Před třemi lety Ferdinand Hrbek ze společnosti OFS Cards tvrdil, že oproti největšímu rozmachu hokejových kartiček na konci 90. let jsou zhruba na polovině výroby. Dnes má pocit, že se počet zájemců lehce zvyšuje, že sbírání, shromažďování a vyměňování není pouze retro.
"Jsme víceméně jediní výrobci hokejových karet v Česku, jedna menší firma potom dělá pouze reprezentaci. Každý rok jsme jediní, kdo si od extraligy a od marketingové agentury BPA kupuje licenci," představuje Hrbek OFS coby společník, vedoucí technologií a výroby karet.
"Po plodných časech Nagana a zlatého hattricku přišel postupný pokles, ale poslední dobou se objevují noví sběratelé nebo se k tomu vracejí lidé, kteří kartičky sbírali v dětských letech," říká Hrbek.
Extraliga se snaží společnosti pomáhat. "Poměrně dobře se o nás starají. Z obchodního hlediska nejsme pro BPA nějaký velký partner, ale kartičky jsou doplňková věc, která extraligu dobře propaguje. Pořád je to tom, že dítě na zimáku poprosí tátu o balíček a hledá si vztah k hokeji," míní.
Ve stáncích na zimních stadionech bývají kartičky stále k mání. "Je to už taková tradice, ale ne všude. Záleží, jestli tu danou prodejnu vlastní klub, nebo soukromník. Své produkty nabízíme samozřejmě všude, ale více těžko ovlivníme," vysvětluje druhý společník OFS Zbyněk Vrkoč.
"Platí, že nejvíce karet prodáme v trafikách, papírnictvích, hračkárnách nebo sportovních obchodech, ale rok od roku je těžší se do těch řetězců prosadit," pokračuje. "Pro děti je tam spousta lákavějších produktů, různí pokémoni a podobně," doplňuje Hrbek.
Kapesné za kus papíru, a mámu skoro omylo
Jako zlaté časy kartiček zmiňoval přelom století, nicméně Petr Hubáček propadl kouzlu balíčku s obrázky hokejistů ještě dříve. "Po převratu se k nám dostaly kartičky, zápasy, sestřihy z NHL. Člověk o tom měl rázem povědomí a kartičky sbírala většina kluků," vzpomíná bývalý útočník.
Sbírání idolů u něj posilovalo lásku k hokeji. "Tehdy jsem pro to žil. Táta hokej hrál, a proto jsme s bráchou vyrůstali tak nějak na zimáku. Každý čtvrtek jsem si kupoval týdeník Gól, stříhal jsem si články a obrázky a lepil jsem je do sešitů. Ale kartičky byly ještě něco víc," usmívá se.
"Těsně po revoluci přijeli do Brna na turnaj kanadští dorostenci a jejich rodiče u sebe měli haldy kartiček. To nás malé kluky fascinovalo, navíc nám je zadarmo rozdávali. Byli jsme strašně šťastní a s bráchou jsme to pak doma různě třídili a přerovnávali," líčí mistr světa z roku 2010.
V dalších letech kupoval Hubáčkovi kartičky táta, než v roce 1993 mladý hokejista utratil celé kapesné za idola Teemu Selänneho. "Byla to první kartička, kterou jsem si koupil, za 50 korun. Když jsem to říkal mamce, myslela si o mně, že jsem Maďar, dát kapesné za kus papíru," směje se.
Dnes stojí standardní balíček osmi kartiček 69 korun. "Inflace všechno pomalu mění, ale držíme to v této cenové relaci. V tzv. hobby verzi máme sedm řadových karet a jednu inzertní, na které jsou třeba nejlepší střelci, nejlepší brankáři nebo extraligoví cizinci," popisuje Hrbek.
"Pro ty, kdo sbírají 'navážno', děláme i speciální série. Ale stále je to o tom adrenalinu, který zažíváte, když otvíráte boxík. Můžete si vytáhnout třeba limitovaného Jaromíra Jágra, což může být jackpot, nebo trefíte Patrika Poulíčka z Pardubic, čistě pro příklad," říká společník OFS.
Sběratelé směňují na sítích
Pokud zmíněného Jágra sami nesbíráte, můžete jeho kartičku výměnou lehce zpeněžit. "Někoho by mohla limitovaná karta extrémně zajímat. A stejně tak se najde i někdo, kdo bude mít zájem o Poulíčka, pokud byste si ho nechtěl nechat," konstatuje Hrbek.
Na sociálních sítích existují skupiny sběratelů, kteří se tak mohou velmi rychle domluvit na výměně či odkoupení kartiček. Dodnes se konají také burzy určené k těmto účelům. Hrbek registruje i pokusy o převedení z polygrafické do elektronické podoby, ale tím podle něj kartičky ztrácí kouzlo. "Vůbec nejsem zastáncem tohohle," kroutí hlavou.
