Máme za sebou první týden grandslamu. Spolu s ním skončili v singlu i všichni Češi. Bohužel, ne že by se to nedalo čekat. Vzhledem k tomu, jak se antuková sezona vyvíjela, že se holky vracely po zranění nebo vůbec neměly zápasovou praxi, že ani pro kluky to není nejsilnější povrch, musíme říct, že to je přesně odraz toho, jak na tom aktuálně český tenis je.
Mírné zklamání je asi konec Kuby Menšíka hned ve druhém kole. Co si budeme povídat, po jeho posledních výsledcích jsme toho v hloubi duše asi čekali o trochu víc.
Navíc po tak nadějném začátku, kdy nad Portugalcem Rochou vedl suverénním způsobem 2:0 na sety. Když se podíváme na Menšovy poslední porážky na grandslamech, často prohrává po nadějně rozehraných bitvách, někdy i z mečbolů, pětiseťáky se mu zatím moc nedaří.
Na druhou stranu, na těch předchozích podnicích velké čtyřky to byli hráči z první třicítky typu Hurkacz, Bublik nebo Fokina a až Portugalec Rocha byl takový tenista, kterého by podle papírových předpokladů měl porazit.
Tady se ukazuje, jak velký rozdíl to je oproti normálnímu turnaji. Člověk si musí zažít, jaké to je hrát na tři vítězné sety, udržet tu koncentraci až do konce. Kuba je ještě hodně mladý, těch grandslamů ještě tolik odehráno nemá a i když se neustále zlepšuje, Paříž asi nikdy nebude patřit mezi jeho nejoblíbenější zastávky v kalendáři.
Mě teda jen zarazilo, že poté, co v prvních dvou setech byl Menša o parník lepší, smázl soupeře 6:1, 6:2, že pak prohrál tři sady v řadě.
Většinou je to tak, že když je mezi hráči opravdu rozdíl třídy a jeden set trochu polevíte v koncentraci, pak v tom čtvrtém už si to pohlídáte. Přitom tady už se Kuba nedokázal vrátit. To mě překvapilo, asi by se to nemělo stávat a měl by minimálně jeden z těch následujících tří setů vyhrát. Moc nechápu, čím to mohlo být.
Chuť si přijel spravit na challenger do rodného Prostějova, ale tam prohrál hned v prvním kole. Uvidíme, jak se mu podaří přechod na trávu.
Pamatuju si, že Tomáši Berdychovi se zpočátku na Wimbledonu nedařilo, potřeboval si trochu zvyknout, pohyb na pažitu je specifický. Trvalo to pár let a nakonec hrál v All England Clubu finále.
Smutným českým příběhem v Paříži byla už devátá skreč Tomáše Macháče od posledního US Open. To už je vážně zvláštní. Není to žádný zvrtnutý kotník, ale jsou to časté křeče, nemoci a teď tedy i bolavá záda.
Nevěřím, že by ho to nebolelo, že by si to třeba vymýšlel. Pak je ale potřeba udělat tlustou čáru, dát si dva měsíce volno a začít to řešit. Zrovna Machy je v Praze, má blízko ke špičkovým odborníkům včetně profesora Pavla Koláře, kteří by určitě na něco přišli.
Opět kvůli tomu přišlo na přetřes, že tenisová sezona je dlouhá, že v ní není moc prostoru na odpočinek a hráči jsou nuceni hrát, i když nejsou moc fit. Nestěžoval si jen Tomáš, ale třeba i Ruud nebo De Minaur.
Zajímavé ale je, že všichni tihle pánové se ve volných týdnech pravidelně objevují na různých exhibicích, třeba u Patricka Mouratogloua. Machy ji hrál dokonce dvakrát, jednu z nich vyhrál.
A hrát ji určitě nemusí, nemají za to žádné body do žebříčku, je to jen a jen o penězích, kterých tam samozřejmě nezískají zrovna málo. Ale pak je to tedy o prioritách, pokud upřednostňuješ finance před týdnem volna, tak si pak ale nestěžuj na kalendář.
