reklama
 
 

Biatlonový záchvat rychle pominul. Teď roste ze sedmnáctileté krásky druhá Neumannová

9. 1. 2018 6:00
Miluje běžky, trénuje na Zadově a pod křídla si jí nově vzal kouč Stanislav Frühauf. Indícií, které naznačují, že sedmnáctiletá lyžařka Barbora Havlíčková kráčí ve stopách olympijské šampionky Kateřiny Neumannové, je víc. Ráda by se svému dětskému idolu někdy výsledkově přiblížila, už v únoru by se mohla podívat na olympijské hry do Pchjongčchangu.

Sníte o tom, že byste jela na olympiádu do Koreje?

Každý sportovec by se někdy chtěl podívat na olympiádu, i já mezi ně patřím. Bylo by hezké, kdyby se to povedlo už teď, ale neupínám se k tomu. Prioritou je pro mě juniorské mistrovství světa, které je ještě před ní. Zatím jsou mé výsledky celkem solidní, nemám tam žádný výbuch. Uvidíme, jak rozhodne šéftrenér reprezentace.

V létě jste z hlediska přípravy provedla velké změny, nově spolupracujete s někdejším trenérem Kateřiny Neumannové Stanislavem Frühaufem. Co všechno je tak pro vás v této sezoně nové?

Celý systém přípravy. Do loňska jsem se připravovala ve Vimperku na Vodníku, ale teď se víc pohybuju na Zadově. Přesunula jsem se do tréninkové skupiny pana Frühaufa, který se podílí na klíčových trénincích. Velkou část přípravy s námi absolvuje i jeho žena Petra a můj taťka, který se zapojuje hlavně v létě, kdy závodně běhám do vrchu a on mi plánuje tréninky. Jsem v menší tréninkové skupině, kde jsem se třemi kluky. Dva jsou se mnou tak nějak vyrovnaní a jeden je lepší, což je pro mě dobré, že mám parťáky a můžu se poměřovat. 

V čem vás tahle změna týmu nejvíc posunula?

V individuálním přístupu k tréninkům, to jsem v minulosti postrádala. Běžky jsou individuální sport a každý je lepší v něčem jiném, nemůžou se všichni připravovat stejně. Já měla velké rezervy v technice klasického stylu, tak na to jsme se hodně zaměřili. Troufám si říct, že do této sezony jsem neuměla jezdit klasicky, naučil mě to až pan Frühauf. Hodně jsme trénovali i na sílu. Celkově jsem se musela adaptovat, ale jsem spokojená.

Trenér Frühauf je v běžeckém lyžování velký pojem. Je přísný?

Za tu dobu, co mě trénuje, jsem si jen jednou troufla říct, že už nemůžu. On se na mě tehdy jen mrknul a odpověděl: Ale můžeš, pokračuj. A měl pravdu, mohla jsem. (smích) To se mi líbí, trenér by měl být tvrdý a já ho beru jako autoritu. Trénovat pod ním je náročné, ovšem člověk ani nemá prostor dát vědět, že ho to bolí. 

Vyrůstáte ve stejném regionu jako Kateřina Neumannová, trénujete s jejím koučem. Jaký spolu máte vztah?

Asi před měsícem jsem našla fotku, kde mi byl zhruba rok a byla jsem na ní právě s Katkou. Ona v té době lyžovala na Zadově a jak je to tady malé, tak se všichni znají. Pro mě byla odmalička obrovský vzor, hned jak jsem začala lyžovat. Má o tři roky mladší dceru, než jsem já, ale stejně starou, jako je můj brácha. Byli jsme i na jejích oslavách narozenin, známe se, máme k sobě relativně blízko.

Pomáhá vám v přípravě?

Loni bylo MS juniorů v Park City, kde Kačka taky závodila a je to tam hodně specifické, ve vysoké nadmořské výšce. Tak se mi snažila poradit nějaké dolaďovací tréninky, které tam i ona absolvovala. Co jsem pod panem Frühaufem, je ta spolupráce ještě užší. Byla se mnou i na Dachsteinu a pojede se mnou také na finální přípravu před letošním MS juniorů. 

