Praha - Ve dvaadvaceti letech je momentálně nejmladší členkou elitního týmu české biatlonové reprezentace. A Lucie Charvátová na sebe v úvodu nové sezony rozhodně poutá pozornost. Na první zastávce Světového poháru ve švédském Östersundu sice nebodovala, její jméno ale figurovalo v absolutní špičce, co se běžeckých časů týče.

Není divu. Vždyť rodačka z Hradce Králové měla být novou Kateřinou Neumannovou. V letech 2006 a 2007 vyhrála dva roky po sobě seriál, který se jménem české běžecké superstar zaštiťoval a který si kladl za cíl najít nový největší talent tuzemského běžeckého lyžování.

Charvátová už se pomalu začala prosazovat mezi dospělými, když před dvěma lety na jaře přišel nečekaný zlom. Nadějná sotva dvacetiletá běžkyně dala svému sportu sbohem a rozhodla se skočit rovnýma nohama do neznáma.

"Nechala jsem se unést současným trendem a popularitou biatlonu. Hodila jsem na záda bouchačku a trochu si zpestřila nudné lyžování," vysvětlila v rozhovoru pro Aktuálně.cz, těsně před tím, než se společně s týmem šéftrenéra Ondřeje Rybáře přesunula ze Švédska do rakouského Hochfilzenu, na další štaci své stále ještě čerstvé biatlonové kariéry.

Lucie, jaká je atmosféra a nálada v českém týmu po úvodní zastávce Světového poháru ve švédském Östersundu?

Nálada v týmu je skvělá, tak jako celý rok. Určitě k tomu přispívá i fakt, že po celý rok trénují jak muži, tak ženy společně, proto si navzájem porozumíme v dobrých, i těch horších chvílích a dokážeme se podpořit navzájem. Trenéři byli taktéž spokojení, že fungujeme jako jeden celek, proto si myslím, že první světový pohár byl dobrý vstup do celé dlouhé sezony.

I vaši mužští kolegové mají úplně skvělou náladu? Přece jen ten začátek sezony asi nebyl úplně podle jejich ideálních představ. Není tam trochu smutku a zklamání?

Nepřijde mi, že by byl smutek. Sezona bude dlouhá, klucí vědí, že mají také natrénováno a že své výsledky ještě předvedou. Nelze dělat závěry po dvou závodech. A Michal Krčmář dokonce dosáhl životního výsledku, takže to naznačuje, že dařit se ještě určitě bude.

Co vy osobně? Jak jste spokojená se svými dosavadními výkony, respektive s čím ano a s čím ne?

Se svými výkony v Östersundu spokojená být nemůžu. 57. místo z individuálního závodu sice nevypadá jako dobrý začátek, ale o umístění, se kterým bych byla maximálně spokojená, mě připravila jedna nepovedená položka ze čtyř, na které jsem dostala tři trestné minuty. Trestná minuta je vzhledem k běžecké části časově mnohem víc, než jsem schopná dojet na trati, na rozdíl od sprintu, kde je na poloviční vzdálenosti polovina položek a trestné kolo se dá objet za 25 vteřin. Ve sprintu jsem taktéž bojovala o každou vteřinu, abych se dostala do nedělní stíhačky, ale moje střelba mi to pokazila.

Mluvilo se o tom, že jste před závody ani nemohla pořádně trénovat střelbu, kvůli nepříjemnému zranění prstu. Limitovalo vás to?

Částečně ano. Mám pořezaný a sešitý pravý ukazovák a prostě v něm ještě nemám dostatečný cit pro precizní spouštění ran.

Jak si zatím užíváte místo v české áčkové reprezentaci?

Ono není jasně rozdělené, co je áčková a béčková reprezentace. Samozřejmě v týmu pro Světový pohár jsem spokojená, protože vidím úspěchy Gábiny Soukalové nebo Ondry Moravce a to mě o to více motivuje k větší práci v tréninku. Nicméně i závody IBU, evropského poháru, jsou na vysoké úrovni a i tam je náročné dosáhnout top výsledku.

Běžecky jste byla ve dvou závodech devátá a dvanáctá nejlepší. Vše pokazily jen chyby na střelnici. Co se tam stalo a dalo se zastřílet v těžkých podmínkách lépe?

Já jsem sama překvapená, v jaké běžecké formě jsem. Je to rozhodně posun od loňského roku. Stojí za tím letní dřina a píle v tréninku. V každém závodě jsem zatím lepší běžkyní než střelkyní. Ale je ještě brzy na to, abych byla stoprocentní střelec, jsem na začátku třetí biatlonové sezony ve svém životě. Určitě vidím posun v tréninku, jak se střelba zlepšuje. Östersund většina závodníků nemá v oblibě díky nevyzpytatelným podmínkám na střelnici. Kolikrát mám problém se střelbou v bezvětří. Když se přidá vítr, je to o to horší. Ale v obou závodech nepanovaly na střelnici podmínky, ve kterých by se nedalo trefit. Byly to moje chyby. Všechny netrefené rány vleže byly kalibry - často svoje štěstí v životě přirovnávám k tomu, že můj kalibr nikdy nespadne. A jakmile člověk získá handicap na první položce, už se to s ním veze do dalšího průběhu závodu.

