Nymburk - Jen dva měsíce po porodu se dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková vrátila k tréninku, na němž se ve sportovním středisku v Nymburce potkává s atlety, kteří se připravují na srpnové mistrovství světa v Moskvě.

I když jednatřicetiletá oštěpařka trénuje jen zlehka, už se jí povedlo hodit k pětapadesáti metrům. Mnohem více však spíš sleduje svého krajana Vítězslava Veselého, který má podle ní stejně jako překážkářka Zuzana Hejnová šanci na zlato.

"Rusové budou připravení na domácí mistrovství v Moskvě nejvíc, myslím si, že od nich ještě uvidíme věci. Bude to zase boj s Rusama, a ten bývá vždycky zajímavý. Nejen oštěp u Víti Veselého, ale i překážky u Zuzky Hejnové, tam se jí Rusky vynořej," řekla v Nymburce novinářům Špotáková.

Báro, jaké šance dáváte Veselému a Hejnové na zisk zlaté medaile z MS?
Jak Víťa, tak Zuzka mají v Moskvě na všechny, teď jde jen o to, jestli to tam dokážou prodat. Věřím, že Víťa to ustojí a po tom loňském poučení v Londýně to teď bude o něčem jiném. Oba získali v sezoně hodně sebedůvěry, škoda jen, že to tak nebylo už loni, teď vědí, že můžou porazit každého.

Hlavně u Hejnové jde forma stále nahoru...
Zuzka je tak suverénní, že se jí budou všichni bát. Nechápu, jak to dělá, ale ona se pořád ještě zlepšuje. Stejně jako u Víti to u ní jde s výkonem nahoru, na medaili může být i Lukáš Melich. 

Budete u televize české závodníky sledovat?
Od roku 2004 jsem byla v létě na každé velké akci, takže to bude pro mě bude premiéra u televize. Nejlepší by bylo, kdyby Víťa vyhrál a já to pak mohla v Ústí hned potom oslavit na koncertu Tří sester.

Poprvé po přerušení kariéry jste trénovala. Jaké to tedy pro vás bylo?
Házení jsem si zkoušela poprvé od té doby, co jsem přerušila kariéru, bylo to takové zvláštní. Určitě jsem to nezapomněla, jenom je pak člověk pak takovej povolenej. Nejvíc povolené jsou teď hlavně vazy, při porodu se vám povolí kyčle, člověk si pak připadá takovej jinej. 

Zvykla jste si na házení rychle?
Běhání je v pohodě, to jsem dělala, i když jsem byla těhotná. Ani s házením moc problém není. Nehází se rukama, ale nohama, takže i tady nemám problémy. Oštěp je ale úplně něco jiného než cokoliv, čím se hází. Psovi sice pořád házím, ale tady jde o něco jiného. Máte v hlavě, že se vám může něco stát. 

Nebála jste se, že si něco uděláte?
Ty první hody, to byl hrozně zvláštní pocit, to bylo šílené, pak jsem se ale do toho rychle dostala a lítalo mi to jako na trénincích. Železňák mi pak dokonce začal radit, jak mám házet. Jako by už byly za týden závody. Fyzicky jsem na tom totiž ještě líp než někdo, kdo se vrací po ročním zranění. Do poslední chvíle jsem totiž chodila po kopcích, takže ta ztráta teď není taková. 

Takže byste mohla jít z fleku závodit?
Jediný problém je s břichem, žádný břišní svaly už tam nejsou, ale po třetí sérii už si vzpomněly, že něco dělaly. Problém je teď ale hlavně v tréninku, normálně trénuju dvě a půl hodiny, což bych si teď nemohla vůbec dovolit. U toho kluka musím pořád být, takže trénuju denně tak půl hodinky.

Váš trenér Jan Železný ale řekl, že byste účastí na MS všechny soupeřky zaskočila...
Jako vítězka Diamantové ligy mám do Moskvy divokou kartu, takže jsme si dělali srandu, že bych tam mohla jet a že bych se stihla dostat do formy. Přišlo mi, že Honza mě teď pořád bere jako dřív. Při těch hodech mě dokonce natáčel a říkal mi, co je špatně. Připadala jsem si v jako normálním tréninku.

Co by na Váš návrat řekly soupeřky?
S Christinou (Obergföllovou) by to asi seklo, kdybych v té Moskvě byla. Píšu si s ní a pořád se mě ptá, jestli přijedu. Docela bych chtěla vidět ty obličeje, ty jejich tváře, kdybych se tam zjevila. Kdybych ale postoupila z kvalifikace, dál bych to už ale nedala. Šedesát metrů bych byla schopná dát, ale asi bych si u toho něco udělala. Když se rozeběhneš naplno, to tělo není zpevněné. Bavím se tím, že mohu běhat, váhově jsem na tom líp než před tím, asi mi spadly všechny svaly. 

Už víte, kdy se vrátíte do normálního tréninku? 
S Honzou jsme jeli kolem posilovny a já jsem před tím prohodila, že tam možná přijdu a on už na mě volal: Kde seš? A pak mi řekne: Myslím, že by sis tady mohla dát třeba dřepy. Sice jsem ráda, že mě usměrňuje, ale pořád to časově řídí miminko.

Žádný plán jste tedy spolu ještě nevymysleli?
Počítám, že třeba do Afriky v září vůbec nepojedem, moc se mi s miminkem nikam nechce. První, co až vidím, jsou předvánoční Kanáry, tam je hodně rodičů s dětmi a tam bych už chtěla sportovat víc a mít konkrétní přípravu. V té době už snad nebudu kojit každé tři hodiny.

Jaké je malý Janek vůbec miminko?
Všichni ho chválí, protože vidí, jak spí. Je prostě hodnej. Zařve si jen večer, aby se mu asi dobře spalo a pak spí až do rána. Tady v Nymburce je navíc spokojenej, protože nemusím vařit a můžu se mu věnovat.