Začněme tím asi nejpodstatnějším. Jak vnímáte zlatou medaili Ester Ledecké?
Je to nesmírně vzácný triumf a samozřejmě nejen alpského lyžování, které se zatím mohlo těšit jen z bronzových olympijských medailí Olgy Charvátové z roku 1984 a Šárky Strachové z Vancouveru 2010. Pokud jde o Ester, tak v předolympijských představách bylo po několika jejích vystoupeních v závodech Světového poháru umístění do 15. místa. Vynikající by byla pozice kolem desáté příčky. Ale zlato v super G? Navíc zatím nejlepší výsledky měla ve sjezdu, takže jsme tak trochu litovali, že kvůli kvalifikaci snowboardu nemůže startovat ve své nejoblíbenější disciplíně. Její prvenství v super G je proto bez nejmenší nadsázky něco úžasného.
Co byste řekl k její jízdě za zlatem?
Měla výborně připravené lyže a jela bez nejmenšího tlaku na nějaké konkrétní umístění. Říkala, že jízdu si chce užít. Věděla, že má na dobré vystoupení, ale o medaili asi ani nesnila. V cíli dlouho nevěřila, že by mohla mít nejlepší čas, spíš se domnívala, že časomíra má poruchu. Moc jí pomohla výborná atmosféra v celém jejím početném týmu, počínaje rodiči a sourozenci Bankovými v roli trenérů.
Co byste řekl na adresu dalších děvčat?
Gabriela Capová se pod vedením nového slovinského trenéra stále zlepšuje, a proto mě mrzí, že i když měla dobrou formu, tak se jí nepodařilo dojet slalom. Za velice pěkné považuji 29. místo v obřím slalomu. Martina Dubovská si s Capovou konečný účet v těchto dvou disciplinách prohodily. Od Martiny jsem čekal, že ve slalomu se víc přiblíží dvacítce. Kateřina Pauláthová po nemalých zdravotních problémech sice nezvládla svoji hlavní disciplínu, kterou je obří slalom, ale ze všech dalších tří závodů si odnesla pěkné vysvědčení. U 17. místa v kombinaci lze pak jen litovat, že neskončila o příčku výš, za což by byla ministerstvem školství finančně odměněna (úsměv). Capová s Dubovskou pak odvedly dobrou práci v soutěži družstev. Škoda, že klukům už se tolik nedařilo, a tak český tým skončil až devátý.
Kdo vás nejvíc potěšil z kvarteta mužů?
Jednoznačně Ondřej Berndt 16. místem v kombinaci, přičemž ve slalomu byl dokonce desátý. V reprezentaci je teprve dva roky, ale začalo se mu dařit, z čehož mám velkou radost. Filip Forejtek a Jan Zabystřan přiletěli do Koreje z juniorského mistrovství světa, takže jejich hlavním úkolem bylo sbírat potřebné zkušenosti. Mohou být spokojeni i s výsledky, zvláště Forejtek s 31. a 34. místem v obřím slalomu, resp. v super G.
Sedmatřicetiletý Jan Hudec byl nominován doslova v hodině dvanácté, jen kvůli vážnému zranění kolena mého syna Kryštofa. A byla to správná volba. Tmelil partu a pomáhal celému týmu v zázemí i na trati. Adam Kotzman nedojel ani jeden ze dvou závodů, takže je těžké ho hodnotit. Vystoupení českých sjezdařů lze hlavně díky Ledecké považovat za úspěšné a snad nám to v budoucnu pomůže.
Myslíte především ekonomicky?
Jistě, protože sjezdové lyžování je velice drahý sport a náš roční rozpočet pro celý úsek je 15 milionů korun, což je jen o malinko víc než někdy před více než deseti lety. Počínaje juniory činí výdaje na reprezentaci z této částky něco málo přes polovinu. Na jednoho dospělého reprezentanta se náš příspěvek pohybuje od 200 do 450 tisíc. Další peníze získávají lyžaři z resortních sportovních center a pak od sponzorů, i když získat kontakt s těmito partnery není vůbec jednoduché. A tak v nejednom případě musejí finančně pomáhat rodiče. Talentovaných chlapců i děvčat je poměrně dost, ale šanci výkonnostního růstu dostávají pouze ti, kteří mají potřebné finanční podmínky.
