Komentář: Deset let čekání. Češi nestačí světu, bezhlavé změny šance ještě snižují

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
23. 5. 2020 8:52
Média i fanoušci si v posledních dnech a týdnech připomínají výročí slavných hokejových úspěchů české reprezentace. Jejich výčet končí titulem z mistrovství světa v Německu před deseti lety, na který se zatím nepovedlo navázat. A v dohledné době to rozhodně nevypadá na zvrat. Proč? Českému hokeji nefunguje systém výchovy mládeže a klubům o jeho budoucnost nejde.
Kdy zase fanoušci uvidí českého kapitána s pohárem? Na Tomáše Rolinka deset let nikdo nenavázal.
Kdy zase fanoušci uvidí českého kapitána s pohárem? Na Tomáše Rolinka deset let nikdo nenavázal. | Foto: ČTK

Přesně před deseti lety si hokejový národ naposled užíval slastné chvíle, při kterých oslavoval české mistry světa. Navzdory rekordnímu počtu omluvenek a rozpačitému vstupu do turnaje dokráčeli svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky až ke zlatým medailím.

Ano, vzhledem ke zmíněným okolnostem šlo o obrovské překvapení, ale přesto se v bojovné partě často podceňovaných borců našly dvě persony, které svým významem vyčnívaly.

Tomáš Vokoun zachytal stejně jako ve Vídni v roce 2005 famózně a měl být vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Jaromír Jágr byl společně s Jakubem Klepišem nejproduktivnějším hráčem mužstva a jeho přítomnost měla na ostatní hráče nesmírný vliv i v kabině.

Růžička naordinoval týmu papírových outsiderů v důležitých zápasech vhodnou defenzivní taktiku a zásluhou nezměrného odhodlání, ale v mnoha momentech i silné dávky štěstí - vždyť Češi dvakrát postoupili na nájezdy a v semifinále vyrovnali osm sekund před koncem - vykouzlil se svým výběrem zlato.

Vzpomínáte, jaký přínos měl Jágr ještě o pět let později na MS v Praze? Coby třiačtyřicetiletý bard se stal nejužitečnějším hráčem turnaje a ukončil reprezentační kariéru. Vokoun se v národním dresu ukázal naposled v Německu. A osobnosti jejich formátu teď reprezentaci chybí.

Lépe řečeno je jich mnohem méně. Mnohem méně hráčů, kteří hrají v týmech NHL nebo i vrcholných evropských soutěží stěžejní role.

Ani tým v plné palbě nezaručí úspěch

Zlatá generace z přelomu století nebo z turnaje ve Vídni před patnácti lety je dávno pryč. Její mnozí členové se etablovali jako trenéři, zkusili si nebo si teprve vyzkoušejí práci u národního mužstva. Je to jen dobře, nicméně na ledě jí právoplatní nástupci nevyrostli.

Z Davida Krejčího, Michaela Frolíka, Jakuba Voráčka nebo už i z Jana Kováře jsou třicátníci. Tahounů ubývá. Málokdy se na MS stane, že se v jednom týmu sejdou David Pastrňák, Jakub Vrána, Dominik Kubalík či Tomáš Hertl. Ani oni v současné nabité konkurenci úspěch nezaručí.

Kanaďané, Švédové, Rusové, Američané a většinou i Finové složí každý rok výběr, ve kterém bude takovýchto osobností více, leckdy poskládají z hráčů této úrovně skoro celé mužstvo. Češi budou mít pozici na startu v devadesáti procentech horší.

Proto v době pandemického sportovního půstu v Česku nevzpomínáme na medaili z olympiády v Soči, zlatou Prahu ani na zlatou Bratislavu. Připomínáme si krásné, leč zaprášené úspěchy více deset, patnáct, dvacet a více let starší. A jen ze vzpomínek se žít nedá.

Bohužel díra mezi Čechy a hokejovou špičkou se logicky stále zvětšuje. Logicky, pokud se už nějakou dobu mluví o tom, že právě v době zlatého hattricku a největší slávy místní hokej zaspal práci s mládeží. Logicky, protože tento stav trvá bez ustání už dvacet let.

Křivé prostředí protkané alibismem a jistotami

Nulová koncepce, místy až neuvěřitelné přemety nejen v mládežnických soutěžích, neměnná existence tabulkového odstupného, nabobtnalé ligy, kde hraje na nejvyšší úrovni pomalu každé středně velké město, tahanice po soudech, Růžičkova aféra ve Slavii.

