Praha - Přestupní tabulky. Slova, která český hokej rozdělují. Systém, na základě kterého děti i bez platné smlouvy musí přestupovat mezi kluby za nemalé peníze, dráždí rodiče. Jejich drsné reakce a obviňování z obchodu s dětmi zase hokejový svaz.
S přibývajícími neúspěchy hokejových reprezentací na mistrovství světa se navíc přiostřuje i v médiích. "Tabulky mají punc tématu, o kterém se mluví jako o důvodu krize. Spor s rodiči o ně je přirozený. Jenže u mládeže není výchovné myšlenkou, ale prostě faktem," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Bříza, viceprezident Českého svazu ledního hokeje a majitel HC Sparta Praha.
Deník Aktuálně.cz obsáhlý rozhovor rozdělil na dvě části. V této první Petr Bříza popisuje problematiku přestupních tabulek u dětí a mládežnických hokejistů. Druhou část rozhovoru o přestupech profesionálních sportovců čtěte ZDE.
Tabulky jsou podle něj nástrojem svazu, jak pomoct přežit i těm nejmenším klubům a tím přilákat k hokeji co největší masu dětí. Pokud by se prý systém výchovného zrušil, podobně jako v Kanadě by drtivá většina nákladů na hokej nakonec spadla na rodiče a hokej by se stal sportem jen pro bohaté.
"Problém tady samozřejmě nějaký je, tak se mu pojďme nevyhýbat a pojďme ho lidem vysvětlovat, aby ho pochopili. Každý systém má procento excesů, které musíme zevnitř eliminovat, jinak přerostou v kauzy. Změny přijdou, úplné zrušení tabulek ne," říká.
Tuzemský hokej podle Břízy trápí především malý počet zimních stadionů a zcela nevyřešené financování českého sportu.
Zůstaňme ale u tabulek. Jak by jejich zrušení ovlivnilo český hokej?
Co je to tabulkové odstupné?
Hodnota každého hráče, na kterou má původní klub nárok jako kompenzaci, když se hráč rozhodne odejít jinam. A to dokonce i v takových případech, kdy hráče s oddílem nedrží žádná smlouva. Tyto tabulky se vztahují na dospělé i děti. Pojem volný hráč, který může podepsat smlouvu kdekoliv, v českém hokeji neexistuje.
"Tabulky tady existují od 90. let, vyrostla na nich generace úspěšných hokejistů. Když vzpomenu na svá úplně dětská a mládežnická léta, v té době se mezi kluby vůbec nepřestupovalo. Dnes dostaly tabulky punc strašně zajímavého mediálního tématu, o kterém se začalo mluvit jako o důvodu krize. To bych chtěl říct jen na začátek. Nemyslím si totiž, že dojde k jejich úplnému zrušení."
Proč?
"Podle logického vzorce: pokud si někdo (rodiče) platí něco sám, může být svobodný, volný a obchodovat se svými právy. Pokud si ale někdo něco sám neplatí, je součástí výchovného systému a spadá do jeho pravidel. Určitý výchovný systém je v celé Evropě a nějaký máme i tady u nás. Nejspíš dojde k další dílčí úpravě, ale ne úplnému zrušení tabulek."
Kdy ke změně dojde? Máte vůbec nějakou představu, jak byste systém chtěli měnit?
"K jakékoliv úpravě čehokoliv dojde buď zvenčí nebo zevnitř. Zvenčí k ní dojde nějakým obrovským, neudržitelným mediálním tlakem nebo soudním rozsudkem. Ten, který tady v minulosti byl, ale právoplatnost výchovného potvrzoval. Pokud by hráčská asociace měla v minulých letech mechanismus k tomu, aby něco vysoudila, mohl nějaký jiný rozsudek být. Ale není. Tlak zevnitř je zase ten, když mluvíme (na svazu) o tom, že chceme eliminovat excesy a negativa stávajícího systému, budeme ho chtít nějak redukovat, zamyslet se nad ním a hledat lepší řešení. K tomu došlo už před dvěma lety a pořád platí, co svaz řekl tehdy a jak si to naplánoval. Tedy že po dvou letech přijde vyhodnocení a další úprava."
