Harrachov - Přestože Roman Koudelka před mistrovstvím světa v letech na lyžích v Harrachově mluvil o tom, že vidí reálnou šanci na medaili, po prvním dnu, tedy úvodních dvou kolech, je spokojen i s šestou příčkou.

A vzhledem k tomu, že předpověď počasí na sobotu mluví o tom, že druhá část závodu by mohla být kvůli silnému větru zrušena, počítaly by se výsledky z pátku, s čímž by byl Koudelka nadmíru spokojen.

"Doufám, že na ten dnešní výsledek zítra navážu. Musím ale na druhou stranu přiznat, že kdyby se vyplnila předpověď počasí a zítra už se neskákalo, docela bych to bral," řekl čtyřiadvacetiletý skokan po druhém kole novinářům s úsměvem na rtech.

Romane, jak jste spokojen se skokem z druhého kola, který byl druhý nejlepší ze všech ostatních?
Ten skok byl asi možná nejlepší, co jsem tady kdy udělal. Bylo to dost podobné tomu, když jsem tady byl před třemi lety třetí. V tréninku jsem říkal, že mi chybí trochu toho štěstí a na dneska musím říct, že mi po dlouhé době přály podmínky, to pak člověk skočí úplně někam jinam. 

Mluvil jste o tom, že byste byl radši, kdyby už se zítra neskákalo. Co kdyby k tomu ale došlo?
I podle mě se to zítra odjede, přece jen jsou tady nové sítě proti větru a podle mě to ten vítr udrží. Určitě udělají všechno pro to, aby se aspoň jedno kolo zítra skákalo. Já si z toho ale hlavu nedělám, prostě přijdu a skočím.

A co kdybyste skočil takovým způsobem, že byste ještě atakoval medaili?
Šance na medaili je tam vždycky, ale abych se přiznal, já s ní moc nepočítám. Chci si ty skoky spíš užít. A když mi to vyjde, věřím, že to umístění bude samo o sobě dobré. Kdybych zůstal v desítce, bylo by to famózní a odjížděl bych odsud s úsměvem od ucha k uchu. 

V čem byl v tom druhém kole rozdíl oproti tomu prvnímu skoku?
V tom prvním kole bylo bohužel poznat, že jsem nechtěl bohužel skočit nikam daleko. Ty podmínky nahoře tam byly hodně špatné, takže jsem to u toho druhého skoku udělal jako na středním můstku, to znamená odrazit se o trošičku výš a kupodivu mi to vyšlo víc do dálky a pak už jsem věděl, že je to dobrý, že mě to nese. 

Jak jste vnímal to, že ve druhém kole upadl Antonín Hájek hlavou do mantinelu a na dopadu upadl i Jan Matura? Nebál jste se?
Měl jsem v hlavě to, co se stalo Tondovi a Maturinovi. I proto jsem začal brzdit hnedka za pádovkou, říkal jsem si, že si dám radši rezervu než brzdit až na konci. U toho Tondy to byla strašná smůla, protože mu vypnulo vázání, kousla se mu lyže a on s tím už nemohl nic dělat. Je to škoda, ale doufám, že se tady ještě v průběhu víkendu ukáže, protože by měl být jen potlučenej. Snad to na něm nezanechá žádné následky.

Vy už jste sám někdy něco podobného zažil?
Není to ojedinělý, Borek Sedlák si tu taky v Harrachově zlomil ruku. Já jsem rok před mistrovstvím světa v Liberci taky takhle podobně spadl, taky jsem trefil hrazení, naštěstí se mi nic nestalo. Musím ale říct, že se mi udělalo docela zle, když jsem na věži viděl, jak za Tondou běží doktoři. Viděl jsem, jak letí hlavou proti mantinelu, na tyhle věci já jsem hodně choulostivej, ale žádnej dopad to na mě nenechalo.