O "profesorových" úletech, které v kabině Arsenalu mohl sledovat na vlastní oči, promluvil jeho svěřenec Jérémie Aliadiére.
Někdejší člen kádru Gunners odhalil pro server goal.com dva momenty, kdy se ctihodný manažer zakládající si na image za každých okolností vyrovnaného muže, nechal přemoci negativními emocemi.
První se odehrál na Old Trafford v únoru 2001. Arsenal hrál proti domácímu Manchesteru United s vědomím nutnosti vyhrát. Na odvěkého rivala ztrácel už třináct bodů, šance na zisk mistrovského titulu se povážlivě tenčily.
Tým zdecimovaný sérií zranění (jak jinak u Arsenalu) od začátku nestíhal, měl obrovské problémy v obraně a góly do sítě Davida Seamana padaly s nebývalou kadencí. Dwight Yorke nasázel do poločasu hattrick i díky jedné parádní šedesátimetrové asistenci Davida Beckhama. Rudí ďáblové vedli o půli 5:1 a Wenger zuřil.
"Vypadal, jako by se úplně zbláznil. Byli jsme po poločase úplně na dně, Igor Stěpanovs hrál na beku a působilo to jako vtip. Dwight Yorke a Ole Gunnar Solskjaer nás totálně drtili," vypráví Aliadiére, který byl v kabině, ale jinak nefiguroval ani mezi náhradníky. "Když jsem Wengera viděl, říkal jsem si: wow, nikdy jsem ho neviděl takhle šílet."
Francouzský manažer podle něj házel lahvemi přes celou místnost, všemi směry a vůbec neřešil, kde sedí hráči. V základní sestavě Arsenalu tehdy byli třeba Thierry Henry, Patrick Vieira nebo Robert Pires, Wengerovo řádění sledoval i legendární Dennis Bergkamp, v tomto konkrétním utkání čekající na svou šanci na lavičce.
Aliadiére zpětně oceňuje, že i ve chvíli největšího vzteku a pominutí smyslů Wenger neukazoval na nikoho konkrétního prstem. "Nedělal to nikdy a neudělal to ani tehdy. Pět minut byl jako šílený, ale pak se začínal trochu uklidňovat."
Arsenal nicméně dostal ve druhé půli ještě jeden gól a odjel z Old Trafford s potupnou porážkou 1:6. United nakonec získali titul, druzí Kanonýři v konečném účtování ztráceli deset bodů.
Aliadiére působil v severolondýnském klubu mezi lety 1999 a 2007 a jak zdůrazňuje, zmíněný incident byl jediným Wengerovým vzteklým výlevem směrem k týmu, co se týče momentů v poločase nebo po utkání.
Sedmatřicetiletý Francouz si však vzpomíná ještě na jednu chvíli, kdy se slovutnému manažerovi splašily nervy. Wengera vytočil do běla jeho krajan, někdejší reprezentační útočník Sylvain Wiltord. Scéna se odehrála za zavřenými dveřmi v tréninkovém centru London Colney.
"Měli jsme jasná pravidla: nepoužívat mobilní telefony v šatně. Arséne vždy říkal, že máme dvě možnosti, nechat mobil v autě, nebo ho vůbec nevytahovat a mít zapnutý tichý režim," vzpomíná Aliadiére.
Jednoho dne přišel Wenger do šatny a zahájil mítink s hráči. Tok jeho myšlenek ale přerušil zvuk Wiltordova telefonu. Francouz navíc - jako by se nic nedělo - příchozí hovor přijal. Všichni byli v šoku a Wenger? Neudržel se.
"Totálně ho to rozhodilo. Šílel a křičel: Sylvaine, děláš si prdel? Skutečně na něj řval a napařil mu deset nebo dvanáct pokut. Wiltord vypadal, že je mu to úplně jedno a pokračoval v telefonování. Byla to šílená scénka," vypráví Aliadiére.
Za vším byl tehdy dlouhodobější rozkol mezi koučem a útočnou hvězdou.
Dva divoké Wengerovy momenty více vynikly, protože se jim francouzský lodivod jinak striktně vyhýbal.
"Normálně, i když jsme hráli hodně špatně, si vzal nějaký čas na uklidnění, aby vychladnul a neměl v sobě zlé emoce. Chtěl při rozhovorech s hráči vždy reagovat věcně, ne emotivně," popisuje Aliadiére muže, který na lavičce Arsenalu strávil neuvěřitelných dvaadvacet let.
