Junioři ukazují, že jdeme správně, těší Pakostu. Ale finanční situace ve volejbale ideální není

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
1. 8. 2018 17:30
Nejen bronz Markéty Nausch Slukové s Barborou Hermannovou, ale také druhé místo juniorů na evropském šampionátu udělaly v poslední době radost Marku Pakostovi. Mistr Evropy v plážovém volejbale z roku 1996 a vítěz Ligy mistrů plní déle než rok funkci předsedy Českého volejbalového svazu. Jak období hodnotí a co říká na poslední české výsledky? Čtěte v rozhovoru Aktuálně.cz.
TĚSNĚ POD VRCHOLEM. Mužské volejbalové reprezentaci unikl postup do prestižní Ligy národů v posledním utkání proti Portugalsku. Zato junioři vybojovali na mistrovství Evropy v Nizozemsku stříbro.
TĚSNĚ POD VRCHOLEM. Mužské volejbalové reprezentaci unikl postup do prestižní Ligy národů v posledním utkání proti Portugalsku. Zato junioři vybojovali na mistrovství Evropy v Nizozemsku stříbro. | Foto: ČTK

Jakou cenu má stříbro juniorů z mistrovství Evropy do 20 let?

Je to důležité potvrzení trendu ve výchově mládeže a důkaz, že jdeme správnou cestou. Po loňském zlatu z ME do 19 let a letošním stříbru z ME do 18 let je to další úspěch v juniorské kategorii.

Loňské zlato v kategorii do 19 let bylo velkým překvapením, kdežto na turnaji v Nizozemsku už soupeři museli s českým týmem, který se za rok příliš nezměnil, počítat. Jak se vám líbila jeho hra?

Sezona nezačala pro naše kluky ideálně, protože si v první kvalifikaci neuhráli přímý postup na ME a byli nuceni hrát baráž. Teprve tam si postup zajistili. Na turnaji měli novou a těžší pozici, protože obhajovali úspěch. Vloni byli v komfortní situaci, kdy mohli překvapit. Zato letos bojovali s větší zodpovědností, a proto má pro mě subjektivně stříbro větší hodnotu než loňský titul ze Slovenska a Maďarska.

Těší vás, že se junioři po loňském úspěchu neuspokojili?

Nejdříve mi připadalo, že jsou uspokojení a trochu očekávají, že to půjde samo. Naštěstí po nepovedené první kvalifikaci přišel budíček a kluci měli prostor ke konsolidaci. Na přípravných turnajích to vypadalo lépe, baráž odehráli s přehledem a na ME podávali vyrovnané výkony. Že to nevyšlo ve finále, to je sport. Měli jsme na ruce mečboly, ale štěstí jsme měli zase minulý rok, kdy jsme v semifinále i finále vyhráli 3:2. Tým prokázal, že v rozhodujících momentech je schopen makat naplno a využít svůj potenciál.

V tradičním příspěvku na webu Českého volejbalového svazu jste ocenil bojovnost juniorského týmu. Byl to hlavní klíč k úspěchu?

Líbilo se mi to, bez bojovnosti to nejde. Upřímně, nejsme technicky nebo fyzicky o tolik lepší, abychom si mohli dovolit hrát profesorskou hru. Bez bojovnosti a týmové soudržnosti to nepůjde. Tento faktor jsme ve hře v rozhodujících fázích sezony měli, za což jsem vděčný, protože to jsou kluci, kteří mají potenciál dorůst pro seniorský národní tým.

Nastává teď ideální příležitost k zapracování juniorů mezi dospělé? Na úspěšný ročník čeká příští rok ještě mistrovství světa do 21 let.

Žádáme u CEV (Evropská volejbalová konfederace) o pořádání této akce, což má vzhledem k úspěšnosti této generace své opodstatnění. Někteří kluci už v letošním roce nastupovali v extraligových týmech a já doufám, že se začlení i ostatní. Byla by škoda, kdyby měli být kluci přibrzdění tím, že si nezahrají.

Seniorská reprezentace v červnu uspěla na domácím turnaji Final Four Zlaté evropské ligy a v Portugalsku potom až do posledního zápasu hrála o postup do prestižní Ligy národů. Jak moc vás mrzí, že se mužům nakonec nepodařilo postoupit mezi elitu?