Z vašich slov tedy vyplývá, že systém výchovného, bavíme-li se teď jen o mládeži, v českém hokeji ve své podobě zůstane. Jak ho ale chcete zredukovat?
"U mládeže není výchovné myšlenkou, ale prostě faktem. Buď si něco platím pro své dítě celé sám, nebo jsem součástí nějakého výchovného systému. Ten výchovný systém a mládežnický hokej spadá do poměrně složitých podmínek fungování sportu v zemi. Souhlasím s tím, že o výchovném mládeže se pořád má diskutovat. Myslím, že společná snaha médií i svazu by měla definovat potřeby mládežnického hokeje a jeho problémy. Nejdůležitější je ale kontinuální, dlouhodobý a hlavně finančně udržitelný plán.
Až pak se dostáváme k mnoha vzorcům. Jeden z nich je, že si to rodiče budou platit kompletně sami. Nebo budou platit sami v návaznosti na úspěšnost spolku podle toho, jak se jim podaří sehnat sponzorské peníze, čili více nebo méně. Ale rozhodně si nedělejme iluze, že se dostaneme do situace, že rodiče budou dávat děti na hokej - tedy relativně drahý sport pro kluby - a pak budou moct kdykoliv a kamkoliv odejít. Finové i Švédové se snaží děti držet do čtrnácti let v jednom klubu. U nás se objevují názory rodičů o chartě dítěte, právo odejít v sedmi osmi letech kamkoliv, říkají, že s nimi obchodujeme. To jsou extrémy, které debaty o výchovném posílají do úplných nesmyslů, černobílých soudů."
| Kategorie hráče (věk) | Tabulková hodnota hráče (v korunách) |
| Extraliga juniorů | 500 tisíc |
| Extraliga staršího dorostu | 300 tisíc |
| Extraliga mladšího dorostu | 150 tisíc |
| 8. třída | 70 tisíc |
| 7. třída | 50 tisíc |
| 6. třída | 35 tisíc |
| 5. třída | 20 tisíc |
Faktem ale je, že je tady řada klubů, které z velké části nebo třeba úplně kompletně živí mládežnické oddíly z příspěvků municipalit. Odstupné, které pak za děti platí, však často nemíří do občanských sdružení mládeže, ale profi hokejových klubů, které ve městě hrají dospělý hokej. To je správně?
"Nic není tak jednoduché, jak vypadá. Každý primátor, starosta nebo městská rada vám řeknou, že jestli mají dávat peníze do městských klubů, tak chtějí, aby se v nich vychovávali hráči, kteří tam budou zůstávat, nebo jejich odchod vrátí klubu náklady na jejich výchovu… Je jedno, jestli do něj dávají peníze majitelé, sponzoři nebo města. Všichni chtějí, aby klub vychovával hráče a měl je co nejdéle pod sebou. V tu chvíli to přece nejsou peníze rodičů."
Bavíme se o dotacích z veřejných peněz. Je jejich účelem, aby se díky nim vychovali hráči pro městský tým, anebo slouží k tomu, aby děti ve volném čase sportovaly?
"To už větvíme hodně."
Ale vůbec ne. Tohle je přece taky argument mnoha odpůrců.
"Primárně se řekne, že by města měla investovat do zdraví dětí a tak dále. Ale vezměte si, kam tato debata teď začíná jít. U nás v Česku už platí nesmyslná pravidla, že víc peněz dostávají spolky, které se zabývají všeobecnou sportovní činností. Sice třeba jen dvakrát týdně, ale mají více registrovaných dětí a nakonec i více peněz než specializované sportovní kluby. Takže v tu chvíli jsme u debaty, jaký je vůbec u nás sportovní výchovný systém, který má zajistit jak sport dětí, tak výsledky reprezentací, přínos pro ekonomiku a vzory pro mladou generaci?"
