Loňský rok byl přeplněný různými významnými akcemi. Jak se vám ho podařilo tak skvěle zvládnout?
Program byl opravdu hodně nahuštěný, často to bylo až hektické, ale počítala jsem s tím a snažila jsem se tomu přizpůsobit. Leckdy bylo třeba improvizovat. Dost dlouho jsem byla v zahraničí, takže potom jsem se doma na menší počet tréninků víc soustředila.
Které z řady úspěšných vystoupení považujete za nejhodnotnější?
Jednoznačně to na olympijských hrách. Snad každý sportovec si přeje zúčastnit se závodů pod pěti kruhy. Mně se podařilo nejen získat letenku do Tokia, ale navíc jsem se na dvoustovce probojovala až do finále, což pro mě bylo v obrovské zámořské konkurenci úžasné. A navíc jsem za sebou nechala všechny nejlepší Evropanky.
Byla atmosféra na olympiádě podle vašich představ?
Uskutečnily se samozřejmě v jiné podobě než předchozí hry, ale nějaké vnitřní změny jsem nezjistila, život v olympijské vesnici byl normální. Nosily se všude roušky, dezinfikovaly se ruce, v jídelně se používaly rukavice, ale na to všechno jsme byli už z domova zvyklí. Jen mě moc mrzelo, že jsme nemohli navštěvovat jiné sporty, fandit českým reprezentantům, případně je i vidět na stupních vítězů a prožívat s nimi medailovou radost.
Mezi vaše triumfy lze zařadit i zisk titulu mistryně Evropy z padesátimetrového bazénu. S jakým přáním jste do Budapešti jela?
Postoupit do finále a bojovat o medaili. V žádném případě jsem si však nemyslela, že dosáhnu až na zlato.
Co pro vás znamenala účast v soutěži International Swimming League?
Zlomový bod mé plavecké kariéry, jedna z nejcennějších zahraničních zkušeností. Byl to pro mě obrovský zážitek a už teď se těším na letošní účast v této soutěži, která už je potvrzena.
Lze říci, že pouze z prosincového mistrovství světa v krátkém bazénu jste se nevrátila spokojena?
Ano, s ohledem na časy, které jsem v Praze dosahovala v tréninku, hodnotím tento šampionát jako nevydařený. Už při odletu do Abú Dhabí jsem však měla zdravotní problém, nebyla jsem stoprocentně v pořádku. Navíc se můj stav stále zhoršoval, a dokonce jsem začala uvažovat o odvolání startů ve všech třech závodech. Přesto jsem se nakonec rozhodla, že aspoň na mé nejoblíbenější dvoustovce to zkusím. Neskončilo to úplně špatně, na devátém místě mi k postupu do finále chybělo pouhých pět setin, ale o to větší zklamání jsem prožívala.
Konkrétně jaký zdravotní problém vás brzdil?
Zánět obalu plic a nalomené žebro.
A co všechno chcete zvládnout letos?
Především se doléčit, protože stále ještě nejsem v optimální pohodě. Jinak chci pokračovat v nastoupené cestě, ale víc myslet na zdraví, poslouchat své tělo. Několik jeho signálů jsem nebrala vážně a koncem roku jsem za to byla potrestána. První velký závod mě čeká až v květnu v dlouhém bazénu v Japonsku. V srpnu je pak na programu mistrovství Evropy a potom už zmíněná zahraniční liga.
