Praha - Ještě než se Vladimír Růžička zaměřil na krajánky v NHL, sledoval v zámoří mistrovství světa do dvaceti let. Trenér hokejové reprezentace viděl skvělé zápasy i neúspěšnou misi českého výběru.
Ač je velká vina za neúspěch juniorů směřována k trenéru Miroslavu Přerostovi, jenž po pěti letech u této kategorie skončil, Růžička vidí příčiny hluchého období mládežnického hokeje v hlubších souvislostech.
"Naším největším problémem je to, že se rodiče a pak trochu i hráči zblbnou do draftu. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale připadá mi, jako když ti kluci jdou reprezentovat sebe, a ne Českou republiku," říká 51letý kouč ve druhé části obsáhlého rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Český tým odlétal na šampionát s velkými ambicemi, věřilo se mu, ovšem herně ani výsledkově nakonec nepřesvědčil.
"Ambice byly velké, protože řada z našich hráčů už prošla draftem a při různém hodnocení, i když nevím, kde se to vzalo, vycházelo, že tento tým přiveze medaili. Hráči se samozřejmě najednou dostali pod obrovský tlak, a přestože měli velké odhodlání, to mistrovství se jim bohužel nepovedlo."
Čím to podle vás bylo způsobeno?
"Myslím si, že hráči, kteří měli mužstvo táhnout, neměli takovou formu."
Měl tento tým tedy na víc?
"Podle mne měl na to, aby Slovensko porazil. Bojovalo by se o medaile, což by tým znovu nastartovalo, a hned by to bylo o něčem jiném."
Od jaké fáze jste turnaj sledoval přímo v dějišti?
"Přiletěl jsem do Kanady v době, kdy naši porazili v prodloužení Dánsko. Viděl jsem pak zápas proti Rusům, který byl z naší strany velmi slušný a takticky dobře zvládnutý. Kluci dobře pokrývali střední pásmo, takže se Rusové k mnoha věcem nedostali a moc nevěděli, co mají dělat."
Vypadalo to na nadějné zlepšení, ovšem potom přišlo klíčové čtvrtfinále se Slovenskem a vyřazení...
"V něm český tým bohužel nezvládl druhou třetinu, kdy soupeře přehrával, ale dvakrát selhal před prázdnou brankou. Nedal gól a tím pádem ho nemělo co nastartovat, jako tomu bylo třeba proti Rusku. Naopak Slováci si vedli velmi dobře a navíc jim po celé mistrovství neskutečně chytal brankář Gudla."
Jaký celkový dojem jste si ze šampionátu odnesl?
"Bylo to poprvé, co jsem na šampionát dvacítek jel, a byl jsem moc rád, že jsem se na něj podíval. Viděl jsem pět zápasů, řadu tréninků. Od našeho týmu i těch cizích - Rusů nebo Švédů. Viděl jsem neskutečné zápasy a musím říct, že jsem z nich byl nadšený. I třeba zápas Švýcarska s Dánskem... Byl jsem překvapený, jakou měl úroveň. U nás se tyto týmy pořád podceňují, přitom jsem neviděl žádný rozdíl mezi jejich zápasem a utkáním papírově silnějších mužstev."
Viděl jste i úžasné finále mezi Kanadou a Ruskem. Bylo patrné, že tyto týmy jsou přece jen výkonnostně trochu výš než současný český juniorský hokej a že ty nelichotivé výsledky vlastně jen odrážejí současný reálný stav?
"Říkáte to dobře. Finále Kanady s Ruskem bylo velmi kvalitním vyvrcholením celého turnaje. Myslím si, že Rusům prohra s naším týmem paradoxně pomohla, otevřela jim oči. Díky tomu začali hrát úplně jinak, mnohem lépe působili ve středním pásmu, více bránili, byli důslednější a disciplinovanější."
Byl jste s českým týmem v kontaktu? Scházel se s vámi trenér Přerost k poradám?
"Jelikož jsem tam přiletěl, chodil se dívat na zápasy i na tréninky, tak jsme se s trenéry samozřejmě bavili. Něco jsem si k tomu řekl, důležité však je, že trenéři vědí, co mají dělat, mají nějakou svou vizi, za kterou si jdou."
Jak jste vnímal ten tlak a kritiku na mužstvo a především na pana Přerosta, který nakonec po pěti letech u juniorky skončil?
