Jak těžké bylo se mentálně vyrovnat se zrušením závodů, když jste sám deklaroval, že jste v životní formě?
Nehroutil jsem se, ale bylo těžké pro mě pochopit, že najednou zničehonic nemůžeme závodit. Nevěděli jsme, kdy začneme, jestli budeme moci trénovat. Do toho jsem si uvědomil, že se nedostanu za rodiči, ani do mého třetího domova na Mallorce. Nakonec mě uklidnilo, že jsem mohl alespoň normálně trénovat.
Řeší se vlastně mentální příprava ve špičkových týmech, nebo je to ještě trošku upozaděný servis a člověk se musí s problémy vyrovnat sám?
V mém týmu máme psychologa, který nám je denně k dispozici, a já mám i svého, osobního. Už je to spíš můj kamarád, který mi pomáhá od doby, kdy jsem ještě jezdil cyklokros. Ten mi hodně pomáhá, ale spíše řešíme přípravu na závody, nebo když mám nějaké problémy.
Co mentální hygiena, umíte se od cyklistiky odstřihnout?
Já mám hyperaktivního syna. Dnes (26. června, pozn. red.) mu je pět let. Když se vrátím z tréninku, on samozřejmě nepozná, jestli jsem ujel 50 nebo 250 kilometrů a že jsem unavený, a ani bych ho nikdy tímto argumentem neodbyl. Takže mě čeká druhá fáze, kdy jdeme běhat, skákat, jezdit na kole a věnuji se mu, dokud neusne. Večer se ještě věnuji záležitostem týkajícím se mého penzionu a půjčovny kol na Mallorce. A v sedm hodin ráno mě zase budí biologický budíček, že je čas si jít hrát. Na hobby tak není vůbec prostor.
Závody zřejmě čekají hygienická opatření, absence fanoušků u tratě. Jakou roli hrají vlastně v cyklistice diváci?
Já mám diváky rád, nedokážu si představit, že bych závody jako Paříž - Roubaix nebo Kolem Flander jel bez diváků, to by bylo smutné. Cítil bych se jako na tréninku. Dodávají závodům neskutečnou atmosféru. Jako závodníka mě nakopnou, dodají mi motivaci a ženou mě k maximálnímu výkonu.
V cyklistice jste si prošel už spousty přechodů, z BMX na cyklokros, a pak na silnici, neškodí vám takové změny?
To si nemyslím, každá disciplína mě něčím obohatila a každému závodníkovi bych tento model doporučil. Rozhodně jsem na začátku kariéry nepředpokládal, že budu mít tolik úspěchů v cyklokrosu, i když jsem se o to pochopitelně snažil. Zkusil jsem biky, jezdil jsem na dráze, na silnici. Možná bych v něčem byl lepší, ale i horší. Každá disciplína má něco do sebe. Pořád je to cyklistika, rozhodující je síla a explozivita. Vždy jsem se chtěl soustředit na klasiku, tak mi to vyhovovalo a disciplíny do sebe navzájem zapadaly.
Jak vás brali ze začátku v pelotonu, když jste přišel do uzavřené skupiny jako hvězdný cyklokrosař? Jako nového konkurenta nebo že je to jen nějaký Štybarův rozmar?
Ze začátku mě rozhodně brali jako cyklokrosaře, ale pomohlo mi, že jsem v mé premiérové sezoně bojoval o vítězství v závodě Paříž - Roubaix, a od toho okamžiku mě začali brát jinak.
Je v současnosti v pelotonu někdo, z koho máte ještě stále respekt, na koho byste si podvědomě nedovolil? Nemyslím sportovně, ale jsou jezdci, kteří mají za léta závodění auru nedotknutelnosti.
To už trošku vymizelo, mentalita se už hodně změnila. Osobnosti, jakými bývali Armstrong, Cipollini, kteří budili respekt, v pelotonu už nejsou, možná Peter Sagan. Já respektuji každého závodníka a určitě bych mu nedal loket, pokud ho nedá on mně. Ale všeobecně jsem názoru, že respekt mizí, a je to dané tím, že chce každý uspět.
Jak vlastně vzniklo spojení Zdeněk Štybar a Topforex Lapierre?
Za spojení s týmem Topforex Lapierre jsem velmi vděčný. Oni se o mě vždy starají na mistrovství republiky, poskytují mi veškerý servis a zabezpečení, takže se de facto nemusím kromě závodu o nic starat. Berou mě jako jednoho z nich. Takže jsme ve spojení již delší dobu. Minulý týden jsem se do Čech vrátil poprvé od Vánoc a měl jsem v plánu kluky navštívit na soustředění ve Špindlerově Mlýně.
To se nakonec kvůli špatnému počasí nepovedlo, a tak vznikla myšlenka, že by přijeli za mnou do Stříbra. Jsou zde ideální cesty a příjemné prostředí, které znám. Mám zde penzion, kde jsem kluky mohl ubytovat, a pro mě to byla ideální kombinace, protože s sebou mohu mít rodinu. Strávili jsme spolu třídenní tréninkový blok a odjeli velmi kvalitní tréninky.
Je to pro vás příjemná změna, trénovat s mladými kluky ve skupině? Přece jen celou dobu koronakrize jste odtrénoval o samotě nebo maximálně se svým kamarádem Mathieuem van der Poelem.
Jsem samozřejmě rád, že netrénuji sám. Navíc se mi líbí, že můžu jezdit s mladými nadějnými cyklisty. Když něco potřebují, můžou se zeptat, mohu jim poradit a myslím si, že to je úžasná synergie. Více se poznáme a abych řekl pravdu, tak bohužel nemám takový přehled o mladých talentovaných klucích a to mě moc mrzí. Proto chci alespoň nějak pomoci, strávit pár hodin spolu na kole, být s nimi v intenzivním kontaktu.
Stydí se kluci před vámi?
Nestydí, jsou celkem v klidu. Jsou takoví tišší, dokonce jsem jim říkal ve středu při výjezdu, že je ve skupině nějaké podezřelé ticho
Jaké jsou vaše plány pro nadcházející měsíce?
Měl bych začínat v Itálii mými oblíbenými závody Strade Bianche a Milán - San Remo. Nebude to po tak dlouhé pauze vůbec jednoduché. Ale ještě jsem si to v hlavě nezafixoval napevno, nikdo stoprocentně neví, jak to bude vypadat, a nechci znovu zažít ten pocit zklamání, kdy nám všechno vzali a všechny plány popadaly jako domeček z karet. Trošku jsem se mentálně přenastavil, takže teď to beru tak, že je leden a trénuji na březen, kdy začínají závody standardně.
Poznámka: Stáj Deceuninck - Quick-Step, za kterou Zdeněk Štybar závodí, vlastní Zdeněk Bakala, jenž je současně majitelem vydavatelství Economia, pod které spadá i web Aktuálně.cz.