Prostředí českého hokeje se hrozným způsobem pokřivilo a naprosto nezachytilo tempo toho světového.

A když dvacítka nepřivezla medaili ze světového šampionátu patnáct let a osmnáctka za tu dobu získala jeden bronz a jedno stříbro, není se co divit, že Čechy na mezinárodní scéně mezi dospělými dohnali Švýcaři a Němci. A že teď český hokej zažívá nebývalé období sucha.

Jako by si bolestivou pravdu mnozí pořád nechtěli připustit, podívat se jí zpříma do očí. Uvědomit si: "Aha, možná něco opravdu děláme špatně, nejspíš bychom to měli změnit. Ne o tom jen dokola mluvit."

Místo toho se ruší sestupy, uzavírají soutěže, do juniorské ligy akademií se vezme na výjimku i klub, který status akademie vůbec nemá. Hlavně abychom byli kamarádi. V českém hokeji vládne alibismus a úzkostlivá péče o vlastní jistoty. Málokdo z klubů se dokáže podívat dále než před vlastní arénu. Každý si hraje hezky na svém písečku.

Trefně to pojmenoval sportovní manažer Sparty Jaroslav Hlinka pro deník Sport. "Mám pocit, že se za koronavir schováváme. Hodí se nám extraligu uzavřít, mnozí majitelé to chtějí dlouhodobě, a tak to svedeme na koronavir," komentoval návrh svazu na dočasné uzavření a rozšíření nejvyšší soutěže, který kluby momentálně projednávají.

Bývalý extraligový útočník Jakub Koreis pak v komentáři pro Aktuálně.cz dodal: "Nejvíce na celé situaci vydělá současné vedení svazu, které získá u klubů cenné politické body před volbou prezidenta Českého hokeje." Paranoidní názor? V prostředí českého hokeje ani moc ne.

Právě stresové zápasy Češi nezvládají

Následně se v debatě o uzavření extraligy objevují tradiční berličky jako více prostoru pro mladé hráče či atraktivní hokej bez stresu. Neprosadili by se kvalitní mladíci také v soutěži, kde hrozí sestup? Pokud by si to zasloužili a pomohli by týmu, pak bezesporu.

Nepotřebují právě oni mladí hráči stresové situace v ligové soutěži zažít, aby jednou později na velkých turnajích alespoň trochu věděli, do čeho jdou? Samozřejmě.

Vždyť dospělá česká reprezentace na vrcholných akcích prohrála šest semifinálových zápasů a čtyři utkání o bronz v řadě. To jsou ty stresové situace, které je třeba zvládat a při kterých je třeba najít správnou míru rizika. Umět zahrát dozadu, ale také si umět v těchto chvílích dovolit.

Medaile ze světového šampionátu jsou jen špička ledovce a přes všechnu skepsi se může stát, že se český hokej nějakých v dohledné době dočká. Vždyť vloni na MS v Bratislavě byl tak blízko. Jenže i kdyby národní tým přivezl bronz, znamenalo by to jen chvilkovou radost. Problém je daleko hlubší, není to žádná smůla ve čtvrtfinále a zápasech o cenné kovy.

Pokud si hráči uvědomí, jak dlouho už čekání na medaili trvá a udělají po skončení klubové sezony vše proto, aby mohli na MS pomoci, naděje tady rozhodně je. Loňský ročník to jasně demonstroval.

Ale bude to přinejlepším právě bronz, možná by snad někdy mohl vyjít i postup do finále. Nicméně zlato, na které Češi deset let čekají, teď visí opravdu proklatě vysoko. Jestli příští olympijský triumf přebije Nagano, pak také příští titul z MS svým významem překoná Německo 2010.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Růžička je dalším vyřazeným, v hokejové reprezentaci pokračují tři brankáři

V další fázi přípravy kádru hokejové reprezentace budou od neděle pokračovat jen tři gólmani. Dnes z něj po rozhodnutí trenérů v čele s hlavním koučem Filipem Pešánem vypadl Jan Růžička, o účast na mistrovství světa v Lotyšsku dál usilují Šimon Hrubec, Petr Kváča a Roman Will. Pešán potvrdil, že má velký zájem o Josefa Kořenáře ze San Jose.

před 2 hodinami

Kovář získal s Zugem švýcarský titul a vyhrál bodování play off

Český útočník Jan Kovář se stal s Zugem švýcarským hokejovým mistrem. K rozhodujícímu triumfu EV nad Servette Ženeva 5:1, po němž vítěz základní části vyhrál finálovou sérii 3:0 na zápasy, přispěl asistencí u prvního gólu. Byl to jeho patnáctý bod v play off a s bilancí 1+14 produktivitu vyřazovací části ovládl.

