Praha – Jeho vytáhlá postava se nedala přehlédnout v pelotonu a je nepřehlédnutelná neustále. Pavel Padrnos, bývalý dvorní domestik padlé hvězdy Lance Armstronga, se pustil ve dvaačtyřiceti letech do dráhy sportovního ředitele českého kontinentálního týmu Etixx-IHNED.
„Nad nabídkou od pana Bakaly jsem neváhal ani vteřinu,“ řekl vítěz Závodu míru z roku 1995 při představování nových tváří v české cyklistické farmě elitní stáje Omega Pharma-Quick Step.
Kdy jste vlastně do českého kontinentálního týmu přišel?
Naše spolupráci začala v polovině sezóny, ale žádný velký comeback v tom nehledejte. Oslovil mě Petr Kováč a myslím si, že za ty roky v profipelotonu nějaké zkušenosti mám. Tak jsem si řekl, proč je nepředat někomu mladšímu, komu se mohou hodit. Velká cyklistika není jen o wattech, hlavně ta velká, elitní.
Váhal jste nad touto nabídkou?
Ani vteřinu.
To jste se tak strašně těšil?
Jelikož mne to celkově zaujalo, jak celý projekt vznikal, působil hodně zajímavě, tak nebyl důvod váhat. Myslím, že bez podobných nápadů se moderní éra cyklistiky neobejde. Když se podíváte, kdy celý tým vznikal a co zpětně kluci dokázali, nebyl důvod se nějak dlouze rozmýšlet.
Etixx-IHNED je farmou elitního týmu Omegy, máte vychovávat mladé talenty. Neláká i vás se postupně vypracovat coby manažer o patro výše?
Já si myslím, že jak člověk sbírá zkušenosti na kole, tak musí sbírat zkušenosti i v tomto oboru. Nikdy neříkej nikdy, ale momentálně dělám hodně zajímavou práci pro Etixx-IHNED, která mne baví, takže nemám důvod myslet na něco jiného.
Ale lákalo by vás to?
Člověk se vyvíjí, i jeho priority, zájmy. Momentálně to ale není aktuální.
Co je náplní vaší práce? Lidé vidí u sportovních ředitelů jen to řezání zatáček v autě, podávání bidonů, nebo jak táhnete nepovoleně závodníky zpět do balíku...
My proti pravidlům závodníky netaháme, děláme to jen v okamžicích, kdy si myslíme, že je to správně. (směje se) Ne vážně, vyjmenoval jste jen část toho, samotný závod, kdy už v autě nemáte možnost toho moc ovlivnit. Daleko důležitější je mluvit s kluky večer před závodem, pak absolvovat mítink, kde se sestavuje taktika a poté až je závod, kde člověk vidí, jak se jeho práce zhodnocuje. Zda-li se nám povedlo klukům vštěpit, co jste jim říkali. V našich závodech se nepoužívají vysílačky, takže je to v závodě čistě na kvalitě závodníků.
V nedávné době skončily v cyklistice dva velké týmy, takže jezdci to mají s hledáním nového místa docela těžké. Jste rád, že už jste funkcionář?
Tak já bych radši jezdil na kole, kdyby to ještě šlo. Asi bych nyní řešil některá svá životní rozhodnutí jinak, ale to už je jedno. Každopádně to , že končí dva týmy, je velká škoda, myslím, že mladí kluci to mají o dost těžší s hledáním práce než ti zkušení mazáci.
Mimochodem, jeden z těch mazáků, váš vrstevník, jistý Chris Horner, vítěz Vuelty, taktéž ještě nemá smlouvu...
Kolik mu je? 41? Je mladší, myslím, že to srovnání je vůči němu trošku urážející. (smích) Ne, podal fantastický výkon, o tom žádná. Sledoval jsem poslední týden Vuelty, viděl jsem, co se tam dělo a myslím si, že se dalo zavzpomínat na staré časy, kdy nevadilo, že ti táhne na čtyřicet a stále jsi na vrcholu. Bylo velmi příjemné ho vidět na špici, protože se známe. Byl letos dost zraněný, ale možná i ta zranění i zkušenosti mu pomohlo, že si dokázal lépe rozvrhnout síly, lépe regenerovat. Každopádně dokázal, že věk není limitem.
... ale smlouvu na další sezonu stále nemá ...
Určitě bez smlouvy nezůstane, je to složité kvůli výše zmíněným důvodům s konci některých týmů, ale Chris vyhrál top zápas po fantastickém výkonu, bez smlouvy nezůstane.
Vypadá to, jako kdyby svým výsledkem zaskočil i šéfy velkých týmů.
Tak jestli je zaskočil, tak jedině příjemně, manažer jeho dosavadního týmu má o čem přemýšlet, bylo to pro určitě příjemné překvapení.
Nemůže být jeho problémem vysoko nasazená cena?
Asi si dal maximální, na kterou se cítí, navíc se bavíme o profesionálním sportu, o smlouvě nejedná sám, ale jeho manažer. Myslím, že v jeho případě je cena k jednání. Svojí hodnotu jednoznačně má, navíc s výsledky s sebou nese i body do žebříčku UCI.
Když se o tom tak bavíme, nemyslíte, že to naopak budou mít teď ti mladší snadnější. Relativně srovnatelná kvalita za méně peněz, viz. například střídání stráží u Omegy v podání mladého Petra Vakoče a zkušeného Františka Raboně?
Tak u Petra Vakoče je to jasné, dostal nováčkovskou smlouvu na dva roky. Není co řešit, bylo by to stejné u každého nováčka. Ještě bych se vrátil k Hornerovi, možná u něj může být problém v tom, že si mnozí myslí, že podobný výkon už nezopakuje, to může být dle mého jediný důvod váhání. Svojí hodnotu ale má, především jak jsem řekl, tu bodovou, což je právě to, co těm mladým klukům chybí. Takže asi tak. Nemůžete mít tým plný mladíků a zase ani plný hvězd.
Každopádně si myslíte, že mladí šanci prosadit se mají?
Určitě, mají garance smlouvy, jak jsem řekl, určitě šanci na růst mají, pokud mají kvalitu.
Vy sám jste s cyklistikou skončil v roce 2007, co jste od té doby vlastně dělal?
Podnikal jsem, zkoušel jsem restauraci, teď máme obchod s koly, plus jsem zastupoval nějaké kluky a dělal smlouvy do Itálie. Každopádně restauraci již nemám.
Nebyla výdělečná?
Byla. Ale byla to jinak náročná práce než jak jsem byl zvyklý.
Hodně práce, málo volného času?
Asi tak nějak, i když práce je se vším, být sportovním ředitelem závodního týmu je také těžké, ale jinak, ve známém prostředí.
Právě, ani zde si moc neodpočinete, nevyjedete jen tak na kole na pivko, je to hodně stresové prostředí...
Pohodičku mám rád pořád, na kole také jezdím pořád, myslím, že dvacetiletá kariéra mne poznamenala natolik, že to ani jinak nejde. Takže si třikrát týdně na kole vyjedu, což je nějaké to minimum. A jak jste řekl, nejezdím už na kilometry a hodiny, ale na žízeň a chuť na to pivko. Malé pivko. (směje se)
