Potvrdily existenci nadějných závodníků i právě proběhnuvší výkonnostní testy? Jak jste s výsledky spokojený?
Máme tři víkendy, kde závodí všichni nejlepší na kolečkových lyžích a běhu, a jeden víkend testů. Pořád tyto závody a testy společně s funkčním vyšetřením beru jako výborný trénink. Hlavní budou výsledky v zimě. Mluvíme o juniorské kategorii, na kterou klademe největší důraz. Úspěšné výsledky a výkony jsou vizitkou správné práce mládežnických trenérů od mladšího dorostu k juniorům. Myslím, že máme závodníky, kteří mohou dosáhnout velmi dobrých výsledků na mistrovství světa juniorů.
Jste známý tím, že pracujete na sto procent a minimálně stoprocentní výkonnost očekáváte i od svých spolupracovníků. Jste v tomto směru s mladými běžci na lyžích spokojený?
Dá se velice těžko posoudit, jak moc byli sportovci cílevědomí v mých začátcích a dnes. Vždy je to o vztahu závodníka a trenéra. Z dobrého vztahu získávají oba. V tomto směru u nás vidím sportovce, kteří ví, co chtějí.
Jsou z vašeho pohledu v současné generaci dorostenců a juniorů takové talenty, které by mohly navázat na úspěšný reprezentační tým v čele s Bauerem, Koukalem, Magálem či Jakšem?
Nevím, zda jsou stejní, ale určitě jsou tu sportovci, se kterými bych rád spolupracoval.
Ve své funkci velmi blízce spolupracujete s nynějším trenérem juniorské reprezentace Martinem Koukalem, který byl už vaším svěřencem v reprezentaci. Jak se vám s ním pracuje v oboustranně jiných rolích, než na které jste byli léta zvyklí?
V reprezentaci jsem oceňoval Martinovu práci pro kolektiv jak při tréninku, tak například při pomoci s materiálem. Jako trenér může čerpat ze svých závodnických let, k tomu je navíc organizačně velmi schopný. Myslím, že nám spolupráce funguje.
Z vašeho mimořádně úspěšného působení u reprezentace a prostředí Světového poháru či mistrovství světa jste se vrátil zpět k dorostencům a juniorům. To musí být velký skok, je to tak?
Za mého působení u reprezentace jsme dospěli ke špičkovému zázemí. Servis lékařský, lyžařský a organizační mi zajišťoval vše, co jsem jako trenér potřeboval. K tomu máte sportovce, kteří chtějí dávat sportu sto procent. Pak můžete opravdu jako trenér fungovat. U dorostu je to všechno složitější. Když to zjednoduším, najednou si všechno zajišťujete sám. Měl jsem štěstí, že jsem první rok nebyl na práci s dorostem sám. To mi pomohlo se postupně adaptovat.
V čem je největší rozdíl?
Velký rozdíl je samozřejmě v práci s dorostem. Spojení školy, sportu a koníčků je velice složité. Získávat děti ke sportovnímu životu s tím, že to není ztráta času, patří k hlavním posláním mládežnických trenérů.
Jednou z vašich priorit je zavedení on-line tréninkového deníku pro celý systém sportovně talentované mládeže. V čem tkví největší potenciál deníku?
Tento projekt mě hned na začátku oslovil, momentálně jsme ve fázi sbírání dat. Správně psaný tréninkový deník pomáhá samotným závodníkům i trenérovi. Nově mají díky on-line deníku ostatní trenéři možnost nahlédnout do práce jiných trenérů. Hlavní přínos by měl přijít po skončení sezóny. Okamžitě bychom měli mít přehled o tom, jak a kolik trénují jednotlivé kategorie a jednotliví závodníci, zároveň je vidět práce jejich trenérů. Při správném vyhodnocení to může být velká pomoc.
Vzali mládežničtí závodníci on-line deník hned za svůj, nebo s ním chvíli bojovali?
Zpočátku měl tréninkový deník dost problémů, to některé sportovce odrazovalo. Na jaře se nám ale nedostatky podařilo odstranit a nic nebránilo jeho spuštění. Nyní už tréninkový deník většina sportovců a trenérů vede velmi dobře.
Kde jste vy sám při svých trenérských začátcích hledal inspiraci?
Když jsem začínal trénovat, čerpal jsem z práce trenérů, pod kterými jsem vyrůstal. Měl jsem jasno, jak trénovat nechci. Prostě jsem trénoval podle toho, co se mi jako závodníkovi líbilo. Pro rady jsem si chodil ke staršímu trenérovi v oddílu a v teorii mi pomohla škola. Pak už jsem hledal sám za pomoci závodníků.
Ve funkci šéftrenéra mládeže působíte už přes rok. Jak toto období v nové roli hodnotíte?
Minulý rok byl pro mě rokem poznávání. Vcházel jsem do něj s určitými představami a ty jsem chtěl postupně realizovat. Navrhované změny jsem musel po debatách s trenéry upravovat tak, aby byly přijímány jako pozitivní, a ne striktně nařízené. Až čas ukáže, zda navržené změny povedou ke zlepšení.