Jak se vám poslouchá, když o vás někdo řekne, že z vás roste druhá Neumannová? 

Je těžké, když vás někdo takhle nazve a Kačka má takové jméno a dokázala to, co dokázala. Na druhou stranu je hezké, že si někdo myslí, že tu je nějaká podobná budoucí naděje. Tím však sama neříkám, že jednou ty její úspěchy dorovnám nebo překonám, to bude určitě náročné. Ale snad se mi k nim povede alespoň z dálky přiblížit.

Vy jste výjimkou, ale v posledních letech se hodně mluví o tom, že následovníci Neumannové nebo Bauera chybí. Čím to podle vás je, když se rozhlédnete mezi svými vrstevníky?

Myslím, že jedním z důvodů je zabezpečení. Je hodně náročné se tím uživit, takže děti v tom nevidí takový smysl a potenciál do budoucna. Další věcí je, že má teď velkou pozornost biatlon. Ještě třeba před pěti lety to bylo tak, že kdo byl pomalejší na běžkách, šel to zkusit k biatlonistům, teď už častou děti rovnou trénují s tím, že chtějí dělat biatlon. Ne každý biatlonista je teď špatný běžkař, spousta mladých kluků biatlonistů nebo třeba Markéta Davidová, to je skvělá lyžařka. A třetím důvodem je, že tu podle mého pořád hledáme nějaké úlevy.

Jaké?

Trénují se tady děti s tím, že jsou přece malé, tratě by tedy měly být lehké, krátké. Pak člověk jede na Kontinentální pohár a jede tam sprint dlouhý tak, že je to skoro na občerstvovačku. Nikdo neřeší, že je to dlouhé a ta holčička je moc malá. 

Takže to do budoucna nevidíte růžově?

Myslím, že teď už nějaká ta generace dorůstá, uvidíme, kdo bude s reprezentací pokračovat v dalším olympijském cyklu. Řekla bych, že se to každopádně zvedá, v Kontinentálním poháru máme výsledky nejlepší za poslední dobu. Chce to čas, nejde to z roku na rok.

Co vlastně vy a biatlon?

Asi se trochu vymykám skupině lyžařů, kteří nesnáší biatlonisty. Nemyslím si, že by to bylo vzájemné, spíš opravdu lyžaři těžce nesou úspěch biatlonu, který běžcům vzal pozornost. Ale není se čemu divit, výsledky mají, lyžaři bohužel v posledních letech ne. Já si biatlon před dvěma lety vyzkoušela asi na měsíc, určitě je to zajímavý sport. I když tady u nás ve Vimperku na to nejsou moc dobré podmínky.

Jak vám to šlo?

Vzhledem k tomu, že jsem měla asi třicet let starou flintu… tedy, ehm, pušku, tak to nebylo úplně ono. (smích) Neseděla mi, neměla dobré parametry. Bavilo mě to, jeden víkend jsem byla v Jablonci, kde tedy byl jeden z trenérů občas překvapený, jak mi to šlo, ale to byly jen takové záblesky, pak jsem zase vůbec netrefila terč. Nedokážu posoudit, jestli by mi to šlo, kdybych to trénovala, ale rozhodně jsem neuvažovala, že bych přešla k biatlonu. To byl spíš jen takový záchvat, abych pak nelitovala, že jsem si to nikdy nevyzkoušela. 

A co škola, taky ji stíháte?

Škola je teď hodně upozaděná. Já to beru tak, že test z matematiky se opakovat bude, ale mistrovství světa asi ne. (smích) Dřív jsem byla hodně perfekcionalistka, chtěla jsem dobré známky, ale pak jsem zjistila, že to není jen o tom. Na ten test z matiky jsem schopná se naučit znovu, ale týden před šampionátem je pro mě důležitý trénink. 

autor: Miroslav Harnoch | 9. 1. 2018 6:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama