Praha - Je mu sice teprve pětadvacet let, ale už má za sebou dvoje olympijské hry, několik umístění v Top 15 světového poháru i na mistrovství světa, ale také vážně zranění, které mohlo ukončit jeho nadějnou kariéru.
Kryštof Krýzl, aktuálně nejlepší český lyžař, alespoň co se týče získaných bodů ve světovém i evropském poháru.
V první části exkluzivního rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradil nejen to, jak bylo těžké se vrátit po těžkém zranění páteře mezi elitu, kolik stojí sezona profesionálního lyžaře, ale třeba i jméno slavného závodníka, po kterém pojmenoval své morče.
Životní forma
Aktuálně.cz: Kryštofe, leden roku 2012 Vás zastihl ve vynikající formě. Dvě umístění na pódiu v evropském poháru, pětkrát jste bodoval v závodech světového poháru a dokonce si připsal i vynikající dvanácté místo ve slalomu v Adelbodenu. Máte životní formu ?
K.K.: Asi ano. Hodně jsme se letos zaměřili na ty točivé disciplíny, slalom a obří slalom, a teď se ukazuje, že je to správné rozhodnutí. Po dvou letech mi navíc konečně vyšla příprava bez zranění a komplikací.Také jsem změnil oproti loňsku materiál a už jsem se s ním sžil. Letos jezdím na stejném typu lyží, jaký měl Ondra Bank v loňské sezoně. A co je nejdůležitější, nemám žádné zdravotní problémy.
A.cz.: A že se ty skvělé výsledky sešly zrovna na začátku roku... že byste si dal nějaké novoroční předsevzetí?
K.K.: Tak ono v lednu se těch slalomů jede hodně, takže byla šance na sebe upozornit. Podobně jsem na tom byl i v prosinci, kdy jsem ze tří závodů dvakrát postoupil do třicítky nejlepších. A co se týče začátku sezony, tam jsem byl ještě vyjukaný, protože loni jsem nebodoval ani jednou a potřeboval jsem kvůli svému sebevědomí, sponzorům, týmu a tak dále zabodovat. A když má člověk v podvědomí, že musí do toho cíle dojet a nepokazit si to - tak v tom druhém kole raději moc neriskuje. Takže to byly jízdy spíš na jistotu. Ale výsledky z kraje sezony pro mě byly velmi důležité, abych se dostal zpátky.
Čtěte také: Slalom v Schladmingu vyhrál Hirscher, Krýzl 24.
A.cz: Zatím bylo Vaším maximem v kariéře 78 bodů (v roce 2009). Myslíte si, že tuto metu letos překonáte? Na programu SP jsou ještě tři slalomy...
K.K.: Určitě. V tom roce 2009 jsem nejvíce bodů posbíral v kombinaci, kde jsem byl devátý. A letos mě první dvě teprve čekají. Nedá se říci, že by pro mě kombinace byla nejdůležitější disciplínou, ale pořád ty ambice v ní mám relativně vysoké. Sjezd jsem sice před sezonou moc netrénoval, ale zkušenosti mám docela velké, takže když budu mít rychlé lyže ... Jsem sám zvědav, jak dopadnu, ale ve slalomové části kombinace určitě budu patřit k těm nejlepším a pokud se mi alespoň trochu podaří sjezd, tak si myslím, že by mohl padnout i můj nejlepší letošní výsledek.
Dokážu držet krok s elitou
A.cz: Cítíte, že jezdíte na hraně svých možností?
K.K.: To myslím, že ještě ne. Doufám, že mám ještě prostor se zlepšovat. Třeba teď ve Schladmingu jsem si chtěl zkusit jet úplně na krev a udělat třeba Top 10, ale udělal jsem dvě velké chyby (a nakonec skončil 24.). Sbírám prostě zkušenosti a když se něco takového stane, tak je třeba analyzovat chyby a poučit se. Je nutné odhadnout tu hranici, aby to člověk nepřepískl. Nicméně cítil jsem, že už s těmi nejlepšími dokážu držet krok a závodit.
A.cz: Budete se ještě soustředit na evropský pohár (EP)? Momentálně se nacházíte na osmé příčce, ale stupně vítězů nejsou tak daleko, obzvláště ve slalomu..
K.K.: Bohužel letos se závody světového poháru a evropského poháru hodně kryjí, takže těch evropských závodů už moc nepojedu. Tak maximálně jeden či dva. Pro mě v evropském poháru byla hlavně důležitá ta umístění na pódiu, protože jsem si tím jednak potvrdil svoji formu, a navíc si ještě vylepšil pozici v žebříčku, což je důležité i pro světový pohár, kde jsem začal dostávat nižší startovní čísla. Ona ta umístění „na bedně" v evropském poháru mají ve světě na rozdíl od českých médií velkou váhu. Mnohdy se stane, že ten, komu se daří na evropském poháru, pak za rok vyhrává i světový pohár. Bylo by úžasné, kdyby to byl i můj případ, ale to je samozřejmě ve hvězdách. Nicméně úroveň EP je poměrně vysoká. Mnohdy v EP závodí lidé, kteří jezdí světový pohár. Například v Oberregenu jsem byl čtvrtý a na startu tehdy byli mistři světa i olympijský vítěz. Tam jsem zajel asi svůj nejlepší závod sezony.
Čtěte více: Slalomy: Záhrobská byla šestnáctá, Krýzl jednadvacátý
A.cz: Příští rok se koná ve Schladmingu mistrovství světa, za dva roky olympijské hry v Soči. Věříte si, že se podobně jako na šampionátu ve Val d´Isere (2009) umístíte v top ten?
K.K.: Kdo ví, co bude za dva roky, ale slalom je taková loterie, že stát se může všechno. Je možné, že budu do desítky, je možné, že i výš, ale stačí malá chyba a nebude z toho nic. Ale bylo by úžasné, kdyby se to povedlo. Schladming, kde se bude konat MS, je navíc moje oblíbené středisko, takže tam to bude skvělé.
Zranění a úplné dno
A.cz: Připomeňme, že v létě 2009 jste si při tréninku v hale přivodil vážné zranění obratle, které po vynikající sezoně zbrzdilo Vaši slibně rozjetou kariéru. Jak Vás to ovlivnilo?
K.K.: Tehdy jsem měl po výborné sezoně, kdy se mi podařilo dostat se do širší světové špičky, ale pak přišlo v přípravě tohle zranění. Měl jsem tehdy štěstí v neštěstí, že to nedopadlo hůř. Také jsem se už nemusel postavit na lyže. Nicméně přišel jsem o přípravu a celou sezonu jsem pak jezdil s destičkami a šrouby v zádech.
Ale díkybohu jsem alespoň tu sezonu mohl odjet, nicméně ta pozice, kterou jsem si předtím vydobyl, byla pryč. Navíc v další přípravě (2010) jsem si v Chile poranil kotník a to bylo pro mé lyžování ještě horší. Proto pro mě byla nejhorší ta loňská sezona. A teď se vlastně snažím dostat tam, kde jsem byl před dvěma lety. A docela se mi daří.
Sezona vyjde na miliony
A.cz: Podle kalendáře FIS jste za rok 2011 odjel 38 závodů. Pokud k tomu přičteme měsíce přípravy a tréninků, zbývá Vám ještě čas na něco jiného než lyžování?
K.K.: No, moc času nezbývá. Ale přeci jen se najde. Začal jsem třeba studovat vysokou školu. Takže to jde, ale je to složitější. Na jaře jsme třeba natáčeli pořad pro jednu tuzemskou televizi, kde budu vystupovat v tzv. Aréně národů, což je podobný pořad, jako bývaly Hry bez hranic. To byla úžasná zkušenost a zároveň sranda.
A.cz: Když hovoříme o náročném programu: být profesionálním lyžařem určitě vyžaduje nemalé finanční prostředky. Kde vlastně získáte zdroje na to, abyste mohl odjet tolik závodů? Platí většinu sponzoři, stát, nebo dostáváte od pořadatelů peníze za body...? A na kolik přijde taková sezona profesionálního slalomáře?
K.K.: U nás to vyjde poměrně na hodně peněz. Ten systém je nastavený úplně jinak, než řekněme u Rakušanů. Jim svaz zajistí všechno, ale mohou prodávat jen minimální reklamní prostor. U nás svaz nechává všechno na lyžařích. My ale můžeme na rozdíl od Rakušanů prodávat v podstatě veškeré reklamní plochy. A je na nás, jaké sponzory si seženeme a co z toho dokážeme zaplatit. Takže lyžaři si seženou sponzory, k tomu dostanou něco málo od svazu a já třeba něco od Dukly (Liberec).
Neřeknu Vám přesně, na kolik přijde jedna sezona, ale řádově jde o 1,5-2 miliony minimálně. My si tedy trochu pomáháme s Filipem Trejbalem a Ondřejem Bankem, se kterými sdílíme třeba servismany, fyzioterapeuty a tak. Nicméně i tak je ta podpora sponzorů nejdůležitější, protože za závody člověk dostane hodně málo, řádově stovky eur. Proto jsem rád, že mě i po té mizerné loňské sezoně vydrželi sponzoři v čele s Natland Group podporovat, protože bez peněz na přípravu a další věci to nejde, nebo je to o dost složitější.
Lyžování mě naplňuje
A.cz: S výjimkou Didiera Cuche obvykle lyžaři končí své kariéry krátce po třicítce. Už víte, co byste chtěl dělat vy, až závodní lyže postavíte do garáže? Nebo u lyžování zůstanete navždy?
K.K.: Samozřejmě že to mé know-how z lyžování určitě půjde nějak využít, ale zatím jsem o tom moc nepřemýšlel. Nicméně lyžování miluji, takže u něj bych asi zůstal. Ale tohle zatím moc neřeším.
A.cz: Kdybyste měl jedním slovem vyjádřit, co Vás na lyžování nejvíce baví, jaké by to bylo?
K.K.: Rychlost, příroda, adrenalin... to všechno se kloubí v jedno. Je to hodně agresivní sport, baví mě na tom ta extrémnost. Lyžování mě naplňuje ze strašně moc úhlů. Ale je to hodně náročné, aby člověk uspěl v konkurenci těch alpských závodníků...
Po Tombovi pojmenoval i morče
A.cz: Jak se vůbec stane, že rodina z Prahy vychová špičkového lyžaře?
K.K.: K lyžování jsem se dostal díky rodičům, kteří lyžování milovali a dokonce se při lyžování i seznámili. Díky tomu jsme od malička byli i s bratrem na horách a tam samozřejmě lyžovali, takže se to vyvinulo tak nějak samo. Bylo to naprosto nenásilné, rodiče nás nikdy do ničeho nenutili, ale já jsem již od malička věděl, že chci být závodní lyžař. Jsem rád, že mě v tom podporovali.
A.cz: Měl jste v té době nějaký lyžařský vzor?
K.K.: Lyžování jsem vždycky totálně „žral", takže jsem sledoval i závody v televizi - a kdo se mi nejvíce líbil? Asi Tomba. Dokonce jsme po něm pojmenovali i morče. Teď samozřejmě obdivuji Hirschera, protože ty jeho rozsahy... to je akrobacie. Naopak vytříbeně jezdí Kostelič. Ale já mám rád ty závodníky, co jezdí na riziko, třeba Stefano Gross.
A.cz: Poté přišel Ski klub Špindl, Dukla Liberec a od roku 2008 i závody světového a evropského poháru - a ve Vašem týmu je stále otec Aleš Krýzl. Jak velké má při Vašem trénování slovo?
K.K.: Už moc ne. On je spíš takový manažer, stará se o ty věci okolo, organizuje světový pohár ve Špindlerově mlýně a tak dále. Pro něj je to vášeň stejně jako pro mě, ale co se týče třeba techniky, to už nechává na mě a na mém trenérovi. A taky mi radí bratr Jonáš.
Mimochodem důležitou součástí týmu je i psycholog. Teď když se daří, tak se v tom moc nešťouráme, ale v krizových situacích se přes něj vyventiluji. Díky němu vím, jak reagovat na stresové situace a nenechat se rozhodit každou maličkostí. Dřív mě vykolejilo i zazvonění telefonu na startu, nebo vyměněná hůlka. Teď mám pocit, že všechno klape.
Pokračování rozhovoru s Kryštofem Krýzlem si přečtěte zde. Mluví v něm mimo jiné o tom, jak "hustá" byla situace kolem Šárky Záhrobské, nebo jak se mu téměř podařilo zaspat životní závod na mistrovství světa.
