Před deseti dny vám závod Světového poháru na 20 kilometrů v Lillehammeru narušili klimatičtí aktivisté. Jak jste to vnímal?
Bylo to dost zajímavé. Zrovna jsem byl v popředí závodu a viděl jsem, jak na trati rozbalují transparent. Nevěděl jsem, o co jde, ale pořád neuhýbali, takže jsme je museli oběhnout. Naštěstí to bylo ve stoupání, ne ve sjezdu. To by byla úplná katastrofa. Existují lepší způsoby, jak vyjádřit nesouhlas s něčím. Takhle se mohl někdo zranit.
Někteří závodníci zlomili hůlku nebo nabrali ztrátu, kterou už nedohnali. Vy jste demonstranty objel bez problémů?
Tím, že jsem byl skoro na čele, tak ano. Měl jsem dobrý přehled, objel jsem je. Ani jsem nic nezlomil. Jen jsem si říkal, aby nebyli i na jiných místech nebo aby tam nebyli i v dalších kolech. Dostal jsem informaci, že na trať vylili nějakou tekutinu, měl jsem si dávat pozor kvůli vosku. Pak už to bylo všechno v pohodě.
Poprvé jste se setkal s něčím takovým?
Myslím, že ano. Podle mě to do sportu nepatří, a kdyby se podobná věc stala na závodech v Česku, musím říct, že bych se za to styděl.
Protest se týkal nesouhlasu s rozšiřováním těžby ropy v Norsku, která posiluje problém globálního oteplování.
Chápu, co tím chtěli říct. Že ta ropná společnost paradoxně podporuje lyžování, zároveň ničí životní prostředí a v nějaké míře způsobuje globální oteplování. Ale ten způsob protestu se mi nelíbí, byl docela agresivní. Nevím, jestli tím v řešení problému nějak pomohli.
Jak se vy stavíte k problému nedostatku sněhu, který v posledních letech výrazně ovlivňuje váš sport?
Rozhodně to pociťujeme. Ve střední Evropě jsme už v juniorských kategoriích řešili přesuny závodů, jezdili jsme trénovat jinam. A teď už je standard, že se jezdí s technickým zasněžováním. I v Norsku rozváželi sníh z minulého roku, v Lillehammeru nebyl dostatek přírodního sněhu, nemohlo by se závodit. Není to dobré.
Ve střední Evropě jste na to zvyklí už dlouhá léta, ale v Norsku dříve problémy se sněhem nebyly, viďte?
Nebyly. Dříve jsme před sezonou jezdili právě do Skandinávie za sněhem. V posledních letech tam bylo kolikrát méně sněhu než v Alpách a lyžovali jsme jen díky technickému zasněžování nebo snowfarmingu.
Sjezdové lyžování i další zimní sporty musely zkraje sezony dost závodů škrtnout, vy jste zatím přišli jen o skiatlon v Lillehammeru.
Je to složité. Bavili jsme se o tom, že by se kalendář sezony mohl posunout. Že bychom začínali v prosinci. Ale chápu, že to není jen tak. Je to smutné. Skladování sněhu je teď energeticky náročné, proto se nám třeba závod z Milána přesunul do Livigna. Ve městě by bylo složité sníh udržet.
Máte strach o budoucnost svého sportu?
Určitá hrozba to je, i když o tom tolik nepřemýšlím. Doufám, že i když bude tepleji a zimy kratší, náš sport bude existovat. Jen se musíme nějak přizpůsobit.
Skokani skáčou na umělé hmotě, biatlon nedávno řešil možné spojení s kolečkovými lyžemi, ale mnoha hvězdám se to vůbec nelíbilo.
Vím, že i odnož běžeckého lyžování hodně debatuje o tom, jak náš sport rozvíjet a posouvat. I kvůli ztrátě sledovanosti. Ani mně by se kombinace s kolečkovými lyžemi nelíbila, není to pro mě lyžování.
Co federace dělá pro větší sledovanost běžkařských závodů?
Měnila se délka tratí, místo patnáctky se běhá 10 nebo 20 kilometrů. Dává to šance různým typům závodníků. Ženy dokonce poběží padesátku, což může být docela drastické. V Tallinu zase poběžíme každý s jednotnou mázou na lyže, všichni závodníci budou mít společný servis.
Aby měly i menší lyžařské národy stejné podmínky?
Přesně tak. Norové totiž mají i v tomto velkou výhodu. Myslím, že ta norská nadvláda může diváky trochu nudit. Mají to dané jednak kulturně, ale jednak to jejich zázemí je tak silné, že mohou být v popředí v takovém počtu. Třeba to v Tallinu tak nebude.
Vy jste po osmi závodech v celkovém pořadí SP devátý. Jednou jste byl v elitní desítce, čtyřikrát ve druhé. Jste spokojený s rozjezdem sezony?
Za mě jsou to kvalitní výsledky a výkony. Vždy to jde ještě o něco lépe, ale nepřipravovali jsme se tak, abych měl nejlepší formu na začátku sezony. Těší mě, že stabilně jezdím výsledky okolo desátého a patnáctého místa, je to dobrá výchozí pozice do další fáze sezony.
Souvisí to s tím, že vloni jste byl zkraje sezony dvakrát pátý, ale pak už jste to nezopakoval?
Ano, přemýšleli jsme o tom, co bychom mohli udělat jinak. Chtěl bych se pokusit o co nejlepší výsledek na Tour de Ski a na mistrovství světa. Tomu jsme uzpůsobili program, teď ani nebudu startovat na Světovém poháru v Davosu a připravím se na Tour.
Už před startem sezony jste mluvil o tom, že příprava byla tentokrát náročnější a jinak postavená. V čem?
S vyhodnocením ještě musím počkat, ale věřím, že to pomohlo. Měl jsem mnohem více hodin tréninku než vloni, snažil jsem se posunout svůj neuromuskulární práh, což jsem řešil dodatečnými sprinty nebo více úseky se zátěžovou vestou. Dělal jsem změny i v tréninku síly.
Abyste si posunul práh, trénoval jste vlastně přes bolest? Jak si na to vaše tělo zvyklo?
Je to trénink, který hodně zasahuje do nervové soustavy. Když jsem třeba trénoval odpoledne, výrazně to ovlivnilo i spánek. Ale snažili jsme se držet to v mezích, aby trénink nebyl více na škodu než k užitku. Teď už běží sezona a najeli jsme na obvyklý program.
Zároveň jste přerušil studium elektrotechnického oboru na ČVUT, takže máte více času a energie na běžky?
Mám čistější hlavu a více času. Když jsem unavený, můžu si dopřát odpočinek. Dříve jsem měl spoustu dalších povinností a sport ani škola nebyly úplně na profesionální úrovni. Dva roky jsem studoval bakaláře, ale nestíhal jsem být ve škole fyzicky, což bylo potřeba. Nebylo to lehké rozhodnutí, nicméně do školy se v budoucnu můžu vrátit.