Jaký je? Povídejte…
"Hokejový svaz je srovnáván tlakem výsledků, které byly dřív. Zasaďte si ale dnešní situaci do 60., 70. let, kdy byly fotbal, hokej a ostatní týmové sporty v Česku absolutně prioritní sporty, bylo kompletně zajištěné financování jejich svazu a rodiče neplatili příspěvky. Tyto sporty byly na vrcholu celé pyramidy. Dneska začíná druhý extrém. Při všem respektu, vůbec to nemyslím špatně, tady financujeme každého, kdo udělá dva kotrmelce, i když to jsou zájmové kroužky.
Aby byl ale jakýkoliv týmový sport efektivní na mistrovství světa, musí mít jasně nastavenou hierarchii financování. Od 14 či 15 let s dětmi musíte dělat v profi podmínkách, mít zázemí a ty nejlepší trenéry, kteří za to samozřejmě chtějí peníze. Nemůžete v malé zemi chtít posunout týmové sporty v rámci mistrovství světa na perfektní úrovni, když nemáme zajištěné jejich dlouhodobé stabilní financování kombinací veřejných a komerčních zdrojů. To přece nemůže fungovat. To je ta debata o financování českého sportu. Hokejový svaz, kdyby neměl peníze z MS 2015, má obrovské finanční problémy, musí zrušit projekty regionálních trenérů i podporu mládežnických týmů, která je dneska na vysoké úrovni. Takže o čem se bavím, jestli je dřív vejce nebo slepice? Nejprve je třeba zajistit kompletní financování sportu, až pak začít sledovat jeho výsledky a kontrolovat systém."
Dobře. Tak se teď pojďme bavit o současném systému, který je tady a teď. Podle vás.
"Je to fakt černobílé. Buď rodič dává peníze ze svého a platí si svou aktivitu, nebo si ji neplatí. Slabina současného systému výchovného u nás je ta, že rodič chce odejít do jiného klubu ve 12 či 13 letech svého dítěte a klub mu řekne: Jasně, my vás vezmeme, ale nebudeme za vašeho kluka platit 50 000 Kč, přijde nám to zbytečné. Rodič pak na to: Ale já bych chtěl, já to zaplatím. To se pak ve vašich očích otáčí, že rodiče jsou vydíráni. Ale on přitom jen v podstatě doplatí rozdíl v nákladech jeho a klubu. Přitom jejich děti mohou dál ve svém klubu zůstat, být vychovávány tam. Musíme asi pitvat jeden příklad za druhým a nebagatelizovat."
Máte nějaký?
"V Olomouci byl jeden z tatínků strašně aktivní. Pak vystupoval dokonce i v parlamentu a ve finále řekl, že výchova jeho syna ho stála už tři miliony korun, jaká je to hanba českého svazu. Ale to, že mu kupuje hokejku za patnáct tisíc místo za pět, že mu kupuje brusle za třicet a vozí ho na soustředění do Kanady, kde platí 300 000 Kč za kemp, a tak dále, to přece není chyba systému. To je to, že se rozhodne do něj dávat pro nás nesmyslné peníze."
Pokud se nepletu, ten tatínek se jmenuje Petr Krejčiřík a klub v Olomouci po něm chtěl za přestup třináctiletého dítěte vázaného smlouvou 605 tisíc korun. To vám přijde normální?
"Jenže ta částka 605 tisíc nebyla věc systémová. To byla dohoda jeho, kterou sám jako rodič podepsal. Svoji chybu, kdy podepsal smlouvu za nezletilé dítě, pak házel na hokejový svaz. Přitom to bylo úplně mimo ten systém, taky ten spor neřešily žádné svazové komise. Jediný, kdo to řešil, byl normálně občanskoprávní soud."
Pak jsou tady ale i případy, kdy děti smlouvy nemají, kluby jejich rodičům řeknou, ať jdou pryč, ale stejně od nich tabulkovou hodnotu vyžadují.
