Jakš na olympiádě v Pchjongčchangu obsadil osmé a deváté místo. Podle vás se tedy s reprezentací ještě loučit neměl?
Je mu 32 let, což ještě není věk na konec kariéry. Navíc jeho minulá sezona byla velice dobrá. Dokázal se skvěle připravit na olympiádu a pěknými výsledky se mohl pochlubit i v několika předchozích závodech. Měla to být pro něj vlaštovka mířící k mistrovství světa v blízkém Seefeldu. Je to velká škoda i z toho důvodu, že současný mladý běžecký tým se nemá od koho učit.
Jaký je vlastně váš názor na současný běžecký kádr?
Je to mladý tým bez jasného lídra, který se bude obtížně prokousávat světovou konkurencí. Současnou jedničkou je zřejmě Michal Novák, který by se častěji než dosud mohl ve výsledkové listině pohybovat v nejlepší třicítce.
Co další závodníci?
Ostatní si patrně na lepší výsledky budou muset ještě počkat. Platí to i pro Petra Knopa, který už má určitě zkušenosti, ale zatím se výrazněji neprosadil.
Jaká je situace v družstvu žen?
Podobná. Papírovou jedničkou je Petra Nováková, ostřílená lyžařka, ale několikrát ji brzdily zdravotní problémy. Pokud bude v pořádku, tak by jejím standardem mohla být pozice kolem dvacátého místa a občas by se mohla protlačit i do elitní desítky. Některá děvčata mají nakročeno také k dobrým výsledkům, například Kateřina Razýmová-Beroušková, ale bude záležet na každém jednotlivci, po jak náročné cestě se vydá.
Vzpomínáte si, jak jste se prokousával ke stupňům vítězů vy?
Nebyla to jednoduchá cesta, protože odešli ostřílení mazáci a s Koukalem či Magálem jsme zůstali sami. Neměl nás kdo učit a cestu k piedestalu jsme si museli vyšlapat sami.
Čím to bylo, že se vám to povedlo?
Táhli jsme za jeden provaz, moc jsme chtěli něco dokázat. Byli jsme do lyžování doslova zažraní, dřeli jsme do úmoru, abychom něčeho dosáhli. Proto i současný tým mladíků to bude mít těžké, ale bude záležet především na nich, na jejich přístupu.
Většinu reprezentantů znáte velice dobře. Nechybí jim třeba víc startů na mezinárodní scéně?
My jich měli ještě méně, než mají ti současní. Spíš některým chybí víc potřebné dravosti. Záleží samozřejmě na každém jednotlivci, kolik času, vůle a dřiny chce obětovat. Bez těchto vlastností vrcholu nelze dosáhnout, talent nestačí.
Přihlásil jste se do konkurzu na sportovního ředitele běžeckého úseku lyžařského svazu, ale neuspěl jste. Co vás vedlo k tomu, že jste se o funkci ucházel?
Chtěl jsem se pokusit udělat změny v pojetí podpory talentů. Abychom byli konkurenceschopní. Napnul jsem veškeré síly, abych přesvědčil, že moje vize má smysl. Lidi na svazu se mi ale nepodařilo přesvědčit.
Jste manažerem týmu dálkových běžců. Objevíte se sám ještě na startu některých závodů Ski Classics?
Už nejspíš ne. Hraje v tom roli i lenost nebo spokojenost s tím, co jsem jako závodník dosáhl. Přibral jsem i pár kilo a sport mi nijak zásadně nechybí. Posunul jsem se z pozice manažera-závodníka na post manažera-servismana. Chci si vědomě vyzkoušet nevděčnou roli servismana a slyšet, proč nám ty lyže jely pomaleji. Uděláme ale vše, aby sportovci museli hledat jiné výmluvy. Nebojím se.
