Než se dostaneme ke smutnému stáří československé sportovní legendy, musíme se ve vyprávění vrátit o půlstoletí zpátky do malé obce Gbeľany nedaleko Žiliny, kde velká rodina Franekových žila.
"Bylo nás osm dětí, z toho pět chlapců. Nikdy jsem nebyl žádný extrovert, spíš zakřiknutý chlapec, to až život mě změnil," vyprávěl později Ján Franek pro deník Pravda.
Jeden by řekl, že si mezi tolika sourozenci musel proboxovat cestu na výsluní, a tak se dostal mezi provazy. Jenže tak to vůbec nebylo. Ján byl všestranný sportovec, věnoval se atletice a skákal slušně do dálky.
To až v 16 letech, kdy se začal učit zámečníkem, viděl v televizi obrázky z olympijských her v Montrealu a zalíbily se mu právě boxerské boje. A protože na učilišti byl i slušný boxerský oddíl, opřel se do tréninku s rukavicemi.
Do čtyř let se mu olympijský sen splnil a stal se členem československé výpravy, která odcestovala k medailovým bojům pod pěti kruhy.
Ve váze do 71 kilogramů měl pověst technického boxera s rychlými reflexy, který se umí přesně trefit. A to potvrzoval i na sovětských hrách. Na nich sice kvůli olympijskému bojkotu západních zemí chyběli například nejlepší Američané, ale i tak si tehdy dvacetiletý slovenský boxer zasloužil obdiv.
Na cestě za medailí dva soupeře knokautoval a prohrál až s pozdějším olympijským šampionem Kubáncem Armandem Martínezem.
"Klíčem k medaili byla velká láska. Dva roky před hrami jsem se šíleně zamiloval. To kvůli ní jsem chtěl něco dokázat," vzpomínal Franek, který si stejnou dívku vzal po návratu z Moskvy i za ženu.
Spolu s láskou ho hnala za knokauty soupeřů i žárlivost. Po vítězstvích na olympijském turnaji budoucí ženě často volal, ale ne vždy se dovolal.
"Přitom byla zrovna jen někde na výletě u vody, ale mně se honilo hlavou ledasco," přiznal Franek.
Láska po hrách pokračovala, úspěšný boxer se stal otcem a těžil i ze slavného jména. Jenže ne na dlouho.
"Zvrtlo se to tehdy, když jsem dostal práci v ochrance žilinského kasina. Jednou jsem hodil do automatu pár korun, a když jsem párkrát za sebou vyhrál, myslel jsem, že to tak bude pořád," zpytoval poté svědomí.
V hazardu utopil veškeré peníze, přišel o byt, o ženu, o děti, kvůli podvodu a ublížení na zdraví putoval do vězení, kde si odseděl víc než rok. Nakonec se z něj stal známý žilinský bezdomovec.
"Bylo mi tehdy dvacet, byl jsem populární, davy po mně šílely. A co z toho bylo? Rozešel jsem se se ženou, přišla chudoba po bohatství," dodal smutně Franek.
Rodina s ním přestala mluvit, jeho příběh opět vyplaval na povrch, když se dcera Barbora stala v roce 2009 Miss Slovenska. Franek poté rozdal i pár rozhovorů, ale například server pravda.sk přiznal, že zkrachovalý boxer tahal z redaktorů za odpovědi na otázky peníze.
Podle nich Franek olympijský bronz už prodal, díky občasným přivýdělkům si byl schopný v Žilině zaplatit i ubytovnu. Před pěti lety si střihl i roli trenéra ve filmu Koza, který monitoruje příběh jednoho slovenského boxera.
