Praha - Jako noc a den. Tak zásadní rozdíl je mezi náladami a postoji Gabriely Soukalové, jimiž se hvězdná česká biatlonistka prezentovala přesně před rokem a tím, jak navenek působí nyní, tři týdny před začátkem nové sezony.

Před minulým ročníkem se tehdy ještě blonďatá šampionka zdála být takřka v depresi, na závodění se netěšila a jen ztěží hledala jakoukoli motivaci. Semlel ji zejména kolotoč mimosportovních povinností. Byla vyčerpaná fyzicky i psychicky. A na biatlon neměla ani pomyšlení.

Jenže v samotné sezoně se z pomyslného dna velmi rychle vydrápala zpět na vrchol. Postupně si na roli celebrity zvykla, naučila se říkat ne a chuť na sportovní zápolení se bleskově vrátila. 

Prvního závodu už se nemůže dočkat

Před odletem na závěrečné soustředění do Švédska, kde na konci listopadu v Östersundu odstartuje Světový pohár, působila jablonecká rodačka - nyní už se zrzavějším odstínem účesu - jednoznačně pozitivním a šťastným dojmem.

"Těším se na poslední přípravu a už se nemůžu dočkat, až začnou závody," usmívala se během čtvrteční tiskové konferenci v pětihvězdičkovém pražském hotelu Jalta na Václavském náměstí. A ihned se rozhovořila o tom, jak moc velký rozdíl je mezi loňskou a současnou Gabrielou Soukalovou.

"Jsem na tom výrazně lépe, než vloni. A teď se sluší, abych zaklepala na něco dřevěného. Mám pocit, že v celém týmu je ještě lepší atmosféra, než byla před rokem. Letos to bylo snad nejkrásnější soustředění, jaké jsem zažila," upozornila reprezentantka, která před pěti dny oslavila šestadvacáté narozeniny.

Na loňské období vnitřní krize vzpomíná otevřeně a přiznává, že její duševní i fyzické rozpoložení nebylo nejlepší.

"Loni pro mě bylo těžké vůbec jenom nastoupit do závodu. Cítila jsem se šíleně unavená už po prvních sto metrech. Bylo to pro mě hrozné trápení," uvedla Soukalová. Naprosto klíčové a nejtěžší prý bylo zase začít věřit, že to může jít.

"Člověk nesmí nikdy přestat věřit"

"Člověk nesmí nikdy přestat věřit, musí zůstat pozitivní. Je spousta pravdy na tom, že člověk si svými myšlenkami vytváří svou budoucnost. To mám ověřené, to vyloženě propaguju," podotkla.

Po hektické loňské sezoně nejenže začala lépe volit, jakých akcí se zúčastní a jaké odmítne, ale celkově změnila svůj postoj k mimosportovním povinnostem, plynoucím ze statusu prvotřídní sportovní star.

"Podařilo se mi změnit svůj postoj k tomu všemu. Nenechávám si už tolik odčerpávat energii, snažím se dělat ty věci s radostí. Raduju se z maličkostí, z toho, že člověk ráno vstane a že se může doktnout nohama země. Děkuju za všechno. Jsem ve skvělém kolektivu lidí, kteří jsou neskutečně pozitivní a myslím, že právě z tohoto přístupu mohou vzniknout skvělé výsledky," konstatovala šestá žena loňského pořadí Světového poháru.

Celkově je její život nyní nesrovnatelně klidnější. "Po sezoně toho nebylo málo, ale na dovolené jsem tu energii dočerpala zpátky a od té doby jsme se natolik věnovali přípravě, že vlastně ani nebylo kdy účastnit se nějakých akcí okolo. Snažím se také více věnovat rodině, vidím, že už nemám úplně nejmladší rodiče, tak chci využít každou chvíli a trávit s nimi čas."

Tlak? V žádném případě

Soukalová naprosto odmítá, že by po třech fantastických sezonách v řadě za sebou měla být ona i celý český biatlonový tým pod jakýmsi tlakem.

"Myslím si, že jako kolektiv jsme za poslední tři roky předvedli tolik práce, že i kdyby se nám už nic nepovedlo, tak nemusíme nikomu nic dokazovat. Už tohle je zázrak, to, co se nám tady podařilo vytvořit a to, co je za námi. Kdo by to byl řekl, třeba před pěti lety," vysvětlila Soukalová, dvojnásobná stříbrná medailistka z olympiády v Soči.

Čím je starší, tím menší problém s tlakem má. "Mě to asi nějak nezavazuje, nejsem člověk, který by si to nějak extrémně připouštěl. Doufám, že to tak bude pokračovat. Jediný, ke komu cítím nějakou povinnost, jsem já sama. Ale vůči ostatním asi nic."

Proto si do nové sezony ani neklade žádné cíle. Podle mnohých má být přitom jednou z hlavních kandidátek na uvolněný trůn, který v letošním ročníku nebude obhajovat z následků mononukleózy se dostávající Běloruska Darja Domračevová.

"Asi nejsem ambiciózní typ člověka"

"Každý by chtěl vyhrát, ale uvidíme jak vystačí síly, sezona je hrozně dlouhá. Ten sport je tak náročný, že člověk ze začátku se může cítit fajn, ale neví, co bude za dva měsíce. Může přijít nemoc, cokoli, je tam spoustu věcí, který to může ovlivnit. Chce to i štěstí."

"Žádné cíle ani nemám. Že bych chtěla atakovat nějaké příčky, to ne. Chci prostě odevzdat to, co je ve mě. Ať to dopadne, jak to dopadne, budu za to spokojená. Chci udělat co nejvíc, abych věděla, že nebylo místo, kde jsem třeba mohla zrychlit. A že jsem do toho výkonu dala všechno, nejen fyzičku, ale i srdce. To je pro mě nejcennější. Nejsem takový ten ambiciózní typ člověka, který by viděl jen ty příčky a ty medaile. Spíš jde o to, aby to člověka bavilo a dělal to, co je spravné," popsala svůj současný postoj biatlonistka.

"Loni jsem měla období, kdy mě biatlon přestal vnitřně bavit. A trvalo strašně dlouho, než se ta chuť vrátila. Ale vrátila se a to je pro mě mnohem cennější, než kdybych vyhrála všechny závody v celé sezoně," uzavřela Soukalová.