Glosář – Podzimní pohárová kronika zaklapla poslední kapitolu. Vlastně zbývá ještě doslov, který napíše pondělní los jarní části. A stejně jako před rokem bude i pro český fotbal extrémně zajímavý, jméno soupeře pro zahájení vyřazovací části Evropské ligy se dozvědí fotbalisté pražské Sparty.

Související

Program, výsledky, tabulky. Jak si vedly Sparta, Liberec a Plzeň ve skupinách Evropské ligy?

Infografika

Že právě oni půjdou dál, se vědělo už od minulého kola, v němž zdolali Southampton. Na postup myslel i Slovan Liberec, ale výkonem v Soluni nakonec zklamal v první řadě sám sebe. Plzeň už postupové šance promarnila dřív, zakončila ovšem podzim proti Austrii alespoň spektakulárním obratem z 0:2 na 3:2, a to navíc v 10 lidech.

Paradoxní věc je, že takový obrat na jednu stranu svědčí o velké síle plzeňského týmu, na straně druhé střelec dvou branek Michal Ďuriš po utkání jednoznačně naznačil, že je natolik zklamán tím, jak s ním na podzim bylo zacházeno (nedostával se do sestavy a občas ani do nominace k utkání), že v zimě hodlá odejít.

A to navzdory tvrzení trenéra Romana Pivarníka, že žádného důležitého hráče v zimě z týmu nepustí, naopak chce posilovat.

Není tajemstvím, že se Plzeň se Slavií i Spartou přetahuje o libereckého levonohého univerzála Jana Sýkoru. V plzeňském hledáčku neschází ani zlínský rychlík Vukadinovič, Sparta už je zase ve vysokém stadiu jednání o příchodu Néstora Albiacha z Dukly Praha.

Co se týče ekonomické bilance, vydělala nakonec Plzeň v této pohárové sezoně 181,6 milionu korun, Sparta zatím 149,7 milionu a Liberec uzavřel svou účetní knihu souhrnnou sumou 89,6 milionu korun.

V průběžném žebříčku pohárových koeficientů (viz zde) poskočil český fotbal až na pozici číslo 11. Pokud by platila stará pravidla, měl by v přespříští sezoně český mistr jistý start v Champions League. Jenže jak známo, UEFA vyhlásila, že přidává dalších 5 míst kvartetu nejsilnějších zemí – a zatím ještě nedořekla, na čí úkor to přesně bude. Definitivní a kompletní nový reglement slibovala UEFA zveřejnit do konce tohoto roku.

Předpokládá se předběžně, že zatímco dosud mělo jistou Ligu mistrů 12 zemí, teď to bude asi jen 10. A Česko je nyní jedenácté. 

Připomeňme, že pro obsazení Ligy mistrů 2017/18 byl určující konec minulé sezony, kdy byli Češi těsně za dvanáctkou, tedy třináctí. Platí proto, že nejbližší český šampion se do příští Ligy mistrů může napřímo dostat ve chvíli, kdy vítězové Ligy mistrů i Evropské ligy 2016/17 obsadí ve svých národních soutěžích pozice, které je do Ligy mistrů pošlou rovnou, tedy bez kvalifikace.

Uvidíme, možná se novinky o systému Ligy mistrů platném od sezony 2018/19 dozvíme už v pondělí v souvislosti s losem jarních zápasů. Zatím se můžeme kochat alespoň losovacími variantami pro Spartu (viz infobox).

Ačkoli budou Letenští při losu, který bude v pondělí probíhat kolem 13. hodiny v Nyonu, nasazeni, utkat se mohou i s Manchesterem United, Villarrealem či třeba Mönchengladbachem.

V nabídce je mimo jiné i Ludogorec Razgrad, který v kvalifikaci Ligy mistrů zastavil plzeňskou cestu. V tomto ohledu je jistě zajímavá skutečnost, že Steaua Bukurešť, která si v srpnu doslova namazala na chleba pražskou Spartu, skončila nakonec také v Evropské lize – a v její skupině L pak poslední v konkurenci Osmanlisporu, Villarrealu a Curychu.

I z toho je zjevné, jak hluboko pod svým potenciálem Sparta, ale vlastně i Plzeň ještě v prvním utkání s Razgradem v Bulharsku, v úvodu sezony bohužel zahrály. Přes tyhle soupeře se k Lize mistrů přiblížit dalo, v případě Plzně dokonce postoupit, protože Viktoria s Razgradem vypadla v play-off.