"Každý systém má nějaké procento excesů, chybného fungování nebo pastí, do kterých můžete spadnout. Jde o to se o nich bavit, rozebrat je, zanalyzovat, proč se to děje, a eliminovat to procento na co nejmenší. Každý systém nějak drtí. Vezměte si Kanadu. Když se tam v srpnu přihlásíte do týmu, musíte v něm dohrát sezonu. I tam se úplně běžně stává, že spousta těch mladých hokejistů skončí, protože si nemůže sednout s trenérem, ten ho nenechá hrát a dítě ztratí do hokeje chuť. Akorát že kanadský systém produkuje 160 tisíc hokejistů, je ale brutálně ekonomicky nastavený. Tam si všechno rodiče platí sami."
I tady rodiče platí příspěvky: v některých klubech menší, jinde větší.
"Úplně si to zjednodušte, co platí kluby. Ledy, dopravu, účast v soutěžích, trenéry, materiál, rozhodčí a některé i tu nejbrutálnější položku, správu stadionu. Z toho vám pak vyjde suma na sezonu jednoho týmu. Proti tomu máte příjmy z municipalit, příspěvků rodičů a sponzorských darů. A tohle se prostě ve velké většině případů nekříží. Vždycky je rozdíl, který v České republice doplácejí kluby. Páteří českého hokeje jsou extraligové kluby, dávají do hokeje nejvíce peněz. Je to úplně jednoduchá věc, prostě si to převeďte do ekonomické roviny. Buď si budou rodiče všechno platit sami, my zrušíme tabulky a místo 17 tisíc mládežnických hokejistů jich v Česku budeme mít sedm, protože se hokej stane jenom sportem pro vyšší vrstvu. Anebo odstupné v nějaké podobě zůstane. Pojďme si říci fakta, a ne dohady. Během každé sezony registruje ČSLH maximálně okolo desítky takových přestupů, kdy se kluby nedohodnou, tedy absolutní většina nemá se systémem vůbec žádný problém. A financování? Stačí také jednoduchá fakta. V mnoha klubech nepřesahuje výše ročních příspěvků více než 6 až 8 tisíc korun! Opravdu chcete zastávat scestný názor, že velkou část nákladů platí rodiče? Ve Spartě, v nejdražším městě státu, zaplatí rodiče za celou dětskou a mládežnickou kariéru hokejisty od 1. třídy do juniorů cca 205 000 korun za celých 11 let. Stejnou částku za stejnou dobu investujete do každého dítěte jenom návštěvami obyčejných kroužků.
A přibližně stejnou částku zaplatí v Kanadě za jednu sezonu v absolutně základní variantě tří tréninků a jednoho zápasu týdně v místě bydliště. Tato čísla jsou lehce ověřitelná u bývalých českých hráčů NHL, jejichž děti tam hrají hokej."
Jaký má mít tedy výchovné význam skutečný, jsou na penězích z něj kluby přímo závislé?
"Je to sedm let, co se na svazu snažíme dělat restriktivní opatření v hlubším slova smyslu. Za tu dobu se navýšil počet hokejových klubů v Česku o skoro padesát. Obnovují se i tam, kde dříve zanikly. Když budete sám organizovat hokej v malém městě a budete vystaveni každý rok situaci, že vychováte děti - dejme tomu do dvanácti let - a ty pak ambicí rodičů nebo kanibalizací větších klubů odejdou a vy se nemůžete ani přihlásit do soutěže, jak dlouho na to budete mít energii? Jak dlouho se vám bude chtít shánět peníze, překecávat starostu a sponzory, ať vám něco dá? Za dva roky vám takhle odejde polovina kluků jen tak, protože si rodiče budou myslet, že jinde je to lepší, a dostanete odpověď: Proč vám mám dávat peníze, když ani neposkládáte tým?"
Jsou ale takhle malé týmy z výchovného hlediska funkční?