Podle běžeckých časů je jasné, že pokud zlepšíte střelbu, můžete myslet na skvělé umístění. Nesvazuje vás to nějak?

Už několikrát jsem si před závodem říkala, že dnes už to vyjde. A stále čekám. Nemyslím si, že by mě to svazovalo. Biatlon je o proti běhu na lyžích o dost psychicky náročnější sport. Člověk musí být koncentrovaný na každou vystřelenou ránu. Nejlepší je to dělat tak, jak to máte naučené z tréninku, automaticky. Nepřipouštět si, že teď se musím trefit, to by právě mohlo svazovat a toho je lepší se vyvarovat. Ale výsledek není zcela závislý pouze na střelbě, musí se sejít více faktorů - dobrý běh, dobře namazané lyže, vyhovující profil trati a samozřejmě i rychlá a přesná střelba a pohyb na střelnici s tím související. Každopádně pevně věřím, že když se mi střelba v závodě povede, určitě můžu pomýšlet na kvalitní výsledek.

Jak střelbu zlepšit? Máte s trenéry recept, jak vaše střelecké výkony vypilovat?

Střelba se dá zlepšit hlavně v tréninkovém období přes léto. Jsem přesvědčená, že letos jsem se posunula o krok blíže k tomu, abych byla lepším střelcem. V tréninku se moje střelecké průměry zlepšují. Nemám dlouholeté zkušenosti se střelbou, proto se stále musím učit novým věcem od přesnosti až k rychlosti střelby. A jak řekne každý trenér, tak úspěšnost střelby je jen o počtu vystřílených nábojů. Když můžu, jdu si zastřílet sama navíc. Nezbytnou součástí tréninku je i suchá střelba.

Vy jste od dětství byla čistokrevnou běžkyní na lyžích, se střelbou tedy nemáte takové zkušenosti. Jak dlouho střelbu vlastně trénujete?

Biatlonu jsem se začala věnovat na jaře 2013, tedy dva a půl roku, stejně dlouho se tedy věnuji i střelbě. V žákovských kategoriích jsem vyhrála dětské zimní olympiády v biatlonu, ale tam se střílí ze vzduchové zbraně a to se nedá srovnat s malorážkou. Dnes v biatlonových závodech těžím více z toho, že jsem rychlá běžkyně a můžu alespoň jednu nepřesnost ve střelbě smazat rychlým během.

Před osmi devíti lety jste dvakrát za sebou ovládla seriál s názvem Hledá se nová Kateřina Neumannová. Co vás vedlo k tomu, že jste tenhle sport opustila a začala se věnovat biatlonu?

Přes deset let jsem se věnovala pouze běžeckému lyžování. Jenže pak jsem se nechala unést současným trendem a popularitou biatlonu. Hodila jsem na záda bouchačku a trochu si zpestřila nudné lyžování. Sport je to o kus zábavnější, jak pro závodníka, tak pro diváka. Do poslední chvíle nevíte, kdo bude vítězem. Na poli běžeckého lyžování jsem dosahovala slušných výsledků, proto to bylo těžké rozhodování.

Jakých výsledků jste coby běžkyně dosáhla? A nelitujete té tak radikální změny?

Jako juniorka jsem se účastnila seniorského mistrovství světa v běhu na lyžích ve Val di Fiemme v roce 2013 a ve stejném roce jsem na juniorském mistrovství světa v Liberci dosáhla dvakrát šestnáctého místa - ve sprintu klasickou technikou a na pět kilometrů volně. Po této sezoně jsem měla být členkou ženské reprezentace v běhu na lyžích, ale rozhodla jsem se pro biatlon, ač to pro mě byla velká neznámá. Rozhodně nelituji toho, jak jsem se rozhodla. Jsem nesmírně spokojená, že dělám biatlon.

Jaké jsou vaše cíle na nadcházející zastávce SP v Hochfilzenu, v téhle celé sezoně a do budoucna?

Ráda bych se udržela ve skupině pro Světový pohár a k tomu bych ráda přidala nějaký bod do světového poháru, to znamená umísťovat se do 40. místa. Dobrého výsledku bych také ráda dosáhla na ME v Tyumenu, kde se mi v loňském roce dařilo při mistrovství světa juniorů na kolečkových lyžích, když jsem skončila druhá. O vzdálenější budoucnosti, než je letošní sezona, zatím nepřemýšlím.

Máte nějaké biatlonové vzory, ke kterým byste se chtěla přiblížit?

Biatlonový vzor nemám. Myslím, že není dobré mít vzor a snažit se dělat to, co on. Každý je jedinečná osobnost a měl by se držet toho, co si myslí, že je pro něho samotného nejlepší.