Český tým potřinácté za posledních 14 let neprošel na MS juniorů do semifinále a v Kanadě jako celek neuspěl. Jak se chytalo vám?
Když pominu výsledek, cítil jsem se v brance opravdu dobře. Chytalo se mi suprově, ale je těžké hodnotit individuální výkon. Vypadli jsme už ve čtvrtfinále a jsme jeden tým.
Pomohl vám úvodní zápas se Švýcary, v němž jste měl překvapivě až příliš mnoho práce a v němž jste získali důležité dva body?
Určitě mi ten zápas pomohl. Vstup do turnaje byl důležitý, začali jsme výhrou a pomohlo to všem klukům. Je to začátek turnaje a nikdo moc neví, co od toho čekat. Věděli jsme, že první zápas bude těžký, ale zvládli jsme ho.
Jenže pak už jste s výjimkou očekávané výhry nad Dánskem další vítězství nepřidali. V čem byl podle vás hlavní problém?
Jako gólman nerad hodnotím, co se děje přede mnou. Od toho jsou trenéři. V bráně jsem od toho, abych podal stoprocentní výkon. Gólmani jsou na ledě taková samostatná jednotka. Vždy jsem se soustřeďoval jen na svůj výkon, hru před sebou ovlivnit nemůžu. Ale myslím, že kluci hráli dobře, možná trošičku chyběly góly. To k tomu ale patří.
Vy jste za své výkony sklidil jen chválu. Asi není nic, co byste si vyčítal, ne?
Bylo tam pár chyb, v každém zápase se nějaká najde. Proti Američanům jsem jeden z těch brejků mohl chytit, dá se to počítat jako chyba. Šlo na mě 40 střel, ale zkrátka jsem tam od toho. Škoda, že jsem aspoň ten jeden brejk nechytil, třeba by to skončilo 1:1 a hrálo by se prodloužení. Mrzí mě, že se to nepovedlo.
Zahřálo vás aspoň trochu, že jste byl vybrán do All Stars Teamu skupiny A a s úspěšností 95,65 procent jste se stal nejlepším brankářem turnaje?
Za to jsem určitě rád, ale úspěšnost zákroků je vizitkou naší obrany. S výjimkou zápasu proti Kanadě jsme neinkasovali více než dva góly. Útočníci i obránci se při bránění snažili a pomáhali mi. Je vizitkou všech, že jsme dostávali málo gólů.
Vloni jste prošel draftem, ve třetím kole po vás sáhl Anaheim. Jaká byla první zkušenost z hlediska chytání v zámoří? Na užším kluzišti, na stadionu Edmontonu…
Nikdo neví, co se v budoucnu stane, pro mě to byla první zkušenost s tak velkou halou a skvělou atmosférou. Hodně si z toho vezmu. Nicméně do zápasu jdu s tím, že nejsem vůbec nervózní. Diváky jsem ani v podstatě nevnímal, je to něco jiného než na Rondu, kde tu atmosféru zachytí člověk mnohem více. V Kanadě a Americe je to spíše show, v Česku se vyloženě fandí.
Měl jste čas sejít se na turnaji se zástupci Anaheimu?
Měli jsme program, ale ve volném čase jsem se potkal se svým agentem, stejně jako ostatní kluci. Před zápasem s Kanadou jsem se setkal s lidmi z Anaheimu. Co jsme si řekli, to si zatím nechám pro sebe.
Jak vám vyhovuje chytání v prvoligové Třebíči?
Jsem za Třebíč strašně moc rád. Ono se řekne první liga, ale kolikrát je to pro mě těžké. Hrají tam hráči, kteří něco dokázali, hráli dříve v extralize. Jsou chytří, zkušení na puku, hodně mi to dává. Těší mě, že jsem takhle vytížený.
Cesta do branky Komety vede postupnými krůčky, že? V brance Brna je teď konkurence obrovská.
Musím pořád pracovat. Když se na to podíváme optikou čísel, několik let po sobě patří Brno ke špičce. Dvakrát po sobě vyhrála Kometa titul, už předtím byla ve finále. Cesta do branky je těžká, já jsem si toho vědom a je to logické. Je to nejúspěšnější klub v republice. Budu čekat na šanci a uvidím, co vymyslí trenéři a vedení. Záleží na nich. Kam mě pošlou, tam budu chytat.
Ročník 1999 byl považován za nejsilnější v posledních letech, ale MS mu nevyšlo. Máte motivaci dokázat příští rok na šampionátu v Ostravě a Třinci, že i váš ročník 2000 by mohl něco uhrát?
Všichni, kdo budeme nominovaní - a to neznamená, že tam budu, do toho dáme všechno. Pokud tam budu i já, budu se strašně těšit. Komu se podaří zahrát si dvacítky před domácím publikem? V Česku je divácká kulisa vždycky výborná. Budu se snažit, abych v týmu byl, ale to je ještě dlouhá cesta.