Zug vyhrál ligu podruhé v klubové historii a po 23 letech. Jednatřicetiletý reprezentant Kovář přidal švýcarský titul k jednomu českému, který získal s Plzní v sezoně 2012/13, a dvěma z KHL. V tamní soutěži slavil v letech 2014 a 2016 s Magnitogorskem.

před 2 hodinami

Ve 101 letech zemřel Jegor Ligačov, sovětský tajemník pro ideologii

Ve 101 letech zemřel v Jegor Ligačov, bývalý tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu pro ideologii. Agentuře TASS to řekl mluvčí správy Tomské oblasti, odkud zesnulý pocházel. Ligačov byl mužem číslo dvě ve straně na počátku přestavby ve druhé polovině 80. let, kdy stál v čele Sovětského svazu a strany Michail Gorbačov. Později byl tento politik známý jako odpůrce politiky ruského prezidenta Borise Jelcina.

Sovětský a ruský politik byl tajemník ústředního výboru KSSS v letech 1983 až 1990. Od roku 1985 byl členem politbyra a v ÚV KSSS byl odpovědný za otázky ideologie. V té době byl mimo jiné jedním z iniciátorů protialkoholní kampaně v Sovětském svazu.

Když pozdější ruský prezident Jelcin v roce 1988 na stranické konferenci kritizoval, že perestrojka nepokračuje dosti rychle a nepostupuje dostatečně, mluvčí konzervativních stranických funkcionářů Ligačov mu tvrdě odsekl: "Borisi, mýlíš se," připomíná dnes TASS výrok, jímž se Ligačov proslavil.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Augsburgu nepomohl k bundesligovým bodům ani nový trenér

Fotbalistům Augsburgu výměna trenéra nepomohla, v 32. kole německé ligy prohráli ve Stuttgartu 1:2 a zůstali v pásmu ohrožení sestupem. Augsburg získal z posledních pěti bundesligových duelů pouze jediný bod a na třináctém místě tabulky má tříbodový odstup od barážové šestnácté příčky.

Nový trenér Augsburgu Markus Weinzierl zařadil v derby do základní sestavy záložníka Jana Morávka, který odehrál 67 minut. Brankář Tomáš Koubek zůstal na lavičce.

Domácí tým, který toužil utnout sérii čtyř bundesligových porážek, poslal do vedení v 11. minutě střelou zblízka Förster. Krátce po poločase vyrovnal hlavou Niederlechner, ale poslední slovo měl Kalajdžič, který si po centru z pravé strany našel správné místo mezi obránci. V ročníku dal už 15 branek a je nejlepším střelcem Stuttgartu, kterému patří deváté místo.

Německá fotbalová liga - 32. kolo:

Stuttgart - Augsburg 2:1 (11. Förster, 74. Kalajdžič - 59. Niederlechner).

Tabulka:

1. Bayern Mnichov 31 22 5 4 86:40 71
2. Lipsko 31 19 7 5 55:25 64
3. Wolfsburg 31 16 9 6 54:32 57
4. Eintracht Frankfurt 31 15 11 5 62:47 56
5. Dortmund 31 17 4 10 66:42 55
6. Leverkusen 31 14 8 9 51:35 50
7. Mönchengladbach 31 12 10 9 59:46 46
8. Union Berlín 31 11 13 7 47:38 46
9. Stuttgart 32 11 9 12 54:52 42
10. Freiburg 31 11 8 12 45:46 41
11. Hoffenheim 31 9 9 13 45:50 36
12. Mohuč 31 9 8 14 34:50 35
13. Augsburg 32 9 6 17 32:49 33
14. Hertha Berlín 30 7 9 14 38:49 30
15. Brémy 31 7 9 15 34:51 30
16. Bielefeld 31 8 6 17 23:51 30
17. Kolín nad Rýnem 31 7 8 16 32:56 29
18. Schalke 30 2 7 21 18:76 13
Další zprávy