Praha - V březnu letošního roku uplynulo od té magické chvíle neuvěřitelných dvacet let. Psal se rok 1997, když se mladičká rodačka z Košic zapsala zlatým písmem do bohaté tenisové historie. Švýcarka Martina Hingisová se stala nejmladší světovou jedničkou dějin. Bylo jí šestnáct let a pět měsíců.
Za šokujícím vzestupem zázračného dítěte stál tehdy nejen obrovský talent, ale také jedno kontroverzní rozhodnutí. Hingisová se stala žijícím precedentem, kvůli němuž se světová tenisová organizace rozhodla jednat.
Profesionálkou se totiž stala už dva týdny po svých čtrnáctých narozeninách, když na turnaji v Curychu - na kterém startovala na divokou kartu - porazila hráčku světové padesátky, Američanku Patty Fendickovou.
WTA byla striktně proti, mládí Hingisové špičky organizace vyděsilo. Velmi rychle bylo zavedeno pravidlo o tom, že se čtrnáctileté nesmí účastnit zápasů na profesionálním okruhu.
Nastartovanou raketu, přezdívanou Swiss Miss, už takové omezení ale zastavit nemohlo. Zrodila se legenda, jejíž kariéra přinesla v následujících dvou dekádách úchvatný kolotoč zvratů, kontroverzních okamžiků, slavných vítězství i bolestivých porážek.
Zprvu pochopitelně převažovala pozitiva. Rekordy, tituly a všeobjímající sláva v teenagerském věku. Jako by ji k nezapomenutelné tenisové kariéře předurčili už její rodiče. Křestní jméno jí totiž Melanie Molitorová a Karol Hingis vybrali podle Martiny Navrátilové. Brzy bylo jasné, že jde o výjimečný talent. Už ve dvanácti letech vyhrála juniorku na French Open, samozřejmě tím opět překonala věkový rekord. O rok později totéž dokázala na Wimbledonu.
Na tomtéž místě, ve slovutném All England Clubu, se v roce 1996 stala nejmladší vítězkou grandslamu všech dob, coby patnáctiletá triumfovala ve čtyřhře dospělých po boku české legendy Heleny Sukové.
O výstupu na vrchol světového singlového rankingu už byla řeč. Zbývá dodat, že Hingisová na trůnu strávila celkem 209 týdnů. Vyhrála pět grandslamů, přičemž hned tři z nich stihla v klíčové sezoně 1997. V té předvedla dominanci, jaká dlouho nebyla k vidění.
Zapsala dechberoucí sérii sedmatřiceti výher a šesti titulů v řadě a o nejprestižnější tenisovou záležitost vůbec, sezonní grandslam ji připravila jediná porážka od Ivy Majoliové ve finále French Open. V Melbourne, Londýně i New Yorku ale nelítostně válcovala soupeřky, kanáry jim sázela na potkání. Moniku Selešovou porazila ve všech čtyřech vzájemných duelech sezony.
Jako světová jednička pak ukončila i sezony 1999 a 2000, postupně ale začaly přicházet problémy. Třeba v prvním zmíněném roce na Wimbledonu. Jako z jiné galaxie působila šokující porážka v prvním kole od 129. hráčky žebříčku šestnáctileté Jeleny Dokičové - 0:6, 2:6!
V prvních letech nového tisíciletí pak Hingisovou začalo zrazovat zdraví. Dva roky po sobě musela na operaci hlezna, což ji připravilo o stálé místo v elitní trojce pořadí. Její matka kvůli zánětlivým ložiskům v kloubech své dcery žalovala italského výrobce bot Sergio Tacchini.
Poprvé se objevily spekulace o konci kariéry, lidé kolem švýcarské hvězdy je ale důrazně dementovali. Bolavé nohy, zejména levý kotník, ji ale stále výrazněji limitovaly. V únoru 2003 přišlo rozhodnutí. "Končím, alespoň dočasně," oznámila Hingisová. Pauza pak trvala dlouhé tři roky a očekávaný comeback v roce 2006 měl jepičí život.
Švýcarka nehrála špatně a dokázala se dostat až na šesté místo žebříčku. Jenže v listopadu 2007 přišlo tvrdé přistání přímo na ústa. Tehdy sedmadvacetiletá hráčka podruhé oznámila konec. Příčinou byl pozitivní dopingový test na kokain.
"Nikdy jsem drogy nebrala, cítím se stoprocentně nevinná. Nemám ale chuť se několik let tahat po soudech, abych se očistila," vyprávěla tehdy třesoucím se hlasem a se slzami v očích.
"Jsem frustrovaná a cítím velkou zlobu. Ti, co mě testovali, říkali, že kokain zvyšuje sebevědomí. Nevím, jak oni uvažují, ale dobře vím, že kdybych se snažila trefovat míčky v takovém stavu, tak to nepůjde. Nikdo ve vrcholovém tenisu nemůže hrát pod vlivem drog, to je zřejmé," tvrdila končící legenda s tím, že její jedinou zbraní na kurtu byla vždy jen a pouze láska k tenisu.
Hingisová dostala trest na dva roky, to jí ale mohlo být jedno. Tenis se pro ni stal zapovězenou věcí. Něčím, co jí přineslo spoustu radosti i bolesti. To druhé ale na dlouhé roky převážilo.
Lásku k tenisu v sobě Hingisová nicméně nikdy nedokázala plně zadusit. A v roce 2013, ve svých dvaatřiceti letech, opět navlékla tenisky, vzala do ruky raketu a vrátila se na okruh. Pouze do čtyřhry. Velké úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat, Švýcarka svůj technicky dokonalý tenis dokázala v deblu prodat vskutku jedinečně a zářila zejména po boku Indky Sanii Mirzaové.
V deblu nasbírala za kariéru celkem 64 cenných trofejí, z toho třináct na grandslamech. Na loňské olympiádě v Riu získala stříbrnou medaili po boku Timey Bacsinszké.
Mezi českými fanoušky z mnoha důvodů nikdy nepatřila mezi oblíbené hráčky, právě v Riu však animozita dosáhla vrcholu. To když v semifinále proti českému páru Andrea Hlaváčková - Lucie Hradecká trefila první jmenovanou tenistku do volejem do oka.
Po dlouhém ošetřování Hlaváčkové Švýcarky zápas otočily a aféra byla na světě. Zvlášť když se Češka dokonce musela podrobit operaci podočnicové kosti a na omluvu od Hingisové čekala marně.
Kontroverze zkrátka ke švýcarské legendě patřila vždy. A to nejen v tenisovém životě, ale i v tom ryze osobním.
"Podváděla mě znovu a znovu," přiznal v roce 2011 francouzský parkurový jezdec Thibaut Hutin, jehož si Hingisová vzala rok předtím. Na výročí svatby ji údajně načapal v hotelu v náručí jiného muže. Manželství skončilo o dva roky později.
Švýcarka a její vztahy, to je ostatně kapitola sama pro sebe. Byla zasnoubená s českým tenistou Radkem Štěpánkem, chodila s dalšími hráči Magnusem Normanem, Julianem Alonsem nebo Justinem Gimelstobem. Pozornosti médií neušel ani vztah s hokejistou Pavlem Kubinou, fotbalistou Solem Campbellem nebo golfistou Sergiem Garciou.
Letos zase probleskly zprávy, že chodí se španělským sportovním manažerem Španělem Davidem Tosas-Rosem. Ani v sedmatřiceti letech není Hingisová pevně usazená.
V historii tenisu je ale její jméno usazené navždy. Celý svět teď bude zvědavý, jestli kariéru uzavře dalším deblovým triumfem na singapurském Turnaji mistryň.
