Domácí porážka 0:2, herní fiasko, konec trenéra. Z plánovaných minimálně tří let působení trenéra Václava Jílka na lavičce Sparty se stalo devět měsíců. Nepomohlo mu ani schovávání za bezobsažné fráze.
Působení na hřišti v zimní přípravě i v prvním ligovém zápase bylo tragicky bezvýchodné. Žádný posun oproti podzimu. Stejně tak ovšem působí i dlouhodobé jednání klubu, který jako by nevěděl kudy kam.
Asi nikoho nezarazí odvolání trenéra, který je se Spartou devět kol před koncem základní části ligy na pátém místě se shodným počtem bodů, jako má nováček z Budějovic. Jednadvacet bodů za lídrem tabulky ze Slavie. Bodově jsou navíc Letenští blíž poslednímu místu než prvnímu.
V takové situaci není vyhazov trenéra nic neobvyklého. Jenže v počínání Sparty lze marně hledat jakýkoli náznak strategie. Vzorec jednání. Ví nyní na Letné, co tímto tahem sledují?
Václav Jílek dostal od vedení klubu šanci v jediném jarním zápase. Po více než měsíci zimní přípravy, kdy už mohl tým vést někdo jiný a budovat si jej k obrazu svému. Pokud Jílek dostal důvěru po podzimní části sezony, zasloužil si i na jaře větší šanci. Jestliže o jeho setrvání měli sparťané před Vánocemi pochybnosti velké natolik, že si po prvním neúspěchu trenér musel sbalit kufry, je otázka, proč zůstal přes zimní pauzu.
Jinými slovy: vyhazov trenéra Jílka je logický, stěží pochopitelné je ovšem načasování. Mělo přijít dříve. A nebo, když už kouč dostal "druhou šanci" v zimní přípravě, měl mít víc času se ukázat.
Situace nahrává teoriím, že Sparta není úplně standardně řízený klub. Z popisu funkcí sportovního ředitele a trenéra jsou obě osoby do značné míry na jedné lodi. Těžko si představit, že by šéf sportovního úseku Tomáš Rosický trenéra Jílka po podzimu podržel, aby jej následně při první příležitosti hodil přes palubu. Zpochybnil by tím své vlastní rozhodnutí.
A byl zrovna Václav Jílek vhodným koučem pro Spartu? S Letnou měl sice zkušenosti z doby svého působení v roli asistenta, jenže jako hlavní trenér v lize vedl jen Olomouc. Byť velmi úspěšně. Už v době oznámení jeho nástupu do funkce byl "tah Jílkem" označován jako riskantní.
Se vším respektem ke kvalitám trenérů, kteří se za poslední roky vystřídali na Spartě, je na místě se ptát, zda se jednalo o nejvhodnější kandidáty, kteří byli na trhu. Od konce Vítězslava Lavičky na střídačce Letenských se stihl do Plzně vrátit Pavel Vrba, Slavia angažovala Jaroslava Šilhavého a po něm Jindřicha Trpišovského, nejčerstvěji Viktoria přivedla Adriána Guľu.
Mezitím si dveře ve Spartě podali Zdeněk Ščasný, David Holoubek s Tomášem Požárem, Petr Rada, Andrea Stramaccioni, Pavel Hapal, opět Ščasný a epizodní roli měl i Michal Horňák. Bez většího úspěchu.
Sparta by si měla vyhodnotit, do jaké míry je za špatné výsledky prvního týmu zodpovědné vnitřní nastavení klubu, a do jaké míry jednotliví trenéři, a tím pádem jejich špatný výběr. Žádná z odpovědí pro management není lichotivá.
