26letý Bartošák přestoupil po minulé sezoně do mistrovského Třince. Přišel jako obrovská posila a muž, který jako reprezentační jednička pomohl národnímu týmu na šampionátu v Bratislavě k postupu do semifinále. U Ocelářů si měl přijít na 700 tisíc korun měsíčně.
V průběhu mistrovství světa se navíc Bartošákově partnerce narodil syn, na první pohled tedy brankář prožíval pohádkové období. Jenže v Třinci odchytal jen 11 utkání, načež přišel s tím, že přerušuje kariéru. Vedení Ocelářů se s ním rozloučilo kvůli opakované špatné životosprávě.
"V poslední době bojuji s psychickým onemocněním, které jsem bohužel řešil v kombinaci s alkoholem," přiznal v osobním prohlášení muž, jenž byl před pěti lety při angažmá v zámoří obviněn z domácího násilí.
Po odchodu z Třince absolvoval protialkoholní léčbu a už v prosinci byl zpět na ledě. Nejdříve trénoval s juniory ve Vítkovicích, poté se přesunul do Jihlavy ke kouči Petru Jarošovi. Zkraje roku odmítl nabídky Pardubic, Litvínova a Českých Budějovic. Místo toho oznámil comeback v cizině.
V únoru se Bartošák s partnerkou a synem přesunul do Švédska, kde nově hájí barvy druholigového MODO Örnsköldsvik. "Je to skvělý pocit, být zase zpátky a chytat. Ačkoliv bylo znát, že jsem tři měsíce nestál v brance," líčil brankář po prvním zápase ve Švédsku pro deník Sport.
První utkání skončilo pro Bartošáka a jeho MODO porážkou 2:5 (proti Södertalje), kdežto v sobotu na ledě Karlskrony už rodák z Kopřivnice vychytal svému mužstvu vítězství 3:1. Potřetí by mohl jít do akce ve středu v 19 hodin v duelu s Timrou.
Sportovní psycholog Jiří Šlédr v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, proč je podle něj dobře, že se Bartošák rychle vrátil do procesu, a kvůli čemu vrcholoví sportovci nejčastěji upadají do podobných problémů.
Je správné, že se Patrik Bartošák po necelých třech měsících vrátil zpět do branky v profesionální soutěži?
Těžko se to posuzuje z dálky, ale záleží na tom, do jaké míry člověka něco zasáhlo a jestli našel nové cesty a činnosti, díky nimž dokáže nabrat energii a rychleji zrelaxovat. Nicméně já to vnímám velmi pozitivně. Když je člověk zasažen a nic nedělá, vrací se mu těžší stavy. Kdežto když má nové impulzy, může mu to pomoct. To, co mu dříve ubližovalo, teď může překlopit na svou stranu.
Vážně je možné vrátit se k dané činnosti tak rychle?
Ta činnost je důležitá, nedá se sedět a nic nedělat. Je potřeba rozvíjet činnosti, které vnímám pozitivně a které mě nějakým způsobem nabíjí. Pokud by člověk seděl a nic nedělal, pouze by čekal, že něco stane zvenčí. Když má člověk vnitřní motivaci něco dělat, je to ta nejlepší varianta, jak se posunout a izolovat se od negativních vlivů. Pokud už Patrik Bartošák zase cítí chuť do hokeje, myslím, že návrat do branky mu určitě pomůže.
K hokeji se vrátil v druhé švédské lize, tak trochu v ústraní. Je pro něj dobře, že teď nebude mít svou minulost od vnějšího prostředí denně na talíři?
Je to dobrá varianta. Prvopočáteční izolace od domácích vlivů a od lidí, s nimiž se dobře zná a kteří na něj mají ať už pozitivní, nebo negativní vliv, je velmi důležité. Je potřeba najít nové prostředí, kde původní impulzy nejsou a kde se může člověk restartovat.
Co bývá u sportovců nejčastějším spouštěčem psychických problémů? Tlak, který je na ně denně vyvíjen?