Uvidíme, jak to budeme hodnotit časem, ale v letošním roce byly karty na postup rozdány ideálně. Pořádali jsme Final Four a díky automatické účasti jsme nemuseli tolik řešit absolutní sehranost týmu už ve skupině Evropské ligy. Některé týmy jako Belgie nebo Slovinsko se soustředí více na MS, a tak bylo pro nás složení Final Four i následného Challenger Cupu přijatelné. Nikdo nás herně nepřevyšoval, kluci odehráli turnaj výborně a jediný zápas, který jsme nehráli na sto procent možností, bylo finále s Portugalci. Mrzí mě to, protože v příštích letech nemusí všechno takhle vyjít. Ale jsem s výkony reprezentace mužů spokojený. Stejně tak s reprezentací žen, která skončila v Evropské lize třetí.

Zrovna v době Challenger Cupu se v Ostravě pořádal turnaj Světové série v plážovém volejbale. Markéta Nausch Sluková s Barborou Hermannovou na domácí půdě vyhrály a z evropského šampionátu se vrátily s bronzem. Jak byste okomentoval jejich počin?

Máme výhodu, že se ve špičce pohybují dvě české dvojice. V této fázi sezony se výrazně lépe dařilo Markétě s Bárou a jejich výkon na turnaji v Ostravě byl pro nás jakožto pořadatele skvělý bonus. Odpovídala tomu atmosféra v Dolních Vítkovicích. Na ME si formu přenesly a možná měly ambice ještě vyšší, ale každá medaile z ME má svou hodnotu. Pro mě udělaly holky pokrok v tom, že své výkony stabilizovaly. Pravidelně se proto umisťují vysoko, a když se všechno sejde, je z toho velký výsledek.

U tohoto páru je na místě klást si olympijské ambice, protože hlavně olympiáda v Londýně ukázala, jak výraznou měrou může přispět k propagaci plážového volejbalu v Česku. Souhlasíte?

Z pohledu mediální propagace je olympiáda zásadní, možná i na úkor sportovní úrovně. MS má mnohdy kvalitu vyšší, protože tam nejsou restrikce v počtu účastníků na jednotlivé země. Máme štěstí, že jsme od roku 1996 pravidelně s beachvolejbalem na olympiádě. Věřím, že aspoň jedné české dvojici se podaří kvalifikovat na olympiádu do Tokia, navíc velký pokrok ukázali kluci David Schweiner a Ondra Perušič.

Dokázali, že český plážový volejbal není jen záležitostí žen?

Řešili jsme u mužů něco jako generační propad. V Londýně jsme ještě měli v soutěži Přemysla Kubalu s Petrem Benešem, ale po nich jsme neměli adekvátní zástupce. David s Ondrou jsou relativně mladý pár, teprve druhou sezonu se připravují profesionálně a pravidelně objíždějí turnaje Světové série. Zařadili jsme je mezi tři týmy, které mají od nás ze svazu větší finanční a materiální podporu, a jsme rádi, že se odhad jejich potenciálu naplnil. Je pro mě příjemné překvapení, jak úžasně se jim letošní sezona povedla.

Máte za sebou rok a dva měsíce ve funkci předsedy volejbalového svazu. Jak toto období hodnotíte a jaké máte ohlasy z okolí?

Vnímal jsem první rok jako období, v němž jsem se zaměřil na chod svazu a kontrolu věcí, které v minulosti nefungovaly, jak měly. V poslední době mám trochu volnější ruce a víc času a energie, abych se věnoval rozvojovým projektům a mezinárodním akcím, jako byl turnaj Ostrava Beach Open. Na takových podnicích máme možnost propagovat náš sport pro diváky, a navíc sportovně pomoct našim týmům. Pořadatelství přináší možnost nasadit více dvojic, mít lepší nasazení a spoustu dalších drobností, které mohou pomoct sportovnímu výsledku.

Na jaře musel volejbal dlouho čekat na dotace z MŠMT. Podařilo se vám alespoň částečně stabilizovat problematickou finanční situaci svazu poté, co jste peníze obdrželi?

Peníze jsme načerpali na přelomu dubna a května, takže jsme v prvním kvartálu jeli na dluh. Přirovnával jsem to ke krizovému managementu, protože jsme neměli nikde jistotu, kolik peněz dostaneme a některé akce nám už probíhaly nebo proběhly. Doufám, že se do sportu postupně dostane více peněz, náznaky ze strany vlády a pana premiéra Babiše zazněly. Věřím, že se vytvoří užší skupina kolektivních sportů, které budou mít možnost rychlejšího nárůstu financování, jak to funguje v zahraničí. Práce s mládeží, talenty a organizace soutěží je pro nás totiž výrazně náročnější. A dále je potřeba, aby byly programy na rok 2019 vypsány co nejdříve.

 

Právě se děje

Další zprávy