"Otvírání balíčku je tak atraktivní, že naštěstí nemáme nouzi o zákazníky. Pozoruju, že malé děti sbírání baví, dokud nepřijdou do puberty. Můžeme rozebírat, jestli sedí hodně u počítače, nebo ne, ale pokud samy sportují, berou podle mě stánky s kartičkami útokem," soudí Hrbek.
Hubáček si dobře pamatuje časy, kdy kluci na základních a středních školách s kartičkami ve velkém kšeftovali. Šel jsem do školy s tím, že na prvním místě nebyla škola, ale vyměňování kartiček," směje se. "Ve třídě, na chodbách, všude to o přestávkách jelo," rozplývá se.
Selänneho nasbíral zhruba ve 150 provedeních. "Zcela jsem mu propadl, když jsme jako hokejoví žáci z Brna letěli do Kanady na zápas Winnipegu proti Torontu. Ten chlap byl na ledě nepřehlédnutelný a celé město ho naprosto zbožňovalo," vysvětluje majitel kompletní sbírky medailí z MS.
Finský blesk uchvátil Hubáčka nováčkovskou sezonou 1992/93, během které nastřádal v dresu Winnipegu v 84 zápasech základní části NHL neuvěřitelných 132 bodů. Jinak sbíral brněnský rodák nejraději hráče Montrealu. "Brácha zase ujížděl na Theorenu Fleurym," prozrazuje.
Návrat do dětství s Kanaďany ve Francii
"Kometa hrála tehdy první ligu, ale na jednu sezonu šla do extraligy a vím, že tehdy jsem měl všechny její hráče i s podpisy. V centru Brna se na chodníku konaly různé burzy, kterých jsme se s bráchou účastnili, každá karta měla svou cenu. Opravdu hezká doba," přidává Hubáček.
OFS se snaží zatraktivnit sbírání také tím, že do vybraných karet lisuje části hrané výstroje hokejistů. "Momentálně mám v archivu 400 shaftů od bývalých i současných extraligových hráčů. Přidáváme také kousky rukavic, lapaček, vyrážeček, betonů," přibližuje Hrbek. Některé relikvie dostanou od hráčů a klubů darem, jiné odkoupí.
"Rozhodně by byla škoda, kdyby to zaniklo. Každý člověk, který má rád sport, ho prožívá jinou formou. Někdo chodí na zápasy, sbírá kartičky, někdo zase sleduje jen svůj tým. Ale kartičky jsou vhodný způsob, jak člověka se sportem spojit," přemítá bývalý hráč Brna nebo Vítkovic.
Přiznává, že se sbíráním přestal, když coby junior naskočil ve Vítkovicích do extraligy, ale přidává dva roky starou úsměvnou historku z Rouenu ve Francii, kde profesionální kariéru uzavřel. "Jeli jsme ze zápasu s dvěma Kanaďany, kteří jsou jen o pár let mladší než já, a řeč se stočila právě k tématu kartiček," vypráví hokejový expert České televize.
"Vygradovalo to až k tomu, že jsme sedli k internetu a objednali jsme si od firmy Upper Deck celou krabici kartiček ze sezony 1990/91. Jednou po tréninku nám to přišlo, a tak jsme postupně rozbalovali 32 balíčků karet, kecali jsme o tom, kdo kde hrál, a každý jsme k tomu říkali své příběhy. Jako bychom byli zase malí kluci," culí se 40letý Hubáček.
Je to koníček, výdělek je směšný
"Tři hodiny jsme se v tom přehrabovali, pak nás to opustilo, řekli jsme si, že to bylo fajn, a odešli jsme domů. Dodnes to tam na zimáku možná mají," uzavírá šampion finské a francouzské soutěže. Svou starou sbírku by prý určitě oprášil ve složkách, fóliích a krabičkách u mámy doma.
"Občas to lidé po 25 letech objeví na půdě, ve skříni nebo ve sklepě a třeba se k tomu vrátí," kvituje Hrbek. Kartičky se podle něj sbírají i ve Švédsku, Finsku, Švýcarsku nebo Německu. V Rize se vyrábí karty pro KHL a až v posledních dvou sezonách rozjeli výrobu i Slováci.
V německy mluvících zemích jde přitom často spíše o více komerční záležitost. "Je to jiné, když máte zezadu přes půl kartičky reklamu na Erste Bank. Na našich kartách máme vzadu jen malý panel s logem společnosti a partnery, jsou to úplně jiné podmínky," konstatuje.
"Ostatně, není to byznys, ale koníček," vysvětluje Hrbek svůj pohled na věc. "Jsem placený zhruba jako mexický dělník, nicméně mám to jako velkou zábavu. Půl roku něco připravujete, potom to prodáte, ale když srovnáte výrobní náklady a tržbu, výdělek je směšný. Absolutně nejde věnovat se tomu na plný úvazek," podotýká.
Totéž platí pro samotné sbírání. Šance výrazně zbohatnout je mizivá, v první řadě jde o budování vztahu k činnosti nebo hokeji jako takovému.