To je otázka. Tlak je totiž vždycky subjektivní. Činka, která váží 20 kilo, může někdy subjektivně vážit 30, jindy pět. Záleží, jak sportovec daný tlak vnímá, jestli je to pro něj něco přirozeného, nebo ne. Ve velkém procentu případů se dá říct, že jeden faktor nezpůsobí změnu. Těch podmínek, proč se k něčemu uchýlíme, proč něco začneme dělat, je pokaždé více.
S čím se nejčastěji setkáváte?
Vrcholový sportovec permanentně vnímá, jestli prohrává, nebo ne. Jestli má sponzory, podporu rodiny a dobré vztahy v týmu, nebo ne. Jestli je vnímán jako někdo, nebo nikdo. Jestli byl na vrcholu a už padá. Těch faktorů je celá řada a záleží na tom, jak má sportovec v sobě nastavené výkonové cíle, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. V závislosti na tom, jak se mu to daří, nebo nedaří plnit, vznikají tlaky. Pak se objevují mimosportovní tlaky od nejbližších, od rodičů nebo trenérů, které sportovec vnímá velmi intenzivně.
Patrik Bartošák se dostal do reprezentace, na MS v Bratislavě se stal týmovou jedničkou. Narodil se mu syn, v Třinci podepsal lukrativní smlouvu. Proto u něj psychické problémy docela překvapily.
Souvisí si to i s historií. Podstatné je, co se vám stalo předtím v životě. Důležitá je takzvaná časová osa, sled událostí, které byly, mohly změnit způsob jeho existence a nějak ho emocionálně zasáhly. Na pozadí všeho může skutečně vystupovat to, co se stalo dříve.
V roce 2015 byl Bartošák v Los Angeles při snaze o proniknutí do NHL obviněn z domácího násilí a vrátil se zpět do Česka. Může to mít na něj stále vliv? Lidé v hokejovém prostředí mají onu kauzu v povědomí.
Třeba ano. Člověk se s negativními emocionálními událostmi může vypořádávat delší dobu. Ale nemusí, možná je to úplně něco jiného.
Jak těžké pro něj bude vrátit se zpět na vrcholovou scénu, třeba do Česka, a vypořádat se s nálepkou, kterou si svými činy způsobil?
Je zapotřebí jít krok za krokem a dávat si cíle, na něž je možné dosáhnout. Rozumně si je nastavovat a permanentně monitorovat, jestli se to daří. Nemůže hned chtít být tam, kde byl dříve. Teprve v momentě, kdy začnou převažovat pozitivní výkony a reakce od okolí a kdy on sám začne cítit, že má z činnosti znovu radost, může na cílech začít pozvolna přidávat.
Zanedbávají čeští sportovci starost o duševní pohodu?
Neřekl bych, že zanedbávají, většinou to totiž neví. Bývá záležitostí trenérů, aby byli schopni zapojit sportovního psychologa. A hlavně, aby tam byla prevence, ne aby psycholog rovnou hasil požár. Vedle pohybové techniky, taktiky a kondice by se trenér měl starat i o psychickou pohodu sportovce. Pomůže to sportovci, aby ze sebe něco dostal nebo aby se třeba nevědomky připravil na budoucí tlaky, které mohou přijít se zvyšováním výkonů.
Donedávna se tato stránka výkonu a nastavení sportovce možná dokonce zlehčovala, ale i kvůli několika sebevraždám fotbalistů v posledních letech se o této problematice více mluví.
Sportovních psychologů v Česku totiž příliš mnoho není, spíš je jich velmi málo. Někdy před deseti lety byla sportovní psychologie vnímaná tak, že sportovní psycholog má přijít, až když je něco špatně. Přitom je zapotřebí brát to jako něco normálního, jako součást sportovní přípravy. Kdyby tam sportovní psychologie patřila už ve vzdělávání sportovců, trenérů a rodičů, pravděpodobnost výkyvů výkonnosti a určitých excesů by se rozhodně zmenšila.
Patrik Bartošák v dresu MODO Örnsköldsvik:
