jak žít bez Vrby a bez Horvátha
Viktoria Plzeň si ve svém vývoji musela projít několika kritickými fázemi. V prosinci 2013 ji opustil trenér Pavel Vrba... Jeho nástupce Dušan Uhrin mladší dostal za úkol naučit Viktorii hrát bez Pavla Horvátha, na kterém do té doby celá hra stála. A taky trochu přitáhnout otěže týmu, co se začal víc bavit než hrát.
V Evropské lize se na jaře slavně přešlo přes Doněck, vypadlo se s Lyonem. Na domácí scéně to na Spartu nestačilo v lize, v poháru ani v superpoháru. A pak se vzňaly jiskry, když se v předkole Evropské ligy vypadlo s Ploještí. V tom ohníčku vzápětí shořela krátká, ale důležitá Uhrinova éra - a nastala ta Koubkova.
Éra herní stabilizace, která variabilně dokázala využívat i šíře a kvality plzeňského kádru. Plzeň psychicky zvládla i situaci, kdy prováhala možnost jít do osmibodového brejku a Sparta ji vzápětí dokázala scuknout až na tři body. Navíc pod hrozbu finálního zvratu.
Jenže nestalo se. Ve dvou vzájemných přímých duelech Viktoria dvakrát vyhrála nad Spartou 2:0. A nikdo tentokrát nemohl říct ani popel. Kdo se podívá na tabulku, zjistí, že právě vzájemné zápasy rozhodly.
Pokud lze Plzni něco vytknout, tak snad skutečnost, že Spartě neodskočila výrazněji. Její základní fotbalová doktrína je totiž na vyšším vývojovém stupni. V zásadě platí, že hraje rychlejší, kolmější, variabilnější fotbal.
To Sparta kombinovala zejména na jaře velmi pomalu, rozvláčně, spoléhala na kvalitu provedení s Lafatovou vytříbenou koncovkou.
Pusťte si duben 2013
Sparťané by si měli pustit obrázky vlastní hry z dubna 2013. Excelentní hra plná nasprintovaných náběhů, prudkých průnikových přihrávek, presingu, kontrapresingu, prostě moderna... Derby se Slavií, zápasy s Olomoucí (i ty pohárové), radost pohledět. Po mém soudu jen tehdy hrála Sparta pod trenérem Lavičkou TEN fotbal, o kterém sportovní ředitel klubu Jaroslav Hřebík pořád mluví. Pak přišel zápas na Bazalech, kde už "plačce" Matějovskému přišla špatně sestříhaná tráva, následně remíza s Jihlavou a pád. Herní, výsledkový, totální.
V minulé sezoně Sparta vybouchla v Evropě (s Häckenem). Leč na domácí scéně excelovala, i díky mimořádné střelecké pohodě Hušbauera, zásobovaného spoustou Dočkalových gólových přihrávek.
Mezinárodní konfrontace (s Malmö) ale vzápětí ukázala, že co stačí doma, to je v Evropě pomalé. V Evropské lize ještě v domácím prostředí Sparta uměla soupeře přitlačit, vyhrát mohla i nad Neapolí. Za hranicemi si ale věřila leda v Bratislavě.
A na jaře se stala zranitelnější i v lize. Přišly další bodové ztráty v lize, výpadek v poháru a výměna trenéra. Sotva se Zdeněk Ščasný na Letné objevil, zavedl dvoufázové tréninky. Což je jasným signálem skutečnosti, že u mužstva neshledal tolik fyzických sil, kolik by podle něj bylo záhodno.
Jeho úsudek potvrdil zápas v Liberci, kde nadupaní hráči Slovanu, bojující o záchranu, byli doslova u každého míče dřív než udivené sparťanské baletky. Sázka na to, že důraz na Spartu platí, dlouho vycházela i Mladé Boleslavi (byť za pomoci notně benevolentního sudího Marka). A markantně větší agresivitu soupeře v prostoru šestnáctek pak trenér Ščasný zdůraznil také jako jednu z hlavních příčin porážky i po utkání s Plzní.