"Co vím, tak Míra Přerost už předtím říkal, že po sezoně skončí. I když to říkal i dřív a pak pokračoval... U dvacítky je trenér ve složité situaci. Tým se začne skládat v dubnu, květnu, následují dvě tři akce a už v půlce další sezony je mistrovství světa, což je netypické. Hráče ze zámoří si můžete pozvat jen v létě a pak až těsně před šampionátem, kdy jimi trochu namícháte soupisku z domácích hráčů."
Říkalo se, a asi to tak bylo i ve skutečnosti, že atmosféra v týmu nebyla moc dobrá. Vy jste mládež dlouhé roky trénoval, tak jak moc je komunikace v juniorském hokeji odlišná od té v seniorském?
"Těm klukům je osmnáct, devatenáct let, což jsou už trochu muži, ale zároveň pořád taky děti. Proto je to trošku jiná práce než s A-mužstvem. Ale já jsem pracoval s klubovou mládeží, tím pádem jsem s těmi kluky byl téměř každý den. Reprezentace je zase něco jiného, protože hráče postupně poznáváte a dáváte dohromady během dvou týdnů."
Kritika, která se snesla na kouče Přerosta, vyvrcholila mediální přestřelkou s otcem Pavla Zachy. Jak jste tuto kauzu vnímal?
"Moc o tom nevím, spíš jsem si to jen přečetl. Podle mne však není možné, aby rodič tyto věci řešil. To určitě není dobře."
Jaký vůbec máte názor na praktiky a výchovu Pavla Zachy? Lze podle vás tento způsob vedení dítěte aplikovat v širším měřítku?
"Hokej je kolektivní hra, jedinec nikdy nic sám nemůže ukázat, je to o mužstvu a jeho soudržnosti. Každý hráč v týmu je strašně důležitý, protože takový turnaj trvá jen dvanáct třináct dnů a vy potřebujete, aby každý z nich byl perfektně připraven a dobře plnil svou funkci. Pokud se vám podaří ty jednotlivé části složit a stmelit v tým, který táhne jako jeden muž, jste úspěšný, pokud nepodaří, tak nejste úspěšný. Samozřejmě pokaždé to není jednoduché."
Českému hokeji se to však v posledních letech nedaří.
"Naším největším problémem je to, že se rodiče a pak trochu i hráči zblbnou do draftu. Přitom v první řadě by především u mladých kluků mělo být reprezentování České republiky a našeho hokeje. Když udělají dobrý výsledek, tak se pak dostaví i to ostatní. To mi u nich malinko schází. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale připadá mi, jako když ti kluci jdou reprezentovat sebe, a ne Českou republiku."
Jsou dnes mladí hráči až příliš brzy přehnaně ambiciózní?
"Pořád čtu o draftech, a jestli je někdo draftovaný v prvním nebo druhém kole... A když ne, tak mi připadá, že se skoro propadá panice. To je podle mne špatně. Podívejte se na některé hráče, kteří byli draftováni z pátého kola, a přesto patří k nejlepším. Pořadí v draftu přece vůbec nerozhoduje o tom, jak ten který hráč pak bude hrát, a mladí hokejisté by si to měli uvědomit. A taky by si to měli uvědomit i rodiče a neblbnout je. Oni tomu hokeji vůbec nerozumí, protože jím většinou neprošli a neví, jak je složitý."
Jste tedy pro přirozenější progrese mladého hokejisty s tím, že pokud je kvalitní, tak se dřív nebo později prosadí?
"Víte co, já se tomu vůbec nebráním. Když je někdo dobrý, ať jde klidně z prvního kola z prvního místa, tak to bylo i dřív. I u našich hráčů. Ale nebývalo to tak vyblázněné jako v poslední době. Vůbec nechápu, co se tady teď děje. Všichni si myslí, že když někoho draftují v prvním kole, tak pak bude nejlepší na světě. Ale jsou hráči, které vybrali v prvním kole, a oni pak přitom v NHL vůbec nehrají."
Inspirovali vás někteří hráči k tomu, abyste je ještě v průběhu této sezony pozval do seniorské reprezentace?
"Už před tím, než jsem na juniorský šampionát letěl, jsem si říkal, že to je ještě velký skok. Je těžké vzít z toho mužstva někoho nahoru, i když jsou tam hráči, kteří už začínají nahlížet do velkého hokeje a hrají v A-mužstvech. Jediný, kdo by stál za úvahu, že by už mohl pokukovat po zápasech v áčku, je Pastrňák, kterého jsem pak viděl i v NHL. I když na boj o mistrovství světa to ještě není."
