Praha - V čem tkví nečekaný úspěch Jana Matury? Téměř třiatřicetiletý skokan se na sklonku kariéry dočkal premiérového vítězství v závodě Světového poháru. V japonském Sapporu vyhrál před týdnem dokonce oba individuální závody.
Blesk z čistého nebe? Pro laického pozorovatele určitě. Pro kouče národního týmu Davida Jiroutka překvapení pouze částečné. Trenér po letní změně pravidel, která nařídila skokanům nosit přiléhavé kombinézy, jež tolik nenesou, tvrdil: letos se může stát cokoli. A měl pravdu.
"Matura měl v sobě před závody v Japonsku velkou touhu," řekl reprezentační lodivod v rozhovoru pro Aktuálně.cz. A mimo jiné prozradil, v čem změna pravidel pomohla Maturovi a uškodila jiným českým skokanům.
Čekal jste před sezonou, že by u Jana Matury mohlo něco takového přijít?
Když jsme vcházeli do sezony, tvrdil jsem, že letos se může stát cokoli. Sezona začala negativně, měli jsme materiál podle reglementu. Začali jsme ale kopírovat Nory nebo Rakušany ve vývoji a přišlo zlepšení. Než jsme jeli do Japonska, byl jsem u šéfa Dukly Liberec na koberečku. Říkal jsem mu, že kdyby Maturovi měl bůh dát někdy šanci dosáhnout na velký úspěch, bylo by to právě teď v Sapporu. Popravdě řečeno, před sezonou bych to opravdu nepředpokládal, ale držím se hesla nikdy neříkej nikdy. A teď vidím, že o pravdivosti tohohle hesla jsem doposud věděl ještě docela málo.
Sám Matura říká, že byl prakticky celou kariéru dole. Čím to je, že ve 33 takhle vyletěl? Může to být tím, že už vlastně neměl co ztratit?
To si nemyslím. Ale u něj hodně udělala ta změna materiálu. Zmenšily se kombinézy, jezdí se teď z větších rychlostí. To mu vyhovuje. Má bezchybnou letovou fázi, využívá lyží na celé jejich ploše. Samozřejmě, že roli hraje i to, že je starší a umí se rychleji poučit ze svých chyb. Už v létě skákal hodně dobře.
Opravdu je v kombinézách takový rozdíl? V létě při jejich zkoušení si Janda s Koudelka stěžovali, že vůbec nenesou...
Mezi závodníky jsou malé výkonnostní rozdíly, je to o maličkostech. Jde o to, kdo se co největší dobu udrží ve vzduchu. A materiál a kombinézy v tom hrají jednu z hlavních rolí. My si narozdíl od Norů či Rakušanů nemůžeme finančně dovolit sponzorovat výzkum ve vývoji kombinéz. My to od nich pouze odkoukáváme. Třeba u Honzy Matury byl ten rozdíl hned vidět. Na začátku sezony měl problémy dostat se z kvalifikace, pak se mu začalo dařit. Hodně nahoru šli Němci a Norové. Naopak Rakušané, kterých bylo ve špičce vždycky hrozně moc, šli trochu dolů. Mají tam teď prakticky jen Schlierenzauera a Morgensterna.
Co kromě nové kombinézy vyneslo Maturu k tak obrovskému úspěchu?
U Honzy byla podstatná také ta touha, kterou si přivezl s sebou do Sappora. Písnička Touha od Daniela Landy má hrozně silná a pravdivá slova. Když člověk ví co chce a pracuje na tom spontánně, může toho dosáhnout.
Věříte, že Maturovi vynikající forma vydrží i do dalších závodů, případně do světového šampionátu?
Ano, ta jeho forma bude pokračovat. Ale otázka je, jak dlouho ji udržíme. Dobré by to mělo být ve Willingenu i v Klingenthalu, tam mu to tradičně sedí. Otázkou zůstává, jestli ta kondice vydrží až do mistrovství světa. Je to ještě dost daleko a v Itálii bývá tradičně problém, že vždy dost fouká vítr zezadu. Uvidíme.
Jaká je situace u lídrů let minulých, tedy u Jakuba Jandy a Romana Koudelky. Co je u nich za problém? Proč to nejde?
U Romana to stoprocentně souvisí se změnou kombinéz. Loni měl skvělé vybavení, letos jsme změnili věci, látky jsou elastičtější. A také je to o tom, že se mu nepovedl první závod, nepovedl se druhý závod... Člověk o tom pak začne až moc přemýšlet, moc se soustředí na to, aby se zlepšil. A to je paradoxně chyba, protože se vytratí ta spontánnost. Není to uvolněné. Náš sport je technickou disciplínou, násilím to prostě neutrhnete. Třeba takový Nykänen, ten mohl přijít na můstek ožralý a vyhrál. Co se týče Jakuba Jandy je tam více faktorů, které se sešly. Začal dělat školu, má kupu starostí okolo.
A co Lukáš Hlava, který se na začátku sezony pohyboval na vyšších příčkách?
Lukáš začal sezonu velmi dobře, skočil rekord můstku v Soči. Pak se to trochu zabrzdilo, ale já říkám, že jeho chvíle letos ještě přijdou. On, Roman ani Jakub nepojedou na lety do Vikersundu. Dáme u nich přednost pětidennímu kondičnímu soustředění, které by jim mělo pomoci.
Čím to je, že každý rok v podstatě vyletí nahoru pouze jeden Čech? Je to velká škoda vzhledem k týmové soutěži...
Za prvé je to tím, že máme pořád k dispozici ty samé čtyři lidi. Nemáme žádnou zásobárnu talentů, někoho, kdo by zvyšoval konkurenci. Ani náš rozpočet není slavný. Ač se může zdát na české podmínky vysoký, s takové peníze mají třeba Rakušané jen na vývoj kombinéz. U nás se nedostatek peněz projeví v regeneraci, ve stravovacích doplňcích, které by zlepšovaly sílu. O materiálu a vybavení ani nemluvím. Nemůžeme připravit lyže klukům na míru. Na soustředění jezdíme jedním autem. To je kupa věcí, které se nabalí.