Pokračovat v omlazení, nebo tým podržet?

Plzeň – Austria Vídeň 3:2. Na kalendáři se skvělo datum 18. září 2015, když Plzeň porazila doma Dynamo Minsk výsledkem 2:0. Začínala tehdy zrovna loňská skupina Evropské ligy. Od té doby Viktoria v Evropě ve 14 zápasech nikoho neporazila, až včera Austrii Vídeň. Byť to tedy na úspěch zpočátku vůbec nevypadalo, naopak.

Související

Premiér, ohňostroj i výhra v deseti. Plzeň se s Evropu rozloučila důstojně

23 fotografií

Ale vraťme se ještě na skok do loňské sezony. V ní Plzeň zapsala do tabulky skupiny Evropské ligy 4 body, za zmíněnou výhru nad Minskem a závěrečnou remízu s Villarrealem. Ve Španělsku stejně jako v Bělorusku, ale také v obou duelech s Rapidem Vídeň prohrála.

Letos v předkolech Ligy mistrů pak ze 4 zápasů s Karabachem a Ludogorcem uhrála 3 plichty a fatálně prohrála v Bulharsku.

Takže z toho zase byla "jen" Evropská liga a v ní se Plzeň z loňských 4 bodů ve skupině zlepšila na 6. Na postup to ovšem zase nestačilo, ke třem remízám (doma s AS Řím, na Austrii a v Bukurešti) přibylo jediné vítězství pozdě. Jako klíčová se ukázala domácí prohra 1:2 s Astrou Giurgiu.

Vídeňská Austria se právě s rumunským týmem ještě do poslední chvíle chtěla o postup přetahovat, a když ve 40. minutě vedla v Plzni 2:0, byla si v souboji se soupeřem, hrajícím od 18. minuty bez vyloučeného Hejdy, takřka jista, že to zvládne. A v tom právě spočíval její zásadní omyl a chyba, která Plzni umožnila obrat, se kterým se jí teď alespoň pocitově bude přes zimu žít určitě líp.

Související

Pivarník po obratu s Austrií zářil: A teď chci ještě posílit kádr. V zimě nikdo neodejde

Už výchozí situace Viktorie nebyla nic moc, stejně jako v Římě vypadl na poslední chvíli ze sestavy Hubník, jemuž se zablokovala krční páteř. A při zranění Limberského, absenci Baránka a karetním trestu Matějů nastala v plzeňské obraně opravdu velká improvizace. "Avantgardně" vyhlížející složení Petržela, Řezník, Hejda, Kovařík pak ještě zkomplikovalo brzké vyloučení posledního "čistokrevného" stopera Hejdy. Ke svojí smůle už toho pak Austria dokázala využít jedinkrát, to když při standardní situaci zužitkoval Rotpuller výškový deficit Viktorie, snadno přeskočil Hromadu a upravoval na 0:2.

Byla to přitom právě Plzeň, kdo do utkání vletěl naprosto drtivě. Snad s vědomím hodně nejistého složení vzadu, jako by se Viktoria snažila pro sebe rozhodnout zápas co nejdřív, jenže dvě obrovské šance přišly vniveč.

Zatímco Kopic chyby v rozehrávce brankáře Hadžikiče, zachycené Hromadou, gólově využít nedokázal, na druhé straně si slabší chvilku vybral brzy nato Kozáčik. A jeho nepovedená rozehra skončila opravdu takřka tragicky. Hejda fauloval v šestnáctce, následovalo jeho vyloučení, penalta a stav 0:1.

Nejsem si jist, jestli při novém, liberálnějšímu postoji FIFA k takzvanému "trojímu trestu" náhodou nestačila v tomto případě pro Hejdu jen žlutá karta, ale ukrajinský sudí Bojko prostě tasil už v 19. minutě červenou. Což mimo jiné znamená, že na startu příští pohárové sezony si Hejda první zápas Plzně užije pouze na tribuně.

Viktorii těsně před poločasem nabudilo snížení na 1:2, po dobře zahrané standardní situaci. A s vědomím toho, že jde o poslední mač roku, se Plzeňští do druhé půle i v deseti "vyštengrovali" opravdu na maximum. Což kontrastovalo s bohorovým přístupem Austrie, která už asi v duchu slavila postup. Předčasně.

