Praha - Moc toho podle svých slov nenaběhá a spíš než na Premier League či Ligu mistrů sní o pravidelném vytížení v Synot lize, přesto je Michael Krmenčík jedním z hráčů, kteří by mohli Česko reprezentovat na blížícím se Mistrovství Evropy do 21 let v Praze.
Odchovance fotbalového Sokolova představila v oficiálním videu FAČR, která před šampionátem ve 32 drobných medailoncích ukáže všechny potenciální fotbalisty, již mají šanci do domácího turnaje zasáhnout.
Fotbalově vyrostl v Kraslicích
Psal se rok 1998, když mu bylo pět let a začínal v Kraslicích poprvé poznávat fotbal. Na své fotbalové cestě pak vystřídal několik tuzemských klubů a na svém kontě má již i mistrovský titul z české nejvyšší soutěže. Dres národního týmu oblékl poprvé v sedmnácti letech a prvního významnějšího úspěchu na mezinárodní scéně by se mohl dočkat právě letos v červnu
„Mojí první, ryze fotbalovou vzpomínkou bylo, že jsem nestřílel na branku soupeře, ale na vlastní. Chvíli mi to trvalo, než mi to táta vysvětlit a než jsem to pochopil,“ vzpomíná s úsměvem na své fotbalové začátky. „Za hodně vděčím trenérovi Stanislavu Galisovi ze Sokolova, ten mě na všechno výborně připravil,“ dodává. V Sokolově pak Krmenčík vydržel až do dorosteneckého věku, když si jej v šestnácti letech vyhlédla Plzeň, kde pak zakotvil až do svých devatenácti let.
V průběhu sezony 2010/11 se dočkal pozvánky do prvního týmu Viktorie a v průběhu dubna poprvé okusil chuť prvoligového pažitu, když zasáhl do závěru utkání s Příbramí, který Plzeňští ovládli jasně 3:0. Do statistik se sice jinak zapsat nestihl, jako součást prvního týmu se však na konci sezony mohl reagovat ze zisku mistrovského titulu.
Z Viktorie přes Baník na Duklu
V týmu Viktorie však další příležitost nedostával, a v rámci hostování prošel několika dalšími kluby. První z nich byla Čáslav, následovala Vlašim a poté se Krmenčík vydal na svoji nejvzdálenější štaci – do Ostravy. Zde se zabydlel v sestavě místního Baníku a začal pravidelně nastupovat v ligových duelech za první tým.
Sedmkrát nastoupil v základní sestavě slezského klubu a gólově se neprosadil, osmý zápas, který zahájil na lavičce, však už znamenal premiérový ligový gól. V dubnu 2014 pomohl gólem porazit pražskou Duklu, a jakoby tím předznamenal věci příští.
Sezonu 2013/14 ještě dohrál v Baníku, kterému pomohl k záchraně v české nejvyšší soutěži. V průběhu léta jej však oslovili zástupci Dukly a Krmenčík se ze Slezska vrátil zpět do Čech, tentokrát do hlavního města, kde ba hrotu útoku zasáhl do třinácti duelů podzimní části, ve kterých si připsal dvě branky.
I přesto, že má za sebou již bohaté zkušenosti s mezinárodním fotbalem, když hovoří o svých cílech, je až nápadně skromný. „Kluci v mém okolí si za ty nejvyšší cíle vždycky dávají, že chtějí hrát španělskou nebo anglickou ligu, já jsem to měl vždycky jinak. Chtěl bych hlavně hrát stabilně v české soutěži, a dál se uvidí,“ říká.
Trefil se i proti Anglii
Dres se lvíčkem na prsou poprvé oblékl ve výběru do osmnácti let a od té doby dostával v reprezentačních týmech důvěru. Celkem skóroval v národním týmu již sedmkrát a gólově oslavil i svůj debut v jednadvacítce, za kterou debutoval v listopadu 2013 proti Kypru.
Další branku přidal o čtyři dny později do sítě Anglie a naposledy se trefil v podzimním přátelském duelu s Německem. Jeho trefa nakonec znamenala remízu 1:1 v duelu s favoritem celého Eura. A právě na něm Fotbalová lvíčata vyzvou stejného soupeře znovu. Bude u toho úspěšný střelec i tentokrát?
