Jak prožíváte premiéru vašeho syna v dospělé reprezentaci?
Je to pro mě taková stará nostalgie po 25 letech, kdy jsem byl naposled v reprezentaci. Pavel je sebevědomý, cílevědomý a poctivý, myslím, že si tu nominaci zaslouží. Pod vedením Václava Prospala vylítl o dvě kategorie nahoru. Vážím si toho, já už mu moc radit nemůžu.
Ozval se vám Pavel z Moskvy, jak to sám vstřebává?
Moc se neozve, protože je takový uzavřený. Ale je to skromný kluk, hodně poctivý. Vím, že do toho dá všechno a i proti nejlepším hráčům z Evropy bude hrát dobře. Zvládne to.
Má 24 let, vy jste byl v národním týmu poprvé ve 23 letech, takže jste syna v tomto milníku o rok překonal.
(úsměv) To sice ano, ale my jsme tehdy s Trenčínem hráli nahoře, Pavel je v jiném mančaftu. O to více si vážím, že pozvánka pro něj přišla, i když hraje ve slabším týmu. Teď jde o to, aby na to dále navázal výkony.
Co jste říkal na synovu jízdu v minulé sezoně v první lize, kdy jako obránce nahrál neuvěřitelných 60 bodů (13+47) v 57 zápasech?
K tomu opravdu nebylo moc co říct. Všechno v té sezoně dělal dobře, jak jsem říkal, už mu nemůžu nic radit. Kouč Václav Prospal chce po hráčích hlavně poctivou práci a Pavel je toho ukazatelem. Tvrdě maká, dodržuje životosprávu a všechno u něj směřuje jen k hokeji. Václav tohle stvrdil, i on sám si kariéru v NHL vydobyl tvrdou prací.
Proč Čenda?
Přezdívku Čenda dostal Pavel Pýcha starší hned po svém příchodu do prvního mužstva Českých Budějovic. V Motoru ji pak okamžitě zdědil také jeho syn.
"Mám ji po slavném místním hokejistovi Čeňku Píchovi. Psal se s měkkým "i", v roce 1949 se stal mistrem světa. Já ho zažil jako mladý kluk, pan Pícha tu jezdil s rolbou a občas mě i svezl," vysvětloval Pýcha st. kdysi v rozhovoru pro hokej.cz.
Jak jste odmalička dohlížel na Pavlův hokejový rozvoj?
Zpočátku jsem ho trénoval, ale později už mě nebral jako trenéra, spíš jako tátu. Co jsem řekl, bylo špatně. (úsměv) Pak už se musel prosadit sám a na spoustu věcí si sám přišel. Měl na ledě momenty, kdy mě naprosto překvapil.
Odchod do akademie Salcburku v 15 letech sehrál velkou roli, že?
Jednoznačně. To bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Jinak by teď hrál asi za Hlubokou nebo druhou národní ligu, ale tamní akademie z něj vychovala hráče. Poskytla mu neskutečné prostředky.
Od začátku jste ten přesun do Rakouska podporoval?
Jasně, pohyboval jsem se v hokeji a věděl jsem, že se v Salcburku tahle akademie rozjíždí. Pavla tam přijali, ale místo si musel vydobýt, musel si to odehrát. Zadarmo nedostal nic.
Pavel sice hrál za mládežnické reprezentace, ale závěrečné turnaje mu unikaly. O to sladší teď byla pozvánka do áčka, co myslíte?
Určitě. Salcburk pak v jednu chvíli přišel o možnost hrát ruskou MHL a jezdili jen po turnajích. Do Švédska, do Ameriky. Proto ho na šampionát nevzali, nevynikl by tam tolik. Teď se může ukázat.
Co říkáte na start Motoru v extralize? Vrátil se po sedmi letech, jenže na vlně euforie se příliš nesvezl a zatím zůstává jasně poslední.
Je to strašně narušené tou koronavirovou epidemií, věřím, že s diváky by to bylo jiné. Kluci navíc přišli nerozehraní, měli problémy v přípravě. Mají v týmu spoustu hráčů, kteří můžou jít nahoru, ale v extralize si zvykají.
Pochvalujete si práci Václava Prospala. Bude velká ztráta, když po sezoně odejde za rodinou do Ameriky, jak avizoval?
Stoprocentně vidím, že když Václav odejde, bude složité ho nahradit a navázat na jeho práci. Za ty tři roky udělal v Budějovicích spoustu práce, i když se hned v první sezoně nepodařilo postoupit. Jsem zvědavý, kdo přijde na jeho místo.
Váš mladší syn Tomáš také hraje hokej?
Ano, je mu dvanáct let a také on je hodně šikovný. Má stejnou hlavu i ruce jako Pavel, jenže od bráchy si moc poradit nedá. (úsměv) Nechce, také přichází do toho věku, kdy má svou hlavu. Snažím se mu pomáhat.