Z bloku vystavěného dvěma čtyřčlennými řadami a vysunutým hrotem podnikali domácí rychlé údery – a po příchodu Ďuriše na plac k nim nalezli i dvě gólová zakončení.

Poprvé v pohárové sezoně vstřelila Viktoria v utkání víc než jednu branku, popáté z deseti zápasů, když počítáme i předkola, ovšem inkasovala dva či více gólů (4x po dvou a v Římě 4 branky).

Mužstvo zjevně potřebuje personálně doladit, zároveň ale na jaře bude hrát o titul a možný přímý postup do Ligy mistrů, takže trenér Pivarník odmítá jakékoli odchody. Přitom právě teď si o něj navzdory dvěma vstřeleným brankám hlasitě a otevřeně řekl nakvašený Ďuriš. Spekulovalo se o možných "odsunech" Limberského či Petržely, snad někam směrem za členy původní "vrbovské" Viktorie, tedy Rajtoralem a Kolářem, kteří už jsou, podobně jako Procházka, dislokováni v Turecku.

Související

Ďuriš: Za svoji pozici v týmu nejsem rád, možná to byl můj poslední zápas za Plzeň

V té souvislosti mě zaujala právě Petrželova bezprostřední reakce na Ďurišova slova o plánovaném odchodu: "To by byla škoda, Michal patří tady k tomu plzeňskému tvrdému jádru."

Tím Petržela bezděky potvrzuje, že v jeho očích Viktorii pořád tvoří dvě skupiny hráčů: starousedlíci, co drží spolu + nově příchozí. Jestli ona právě tahle skutečnost není příčinou toho, co Viktorii v dalším evropském rozletu brzdí. A protože hlavy Limberského či Petržely, co prostě kamarádí spolu, a ne s žádným Teclem nebo nějakými dalšími mlaďochy, co jim tam pořád strkají, už asi nikdo nepředělá, obávám se, že bez dalšího pokračování procesu odlifrování pamětníků starých časů to asi nepůjde.

Po dvanácti letech. A tentokrát trochu jinak

Inter Milán – Sparta 2:1. Když hrála Sparta na San Siru alias stadionu Giuseppe Meazzy v Miláně naposledy, což bylo v předjaří roku 2004 v osmifinále Ligy mistrů, kdy se s AC prohrálo 1:4, mělo utkání přeci jen poněkud jinou atmosféru než včera.

V hledišti tehdy šumělo 50 000 diváků a na trávníku excelovali Cafú, Maldini, Nesta, Gattuso, Kaká, Pirlo, Inzaghi, Ševčenko...

Tentokrát byl soupeřem Sparty za prvé Inter a za druhé už ani jednomu z týmů kromě cti a slávy směrem k tabulce o nic nešlo, Sparta měla postup jistý a Inter svůj "nepostup" také. Takže domácí pojali zápas tak trochu jako přípravné utkání jakési zimní ligy.

Tím nechci nic shazovat, ale je prostě fakt, že se v obrovském hledišti bálo 5000 lidí a v dresu Interu vyběhlo na plac celkem 5 fotbalistů, co v této sezoně ještě nedostali ani jednu šanci v Serii A. Navíc trenér Pioli prvně experimentoval s tříčlennou obranou.

Na druhou stranu: Inter je prostě Inter, jeho dres je svým způsobem posvátný. A nechyběl v něm tentokrát třeba Palacio, který si za Argentinu zahrál i v posledním finále mistrovství světa. Takže to jen tak "na vyváženou".

Za Spartu tradičně hrálo víceméně to, co bylo zdravé a k dispozici. Zmatky, zejména pro domácí žurnalisty, vznikaly víceméně jen z toho, že nemohli pochopit, proč se na tiskovkách a v zápisu objevuje Zdeněk Svoboda, když tým od lavičky zjevně koučuje David Holoubek.

Jak známo, Sparta najela na model trenéra "na zapřenou", kvůli tomu, že potřebnou profilicenci dostuduje Holoubek až v květnu. V Evropské lize by přitom tým mohl vést i jako student, ale Sparta už z toho asi nechtěla dělat totální galimatyáš a podržela model z konce ligy. Se kterým bude ostatně podle všeho pokračovat i na jaře, to když jí padla varianta s odřeknuvším Jindřichem Trpišovským – a ani oťukávací námluvy sportovního ředitele klubu Tomáše Požára s Pavlem Vrbou k ničemu konkrétnímu nevedly.

