Praha - Ten rozdíl byl jasně viditelný už před začátkem sezony. Na tiskové konferenci v pražském hotelu Jalta čišel z Gabriely Soukalové nevídaně pozitivní přístup.
O rok dříve vstupovala česká hvězda do biatlonového ročníku ochromená depresí a až nezvykle tíživým tlakem, který se na novou superstar celého českého sportu snesl po olympiádě v Soči.
Tentokrát to bylo jiné. Ze Soukalové sálalo zdravé odhodlání a hlavně optimismus, radost z pouhého závodění. Češka dokázala z hlavy jakýkoli nepatřičný tlak, který na ni v minulosti nanášelo její okolí, bezezbytku vytěsnit. Odvážný pozorovatel by to mohl nazvat přímo duchovní proměnou.
Soukalová změnila postoj ke všemu
"Podařilo se mi změnit svůj postoj k tomu všemu. Nenechávám si už tolik odčerpávat energii, snažím se dělat ty věci s radostí. Raduju se z maličkostí, z toho, že člověk ráno vstane a že se může dotknout nohama země. Děkuju za všechno. Jsem ve skvělém kolektivu lidí, kteří jsou neskutečně pozitivní, a myslím, že právě z tohoto přístupu mohou vzniknout skvělé výsledky," vyprávěla tehdy jablonecká biatlonistka.
Žádné cíle si nekladla. "Vůbec. Chci prostě odevzdat to, co je ve mně. Ať to dopadne, jak to dopadne, budu za to spokojená. Chci udělat co nejvíc, abych věděla, že jsem do toho výkonu dala všechno, nejen fyzičku, ale i srdce. Nejsem ambiciózní typ člověka, který by viděl jen ty medaile. Vrátila se mi chuť a to je pro mě mnohem cennější, než kdybych vyhrála všechny závody v celé sezoně," popsala svůj nový postoj.
A tak se zrodil chladnokrevný šampion, takřka neomylný snajpr. Věčná roztěkanost a manýry sportovní princezny byly rázem ty tam. Ano, občas Soukalová zapomene na střelnici hůlku, nebo ulije start (více o jejích letošních eskapádách čtěte ZDE), její sportovní výkonnost ale doznala obrovských změn. Změn, které ji dovedly k vytouženému triumfu.
Ani jednou Soukalová neselhala
Česká jednička v neděli na ruské Sibiři pozvedla velký křišťálový glóbus především díky dechberoucí vyrovnanosti svých výkonů. Nejhorší umístění v sezoně? Jedenácté místo ve stíhacím závodě na MS v Oslu. Takovou bilancí se nemůže chlubit žádná jiná světová hvězda.
Jistě, Soukalová nebyla pokaždé nejlepší. Tu nestačila na precizní Francouzku Dorinovou-Habertovou, jindy ji zase převálcovaly běžecky schopnější Finka Mäkäräinenová či Němka Dahlmeierová. Občas se dívala na záda Italce Wiererové. Ale zatímco tyto famózní závodnice trpěly určitými výkyvy, Soukalová byla vždycky mezi elitou.
Posuďte sami. V pětadvaceti individuálních závodech celé sezony česká biatlonistka čtyřikrát vyhrála, čtyřikrát skončila na druhém místě, třikrát brala bronz, čtyřikrát dojela čtvrtá, čtyřikrát pátá, třikrát sedmá, jednou osmá, jednou devátá a jednou jedenáctá. Jen v šesti případech z pětadvaceti tak skončila na horší než páté příčce. Úžasná statistika.
Legendy se klaní: Její výhodou byla hlava
Zatímco v minulosti Soukalová často trpěla zbytečnými střeleckými chybami zapříčiněnými nervozitou a strachem z neúspěchu, tentokrát klíčovou část biatlonového výkonu vyladila takřka k dokonalosti. Střelecké nuly sázela s železnou pravidelností a právě vynikající muška byla pro její úspěch nejpodstatnější.
"Její obrovskou výhodou byla hlava. Stoprocentně se koncentrovala celou sezonu i v přípravě a všechno tomu obětovala. Ani nejezdila domů. Klobouk dolů za celou sezonu. Proplula tím parádně," zhodnotil zisk velkého a tří malých křišťálových glóbů mistr světa z roku 2005 Roman Dostál.
"Úspěch Gabči je úžasný, stejně jako její neuvěřitelná stabilita v průběhu celé sezony, která mě naprosto fascinuje. Finiš stíhačky mě dojal až k slzám. Moc to Gábině i celému našemu biatlonu přeju," řekla Jiřina Pelcová-Adamičková, vítězka biatlonového Světového poháru z roku 1990, pro svazový web.
"Vím, že má železné nervy, že se dokáže s těžkými situacemi vypořádat. A to, jak si počínala v Chanty-Mansijsku, bylo prvotřídní. Je to velká závodnice," pokračoval ve chvalozpěvech šéf klubu SKP Kornspitz Jablonec Jan Matouš.
Nebála se udělat kontroverzní krok
Soukalová úspěchu obětovala vše. Před třemi lety opustila ženský tým a začala trénovat pod Ondřejem Rybářem. Za kontroverzní krok ji mnozí kritizovali, dnes šestadvacetiletá závodnice ovšem dobře věděla, co dělá. Spolupráce s rodinným přítelem, který to mezitím dotáhl na post šéftrenéra celé reprezentace, se ukázala být klíčem k celému příběhu fenomenální biatlonistky.
"Vítězství Gábiny je především zásluha Ondřeje Rybáře. Já jsem především šťastný za celý tým, za všechny lidi, kteří nám v průběhu sezóny pomáhali a teď tu s námi mnozí ani nejsou. Myslím, že Gábina udělala radost nejen nám, ale i všem českým fanouškům," potvrdil trenér českých žen Zdeněk Vítek.
S blížícím se úspěchem byla Gabriela Soukalová v závěru sezony stále nervóznější. Tlak se opět dostavil. Logicky. Češka stále častěji opakovala, že si nevěří. Obzvlášť po světovém šampionátu, kde ji hlavní konkurentka Marie Dorinová-Habertová převálcovala.
Nedostatek sebedůvěry, který Soukalová prezentovala navenek, především směrem k médiím, byl ale pouze způsobem, jak se vyrovnat s tlakem a obavami z neúspěchu. Na závěrečném podniku SP v Chanty-Mansijsku Češka zachovala chladnou hlavu a potvrdila, že si celkový triumf stoprocentně zaslouží.
"Je to prostě mazec, nevím, co bych měla říct. Mám asi ještě větší radost než po zisku olympijských medailí. Není nic víc. Ta radost je nepopsatelná, nevyčíslitelná. Nejsem schopná tomu dát slova. Jednoduše je to bomba, vždy jsem o něčem takovém snila. Snad jsem i lidem u televize udělala radost a sdílí to se mnou, protože bych jim přála, aby cítili to, co teď cítím já,“ uzavřela Soukalová životní sezonu se slzami v očích.
