Tábor - Zdeněk Štybar sice letos ovládl Světový pohár, přesto by si však nevsadil ani korunu na to, že o víkendu získá titul mistra světa. Český cyklokrosař se připravuje na vrchol sezony a sám ví, že ho nečeká snadný závod.
"Budu se snažit, aby dopadl dobře v můj prospěch. Nechám tam život," prohlásil čtyřiadvacetiletý reprezentant před šampionátem, který se v sobotu a v neděli uskuteční na české půdě v Táboře.
Má formu jako hrom, a proto se dá bez nadsázky říct, že Češi mají pořádné želízko v ohni. Jenže Štybara platí belgický tým a ačkoliv tvrdí, že taktika z běžných závodů půjde stranou, nebude to tak úplně pravda.
"Já jsem hrdý na to, že jsem Čech. Rád bych tu po závodě zůstal, poseděl s kamarády, ale nejde to. Musím být k dispozici lidem v Bruselu, hned po víkendu letíme jako tým soukromým letadlem do Belgie," poznamenal.
Zdeňku, vyhrál jste Světový pohár. Můžete říct, jak velkou motivací je pro vás mistrovství světa?
Jsem se sezonou moc spokojen. Mistrovství světa je o štěstí, o náhodě. Já myslím, že už mám splněno na sto procent, mohu si dát nohy na stůl a dívat se na závod v televizi (úsměv). Ne, to samozřejmě přeháním. Budu bojovat.
Co říkáte na trať, kterou organizátoři v Táboře připravili?
Dnes ráno (pozn. ve čtvrtek) jsem na ní poprvé trénoval, je extrémně těžká. Není to jako na mistrovství republiky, kde jsme si první sníh ujezdili. Dnes se to bořilo - bylo to něco mezi bahnem a pískem.
Čtěte dále: Češi jsou rádi: Sníh a led na trati. Povedou ke zlatu?
Počítal jste s tím?
Ne, vůbec jsem to nečekal. Trochu jsem při smýšlení o trati změnil názor, při mistrovství se tu pořádně nedalo vjet do zatáček a bylo to hodně o náhodě.
Máte už dvě stříbra. Byl byste zklamaný, kdyby teď to zlato nevyšlo?
Půjdu do toho na sto procent. Je to ale specifický závod, nikdo neví, jak dopadne. Já se budu snažit, aby to dopadlo dobře. Nechám tam život.
Jako v posledním závodě Světového poháru, kdy jste měl namále?
Tam jsem umíral asi stokrát... Za každou zatáčkou jsem myslel, že umřu. Den po závodě jsem se cítil mnohem lépe. Mohl za to trénink - před tím jsem běžel 1600 schodů nahoru a 1600 schodů zase dolů. A po tom jsem ani nemohl vyjít ze záchodu.
To je běžné, že cyklokrosaři tolik trénují?
Ne ne, jednalo se o nedorozumění. Asi každému by došlo, že něco takového by mě vyřídilo. Jenže já jsem to špatně pochopil a s mým tréninkovým úsilím jsem do toho šel. Nakonec to bylo desetkrát více schodů než bylo v plánu.
Cítíte, že v poslední době vám začíná fandit více fanoušků z Belgie?
Je to tak, v posledních třech týdnech mám víc a víc příznivců. Jak českých, tak i belgických. S Belgičany mám dobré vztahy, není to tak, že by mě vyháněli do Čech. Člověk se ale musí soustředit na svůj vlastní výkon.
Poznal jste to už i tady?
Zatím ne. Ale v posledních dnech mám ipod v uších a snažím se na nic nereagovat a soustředit se jen na závod. Nemůžu si s každým potřásat rukou.
Kdybyste si měl na své vítězství na MS vsadit, kolik by to bylo?
(přemýšlí) Jeden eurocent (pozn. euro má sto centů).
Koho považujete za největšího soupeře?
Asi to nebude jen o Albertovi a Nijsovi, na medaile se bude tlačit hodně lidí. Albert na sněhu moc neumí, i když teď má čas na trénink. Nijs je zase hodně zkušený a mám k němu velký respekt.