Krejčíková a Novák? To by mohlo klapat
Pařížský grandslam byl také první společný turnaj Báry Krejčíkové a Jirky Nováka. Ten se s Maruškou Bouzkovou v dobrém rozešel někdy před Billie Jean King Cupem a pak se mu ozvala právě Bára, jestli to s ní nechce zkusit.
Musím říct, že tohle spojení by mohlo fungovat. Bára je velezkušená hráčka, grandslamová šampionka a brzy třicátnice, které už nemá smysl sahat nějak do techniky. Tohle ona vůbec nepotřebuje, údery v ruce pořád má.
Co vím, Novča ani nikdy nebyl typem trenéra, který by na něco tlačil. U Báry dobře ví, že ona soupeřky zná, dovede si je na kurtu technicky rozebrat a není potřeba za ni vymýšlet nějakou strategii.
Bára se teď vrací po dlouhodobém zranění, potřebuje hlavně hrát zápasy a je super, že u sebe bude mít takového pozitivního kliďase, který vzhledem k velkému penzu zkušeností z bohaté kariéry může přispět nějakou tou radou. Věřím, že ji může zase nakopnout, aby se zase vrátila tam, kde byla, že jí bude takovou trenérskou oporou, kterou teď potřebuje.
Slyšel jsem, že zatím všechno funguje. Bára chce i v tréninku hrát na body, místo toho, aby jen napalovala míčky, které jí někdo pořád dokola nadhazuje. Z toho je cítit, že se do toho chce opravdu rychle dostat. Za mě je to ta nejlepší cesta.
To je třeba zajímavé srovnání. Maruška to prý měla v tréninku přesně opačně, chtěla spíš trénovat údery a pak až hrát o body.
Dva miliony jako vzpruha pro teenagerky
Jestli bych měl vyloženě vypíchnout nějaké pozitivní české výsledky na French Open, jsou to výkony úspěšných kvalifikantek a teenagerek Sáry Bejlek a Terezy Valentové.
Sára už je trochu zkušenější, už se párkrát na grandslamu kvalifikovala, teď ale zapsala první výhru a ještě to byl parádní skalp skvělé hráčky, Ukrajinky Marty Kosťukové. V druhém kole měla paradoxně schůdnější los, ale nedotáhla slibně rozjetý zápas. Nicméně její úspěšné kvalifikace na grandslamech ukazují, že přestože je taková podsaditější a běhavá levačka, umí hrát na všech površích.
Oproti tomu Terka Valentová hraje tenis, který se dnes nosí, hraje agresivně, chodí si pro to, má ránu, míček jí z rakety docela letí a dala si pěkné druhé kolo proti Coco Gauffové. To je zápas za odměnu, obrovské zkušenosti a potvrzení, že i s takovými holkami to už na okruhu zvládne.
A co si budeme povídat, pro tyhle holky, které jsou na začátku cesty, to je i velká finanční vzpruha. Za druhé kolo jsou v přepočtu necelé tři miliony, minus daně, ale i tak mají nějaké dva miliony, které jim pomůžou s financováním sezony. Víc je to hodí do klidu a budou se moct soustředit na další turnaje.
Jsem zvědavý, jak to nakonec v Paříži dopadne, hlavně v mužském pavouku. Asi si to nakonec rozdají Jannik Sinner a Carlos Alcaraz, což se asi od začátku předpokládalo. Musím říct, že mě překvapilo, jaký kouř dostal Jirka Lehečka od Sinnera.
V prvním týdnu Ital obecně vypadal líp, po té dopingové pauze na něm žádný výpadek vůbec není znát, ale pořád věřím, že nakonec vyhraje Španěl. Sice poztrácel pár setů, ale řekl bych, že to ho může jen posílit. Otestoval si kritický okamžik, musel reagovat. Sinnera zatím nikdo moc neprověřil a to může rozhodnout.
Dušan Lojda
- 8. března 1988 v Ivančicích
- bývalý profesionální tenista (161. místo na ATP)
- vítěz juniorky US Open 2006
- na kontě má celkem 19 titulů na podnicích challenger a ITF
- nyní trénuje tenistu Jana Jermáře, dříve spolupracoval například s Jiřím Veselým