Související

Mareček: Dát penaltu, tak jsme Inter porazili. Teď může Sparta narazit na Manchester United

Po zakřiknuté první půli, která díky Éderově důrazu skončila 1:0 pro domácí, se Pražané ve studeném kotli začali výrazněji osmělovat a tlačit se dopředu.

Neslo to ovoce. V 54. minutě hlavou skóroval sváteční střelec Mareček, následně pak v 65. minutě po faulu na Lafatu zahrával Dočkal pokutový kop. Klíčový hráč Sparty si ovšem po vyloučení v Liberci připsal další černý puntík, když penaltu neproměnil. Doplnil tak sice řadu mnoha puntíků červených, ale sám byl z toho všeho kapku rozmrzelý. Proměnit Dočkal penaltu, asi by Sparta v Miláně neprohrála.

Krátce nato ještě Letenští avizovali sudímu, že domácí obránce zahrál rukou, a dožadovali se další penalty. Leč televizní záběry ukázaly, že šlo spíš o rameno.

Spartě nebyla souzena ani remíza, škoda že Michal Kadlec nechal Edera, aby ho v nastaveném čase obehrál a strhl výhru na domácí stranu.

Tak schválně, proti komu si Sparta 16. a 23. února spraví chuť?

Fiorentina by bývala pomohla, vlastní síly ale nestačily

PAOK Soluň – Slovan Liberec 2:0. Věřili si, že to zvládnou, ale tam, kde chybí energie a síla, už ve fotbale samotná víra obvykle nestačí.

I trenér Jindřich Trpišovský přiznal, že úspěch si tentokrát jeho hoši nezasloužili, PAOK byl silnější ve středové řadě, severočeský celek jasně přehrával.

Související

Zápas skončil

Živě: PAOK - Liberec 2:0, Slovan v Řecku vůbec neútočil a po zásluze v Evropské lize končí

Otevřít souhrn

A hlavně v první půli měl Slovan velmi průchozí zóny po obou křídlech. Karafiát vpravo vyloženě plápolal, přes Bartošáka přišel zleva první gólový centr. Nutno dodat, že pak prosvištěl celou šestnáctkou, plnou libereckých hráčů, až k Rodriguesovi, který skóre zaslouženě otevřel.

Projevila se naplno skutečnost, že při zdravotních absencích nemá Slovan dostatečnou náhradu. Jako stopeři chyběli Hovorka s Latkou, tak musel bek Coufal opět do stoperské dvojice, vlevo zase nemohl po léčbě antibiotiky nastoupit od první minuty Sýkora. A výsledek jsme viděli.

Obecně lze říct, že šlo asi o nejslabší vystoupení Slovanu v této pohárové sezoně, lidi a síly už prostě došly. Trenér Jindřich Trpišovský sice zůstává, ale starosti přetrvávají, zejména pokud některé hráče klub neudrží, nejvíc se mluví o Sýkorovi. Fatálně tým potřebuje zdravého a gólového útočníka, Baroš i Komličenko zůstali na podzim za očekáváním.

Pravda, Komličenko byl u jediných dvou libereckých momentů, jež v Soluni stály za zmínku. Poté, co domácí hned v úvodu zazdili svou první superšanci, ho v domácí šestnáctce tahali za dres, ale sudí se k odpískání penalty neodhodlal. Ve druhé půli pak Rus vyprodukoval jedinou nebezpečnou střelu svého týmu. A to bylo prostě málo.

V paralelně hraném duelu v Baku skončilo vše tak, jak by býval Liberec potřeboval, tedy výhrou Fiorentiny, svůj dílek do postupové mozaiky ale Slovan přiložit nedokázal.

Na druhou stranu: Co by za to ale jiné české kluby (vyjma Sparty a Plzně) daly, kdyby hrávaly Evropskou ligu tak pravidelně jako právě Liberec.

V posledních čtyřech sezonách zaznamenal ve skupině hned tři účasti a to je samozřejmě hodno aplausu.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl – Aktuálně.cz