"Vždyť byly vždycky nejfunkčnější! Podívejte se na hráče z NHL a reprezentace, kolik jich začínalo v malých klubech. Ta pyramida je všude stejná a musí mít právě na základně i malé kluby v malých městech, aby se pro hokej zachytilo co nejvíce dětí. Vždyť to je přece logické, ne? V malých městech jsou menší příjmy, spousta rodičů nemůže jezdit čtyřicet kilometrů daleko jinam, když ve svém městě svůj klub nemají. Druhá věc je, že pokud by se to takhle mělo dělat, to dítě zvadne. Přitom dnes to tak někteří rodiče s ambicemi dělají, vozí děti 30-40 kilometrů denně na tréninky a kluka pak mají unaveného, úplně ho zlikvidují."
Jak by tedy podle vás měl fungovat český hokej v ideálním slova smyslu?
"Mít všude zimáčky dotované městy. Nemusí to být žádné arény. Ve Finsku a Švédsku jsou to prostě boudy, které ale pro účely hry úplně stačí. Kluby by hradily jen ledy a přímé náklady. K tomu konečně nastavený systém stabilního státního financování sportu a platnou daňovou úpravu pro sponzoring firem před jejich zdaněním, včetně povinnosti těch nadnárodních. Co nejvíce dětí v co nejvíce klubech - a ty v nich budou hrát do určitého věku, kdy začínají přicházet první výběrové kempy.
Snaha svazu je dostat hokej do všech měst, tak aby tam byl udržitelný a kluby v každém neztrácely pět dětí za rok. Jasně, že tady naráží snaha svazu do názorů rodičů, kteří by chtěli volnost - a pokud možno úplně zadarmo, to je přirozené. Ale jestli chce rodič využívat kluby jenom proto, aby v nich měl rok dva dítě podle toho, jaký tam je zrovna trenér, a pak ho dá zase jinam, tak to jde úplně proti sobě. Za socialismu to bylo jednoduchý, nikdo nikam prostě nemohl. Když já z Domu pionýrů přestupoval do Slavie, jednal o tom výbor klubu. Musel tam jít táta a bylo to jen na libovůli klubu, jestli někoho pustil. Ta stabilita tehdy ale možná přispěla k tomu, že jsme vyrůstali všichni ve stejných klubech. Přitom i tehdy byla spousta příkladů, procenta možná až desetiprocenta, kdy i tehdy kluci přestávali hrát. Trenéři je tedy nehráli, oni nemohli přestoupit, tak z toho vypadli. Každý systém má něco. Musíme se bavit o tom, jak ten systém přizpůsobovat dnešní době."
Tak se pojďme bavit o tlaku, který kluby vytvářejí na rodiče, aby odstupné platili sami ze svých kapes.
"Taky ale musíme kouknout, jestli je to iniciované klubem ve stylu: Já chci vaše dítě, ale vy si ho vykoupíte. Anebo rodiči ve stylu: Já prostě chci jít ze svého klubu pryč. Ideální systém svazu je mít kvalitní trenéry v malých klubech a přesvědčit ty rodiče, aby měli tu trpělivost a třeba do čtrnácti let zůstat v jednom klubu, to je pro rozvoj toho kluka to nejdůležitější. Aby nikde na dálku nependlovali."
Od začátku, kdy se v Česku o těchto problémech mládežnického hokeje začalo mluvit, do sebe narážel zavedený systém a ambice rodičů. Trenéři i funkcionáři svazu několikrát řekli, že je někdy až neuvěřitelné, co si rodiče na zimáku dovolují. Je jejich častá představa už od útlého věku vidět své dítě v NHL normální i ve světě, nebo je to jen problém v Česku?
"Je to úplně normální. Nedávno jsem byl na další přednášce profesora Steva Norrise, který spolupracuje s Hockey Canada. Mám ho hodně rád, jsou to fakt zajímavé přednášky. A přišlo mi to vůči nám vtipné. Říká totiž, že do čtrnácti let se nemá hrát na výsledky, ale na absolutní všestrannost. Děti do té doby vnímají všechny možné impulzy, takže má být hokej hrou. Finům nebo Švédům se to daří více, protože jsou disciplinovaní."
