Praha/Paříž - Mezi tenisovou smetánkou působí jako zjevení. Hvězda bez sebevědomí, bez hvězdných manýrů. Neustále se kritizuje a podceňuje. A ani po úžasném tažení grandslamovým Roland Garros to s Karolínou Plíškovou zřejmě jiné nebude.
A to je dobře…
Když chcete v tenise (a dost možná i v každém jiném sportu) něco dokázat, musíte věřit svým schopnostem, musíte si klást ty nejvyšší cíle. Ne ne, motivační řeči podobného typu na českou tenistku neplatí.
Plíšková si jede podle svého. Podcení sama sebe a pak překvapí. Maká, pilně pracuje, o tenisu do detailu přemýšlí, stejně tak o svých slabinách, které se snaží trpělivě eliminovat. A jen tak mimochodem při tom boří mýty a předsudky. Přičemž některé se s ní táhnou už od dospívání.
Má talent, ale je líná, nedává tenisu všechno. I to se o Plíškové před lety říkalo. Tenhle mýtus je definitivně smeten ze stolu.
Flegmatický přístup? Nedostatek emocí? Jistě, rodačka z Loun zřejmě nikdy nebude na kurtu pobíhat jako nazlobený čertík, rozčilovat se, pumpovat pažemi nebo mlátit raketami. Ovšem to se dá jen stěží označit za nedostatek. Klidná síla, rozvaha a chladná mysl, to jsou atributy, které Plíškové už několikrát zachránily ztracený zápas.
Dávají jí něco, co je zejména na ženském okruhu WTA pořádně nedostatkovým zbožím. Ve chvílích, kdy se jiné hráčky psychicky sesypají, Plíšková zachovává klid. Pokud i tak zápas ztratí, může to vypadat jako nedostatek zápalu. Ale rozhodně mnohem častěji jí takový přístup pomohl, spíš než by ublížil.
A že je jen stroj na servisy a tvrdá zakončení krátkých výměn, a proto na antuce nemá šanci na úspěchy? I tenhle předsudek už nemůže brát nikdo vážně.
Plíšková měla v Paříži bezesporu štěstí na los. V prvních čtyřech kolech nastoupila proti soupeřkám nepatřícím k elitní světové padesátce. Jenže jak sama řekla, na každou z nich se musela připravovat jako na Serenu. Na pařížské antuce totiž při pěti předchozích startech skončila hned třikrát v prvním kole, jen dvakrát došla do druhého.
Sama ale říkala: "Na každou z nich se musím připravovat, jako bych hrála se Serenou." Ty zápasy bolely, Plíšková v nich kolikrát nehrála dobře, na antuce nepůsobila jistě, měla velké problémy. Všechno ale zvládla. Díky vůli a bezbřehé bojovnosti. A díky Davidu Kotyzovi.
Mnozí si klepali nechápavě na čelo, když Plíšková na konci minulého roku rozvázala úspěšnou spolupráci s Jiřím Vaňkem. Teď se ukazuje, že bylo všechno velmi dobře promyšlené.
S bývalým koučem se shodli, že je čas na změnu, na posun k zase o něco jinému vnímání tenisu. Změnu udělali zavčasu a Kotyza - muž, který byl u dvou wimbledonských titulů Petry Kvitové - nyní výrazně pomáhá Plíškové k dalšímu rozkvětu, o tom po French Open nemůže být pochyb.
Až do čtvrtfinále to byl očistec. Jen boj a málo tenisové krásy. Už ve čtvrtfinále proti nebezpečné domácí hvězdě Caroline Garciaové nicméně Plíšková předvedla vynikající antukový tenis. S kvalitou soupeřky se zvýšil i její vlastní výkon.
Vysoká hráčka, pro kterou je pohyb na rozdrcených cihlách a střešních taškách nesmírně obtížný, naplno ukázala svůj progres.
V semifinále proti Simoně Halepové pak předvedla svůj životní antukový výkon. Diváci aplaudovali skvělým výměnám a i největší pochybovači museli uznale kývat hlavami. Pokrok, jež Plíšková v tomto strhujícím duelu ukázala, byl přímo pohádkový.
Post světové jedničky unikl české tenistce jen o pár her. V Paříži ale dosáhla něčeho, co se nedá změřit pomocí bodů nebo příček v tenisovém žebříčku. Postavila se nepřízni osudu, přepsala svou vlastní historii a posunula limity.
Bylo by jednoduché říct: Na antuce na to nemám, zkusím uhrát pár kol, ale soustředit se budu na trávu a letní betony. Jak známe Plíškovou, dost možná si to takhle i řekla. Jenže pak stejně udělala všechno pro to, aby ve své mysli hluboce zakořeněný mýtus poslala k čertu.
V krásném areálu u Bouloňského lesíku došlo k její evoluci.
A teď se jde na trávu, legendární Wimbledon začne už za necelý měsíc. Na tomhle povrchu bude mít výhodu pro změnu ona. Trůn je blízko, ale Plíšková naštěstí zůstává sama sebou. Dobře ví, že zdarma to nedostane nikde.
Pokud však její práce bude pokračovat v podobném duchu jako doposud, její šance jsou obrovské.