Suma sumárum, zdá se, že Sparta za ty roky pod hodným trenérem Lavičkou jaksi ztratila tempo, drajv a v některých případech nejspíš i ochotu dostatečně dobře pracovat. Ostatně o tom, jak přehnané uspokojení přinesly úspěchy na domácí scéně, dosažené v minulé sezoně, svědčí i nedávný rozhovor s Jakubem Brabcem v deníku Sport. Vyjádřil v něm údiv nad tím, proč trenér Lavička musel skončit, když přece nedávno získal se Spartou "triple", tedy úspěch v lize, poháru i českém superpoháru.
"Trenér Ščasný je emotivnější, vyjadřuje se expresivněji. Jeho gestikulace a vyjadřování je velký rozdíl oproti panu Lavičkovi. Jestli je to dobře, nebo ne, to je specifické, protože minulou sezonu jsme udělali tři trofeje. Pak se to od nové sezony zhoršilo a hned se řekne, že hráči potřebují nový impuls. Přitom pár měsíců předtím jsme slavili triple," řekl konkrétně Jakub Brabec.
Je mi líto, ale mladému zadákovi by měl asi někdo vysvětlit, že v květnu 2015 už si toho za loni odkvetlé šeříky moc nekoupí. Nicméně skutečnost, že člen základní sestavy Sparty uvažuje takovýmto způsobem, nejspíš o něčem také svědčí, bohužel.
Posily jako nepovedené anekdoty
Není třeba nijak zvlášť hluboké analýzy, aby člověk postřehl, že Sparta odehrála sezonu plus minus ve třinácti lidech. Loni to nějakým zázrakem stačilo, letos se ukázalo, že jakékoli zranění nebo individuální pokles formy dokážou Spartu dovést až na dno propasti.
Vyrovnat se, pravda, dokázala se zraněním brankáře Bičíka. Ale Kadeřábkův výpadek odhalil, že v celé velké Spartě prostě není hráč, který by solidně dokázal odkopat pravého beka. A bylo toho víc.
Trenér Ščasný se nebojí říct nahlas, že Sparta potřebuje zkvalitnit a rozšířit kádr, jinými slovy, že prostě nemá hráče na střídání. Důvod je jasný: v mnoha případech poslední dobou platilo, že co "posila", to výbuch. Až příliš často přicházejí hráči s velkým rizikem zdravotních problémů, jako Nešpor či Breznaník, anebo úplné transferní vtipy jako třeba jistý Picault.
Řídící struktura Sparty je natolik nepřehledná, že nikdo zvnějšku prakticky nemá šanci pochopit, kdo posily pro Spartu vybírá a kdo je za jejich angažmá zodpovědný. Pokud Danielu Křetínskému není lhostejné, že se jeho peníze už asi jedenáct let vyhazují do luftu, možná by se mohl zamyslet nad tím, kdo mu tak parádní posily do klubu vodí. A jestli už by to třeba nechtělo nějakou změnu.
V létě ovšem před Spartou vyvstane mnohem větší množství otazníků. Zůstane trenér Ščasný? Kdo bude hrát pravého beka, když Kadeřábek odejde do bundesligy, jak se všeobecně očekává? Má smysl zase sázet na Matějovského? A čekat jako na smilování, že třeba jednou přijde zpátky na Letnou Rosický? Co s útokem, když odejde Kadlec a Řezníčkovi končí hostování? A co vzadu? Bude Sparta pořád doufat, že se to Brabec jednou naučí?
Než se ale Sparta pustí do řešení všech těch otázek, měla by si uvědomit, že ještě není konec sezony. Že první v lize už nejspíš nebude, ale také není nikde psáno, že teď skončí automaticky druhá.
Na Jablonec má sice tříbodový náskok a navíc eviduje i lepší bilanci vzájemných utkání, jenže fatální porážka s Plzní pro ni může znamenat obrovský vnitřní otřes. Na chodbách budou tryskat emoce, budou padat silná slova a v hlavách mnohých vyvstanou i otazníky, které jsme právě popsali.
Ani cesta ke druhému místu tedy pro Spartu nemusí být tak jasná a přímočará, jak se možná může někomu na první pohled zdát. Na Letenské totiž ze třetího místa nedotírá žádný roztomilý voříšek. Ale rotvajler Pelta.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