Proč my u nás hrajeme na výsledky?
"Steve Norris říká, že nejen my. Že s tím bojuje i Hockey Canada, dennodenně. První otázka na devítiletého kluka, když přijde domů z hokeje, je, jak dnes hrál a kolik dal gólů a proč jeho tým prohrál. V dotazníku pro děti, proč hrají hokej, nebyl motiv vítězství týmu ani v první desítce. Honba trenérů a rodičů za poháry a výsledky ve třetí třídě je úplně k ničemu. Tenhle problém mají všude. Chce to více racionality než hysterie."
Umíte si představit, že by si v Česku rodiče platili všechno sami a vy byste pak svolili k uvolnění tabulek?
"Když to tak bude, klesne počet dětí radikálně. Zavolejte si Vencu Prospala a další kluky, co zůstali po kariéře v Americe. Vyčíslí vám roční náklady na sezonu svého syna, rozdělí vám je na dvě částky. Co zaplatí v základu a co navíc. Z příspěvků platí základní rozpis, trenéra, tréninky, ale jakékoliv turnaje a zápasy navíc si platí. Amerika je velká země, vzdálenosti mají větší, platí si dopravu a hotely - a všechno si platí sami. Hrozně nemám rád rychlosoudy typu: 'Tady je to všechno naprd, to by se jinde stát nemohlo, tady je to katastrofální. Všude jinde to funguje jinak.' Jak jinak? Co přesně? Za jakých podmínek? To už neřekne nikdo. Takové výkřiky do médií nesnáším."
Takže co se teď bude dít?
"Už u nás nedochází k excesům typu, že si chtěl 19letý kluk zahrát krajský přebor a bylo mu řečeno, že má plnou tabulku. V takovém případě už se neplatí vůbec nic. První problém českého hokeje je v tuto chvíli malý počet zimáků, druhý problém je, že mnoho z nich není vlastněno městem. Jen se podívejte na Prahu. Zbraslav skomírá. Nikolajka patří soukromému subjektu. Na Jižním Městě není zatím zimák dokonce žádný. To se pak dostáváme k samotné podstatě problému. Kdyby byl v každém alespoň třicetitisícovém městě stadion, který by stejně jako třeba bazén, kulturák a knihovna byl v režii města, které by ho jenom pronajímalo a dotovalo by ten proces mládeže, leccos by to vyřešilo. Jenže všude je to jinak.
Debata o tabulkách bude znovu otevřena taky. Nejde ale zrušit jeden systém, aniž by byl stoprocentně připravený jiný místo něj."
Srovnání zemí podle údajů Mezinárodní hokejové federace IIHF:
| Země | Počet obyvatel | Počet ledových ploch | Počet registrovaných juniorských hokejistů |
| Česko | 10,6 milionu | 169 | 26 551 |
| Švédsko | 9,8 milionu | 494 | 41 440 |
| Finsko | 5,5 milionu | 296 | 38 607 |
| Švýcarsko | 8,3 milionu | 189 | 14 549 |
Změna přestupních tabulek v dospělém hokeji přijde, debatu otevřeme znovu v srpnu. Ve hře jsou tři varianty. I když se tabulky u dospělých hokejistů zruší, cizinci budou do Tipsport extraligy chodit dál. Potřebujeme je, jen dobře, že tady jsou. Mělo by jich do Česka chodit ještě víc. Hráčů i trenérů. To říká ve druhé části rozhovoru Petr Bříza. I když agenti tvrdí něco jiného: Průměrní cizinci sem prý chodí, protože tak kluby obcházejí systém tabulek. Průměrný zahraniční hráč je cca o 1,5 milionu levnější. Lepší ale není - druhou část rozhovoru čtěte ZDE.
