Praha - Oštěpařka Barbora Špotáková se včera večer už posedmé stala nejlepším českým atletem uplynulé sezony. Dosáhla na titul mistryně Evropy, vyhrála Diamantovou ligu a výkonem 67,99 se usadila na první příčce světových tabulek.

Vítězstvím v tradiční anketě se se sedmi triumfy dotáhla na Helenu Fibingerovou a Jana Železného, kteří mají nejvíc prvenství od zavedení ankety v roce 1962.

„Tak skvělý návrat po mateřské dovolené jsem si v žádném případě nepředstavovala,“ přiznala zlatá atletka v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Co jste si na začátku letošní sezony přála?

Samozřejmě vydařený návrat do oštěpařského sektoru, ale hned první rok po porodu jsem si letošní sezonu nijak růžově nemalovala. O vydařené cestě na přední příčky této tradiční ankety jsem vůbec neuvažovala. Vždyť překážkářka Zuzana Hejnová vyhrála loni doslova vše, co se dalo. Výborný byl i čtvrtkař Pavel Maslák i někteří další atleti. Říkala jsem si, že to budu mít hodně těžké protlačit se zase mezi nejlepší.

V čem vidíte hlavní důvod vašeho tak úspěšného roku?

Podařilo se mi zvládnout péči o novorozeně s vrcholovým sportem. Musím však přiznat, že bez pomoci obou babiček a přítele Lukáše bych dobrých výsledků nedosáhla. Zlato z mého účtu tedy patří hlavně jim. Vždy jsem zdůrazňovala obrovskou důležitost spolehlivého zázemí a také se to v mém případě potvrdilo.

Co všechno vám k návratu na trůn tak brzy pomohlo?

Hned po porodu jsem se vrátila ke své původní váze, díky procházkám v klidném prostředí brdských lesů jsem si udržovala dobrou fyzičku a dobře jsem vstoupila i do závodního kolotoče. Snad mi to ještě nějaký čas vydrží.

Na dosavadní cestě chcete i v příštím roce pokračovat?

Určitě, ale péče o malého Janečka bude asi náročnější. Už teď se začíná zajímat o vše, co se kolem něj děje, s radostí kope do míče a každý den je na něm vidět, že touží po pohybu. Je otázka, do jaké míry ho bude schopna zvládnout moje maminka, která má nemalé problémy s kyčlí. Také mně čeká větší zátěž, protože v poslední době už musím kvůli němu vstávat v pět hodin ráno, takže v průběhu dne se ozývá únava.

Nechci malovat čerta na zeď, ale nemáte obavy i z případného zranění?

Především po nemalých zdravotních problémech Hejnové a Masláka mně tyto černé myšlenky občas přepadnou, trochu se toho bojím. Jeden den může být přímo skvělý a druhý doslova tragický. Zvláště v mých už 33 letech.

Zjistila jste letos ve vašich výkonech ještě určité rezervy?

Určitě! Především musím zapracovat na technice hodu. A protože budu muset skloubit výchovu malého dítěte s atletikou, dohodla jsem se s trenérem Železným, že příští rok bych ráda zařadila do kategorie volnějších. Plně se soustředím hlavně na mistrovství světa v Pekingu, ale už s myšlenkami na olympiádu v Riu, která je pro mě  jasnou jedničkou.

S jakým programem tedy počítáte?

Ještě letos se budu připravovat dva týdny v rodném Jablonci a stejnou dobu pak ve španelském Lanzarote. Po Novém roce se, asi několikrát, vydám za tréninkem do Nymburka. Na obvyklé zimní dvouměsíční soustředění do Afriky, už kvůli Janečkovi, nepojedu.