Praha - To pravidlo je velmi důležité, přitom se změnilo bez nejmenšího rozruchu.
O co jde? V novém ročníku Gambrinus ligy už za každý tým bude smět nastoupit až pět (místo dosavadních tří) hráčů ze zemí mimo Evropskou unii.
V praxi se to v Česku týká hlavně hráčů z Afriky, Bosny a Hercegoviny nebo z Ukrajiny.
A proč ta změna? Tady je vysvětlení:
Vychovat Nedvěda, Rosického či Grygeru a prodat ho na Západ za sto milionů korun či víc? To bylo krásné a ideální, ale nějak to v posledních letech přestalo fungovat.
A tak české kluby hledají jinou cestu. Za levno koupit, vychovat a draze prodat. To sice nejde s Čechy, ale s Afričany či Balkánci ano.
Dva poklady: Džeko a Wilfried
Dva případy vyšly na milion procent. První se jmenoval Edin Džeko. Díky znalci bosenského prostředí Jiřímu Plíškovi přišel do Teplic hráč, který doma nebyl považován za žádný supertalent, za bratru 2,5 milionu korun.
Neuteklo ani mnoho času a odcházel za 112 milionů korun do Wolfsburgu. Vystřílel mu ligový titul a dneska je v dresu Manchesteru City hvězdou Premier League.
A příběh druhý? Bony Wilfried. Sparta ho získala za 150 tisíc eur, necelé 4 miliony korun. Do Arnhemu ho pak prodala minimálně za 100 milionů korun, jiné zdroje uvádějí až 120 milionů. A na rozdíl od Teplic v případě Džeka si Sparta ve smlouvě vymohla i klauzuli o podílu z dalšího Bonyho transferu.
Ten přišel právě teď, do Swansea. V součtu s tímhle krásným doplatkem tak Sparta za útočníka z Pobřeží slonoviny celkem zinkasuje přinejmenším 150 milionů korun.
To jsou skvělé obchody, ne? Zvlášť když k tomu připočítáme i góly, co Džeko s Wilfriedem v dresech obou českých klubů nastříleli.
Cestou cizinců se v Česku nejviditelněji pustily kluby z Teplic a Liberce. A právě tyhle kluby také nejsilněji lobbovaly za to, aby se změnilo pravidlo o počtu cizinců v Gambrinus lize. "Samozřejmě že jsme to podporovali," usmívá se Jan Nezmar, sportovní ředitel Slovanu Liberec.
Limity na Afričany, Bosňáky či Ukrajince
Loni na podzim se U Nisy sešlo tolik hráčů s pasem, který nepatřil zemi Evropské unie, že je v lize nemohli dostat do sestavy, tam totiž směli kopat jen tři. "V Evropské lize mohli nastupovat všichni, ale v domácí soutěži ne. Byli tu tři Ukrajinci, Brazilec Souza, Delarge i další. A když někdo z nich musel kvůli kvótě sedět na tribuně, bylo to pro nás pochopitelně nepříjemné," říká Nezmar.
Vyjasněme si ta pravidla blíž. Počet hráčů ze zemí Evropské unie není v I. a II. lize omezen. Stejně tak žádná kvóta nepatří pro státy tzv. Evropského hospodářského prostoru nebo pro země, které mají s EU uzavřenou smlouvu o partnerství. V soutěžním řádu jsou všechny země, na jejichž hráče se žádná kvóta nevztahuje, pro jistotu vyjmenovány.
Jsou to: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Chorvatsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Makedonie, Turecko, Srbsko a Černá Hora.
A teď se na to podívejme obráceně: na koho se tedy limitovaná cizinecká kvóta naopak vztahuje? Na všechny ostatní, v českých reáliích zejména na Afričany, Jihoameričany, ale i hráče z Bosny, Ukrajiny či třeba Ruska.
V kádru jich každý může mít, kolik chce. Na hřišti se ještě na jaře mohli objevit maximálně tři, teď už pět.
Přičemž platí, že když pět takových hráčů nastoupí v základní sestavě a jeden z nich by chtěl střídat, už místo něj nesmí přijít další hráč ze země mimo EU. Ten už by se počítal jako šestý. "Takový je výklad," potvrzuje Ivo Lubas, soutěžní ředitel FAČR.
Změny podmínek pro cizince pozorně sleduje i Česká asociace fotbalových hráčů. "Jedná se o otevření ligy i dalším nadaným hráčům z ciziny, byť samozřejmě na úkor českých fotbalistů. Je proto nutné sledovat, jaké důsledky to bude mít. Zřejmě se neubráníme hráčům z východní Evropy, což reflektuje převyšující poptávku a nedostatečnou nabídku pracovních místo pro fotbalisty v Evropě," míní Markéta Haindlová, prezidentka ČAFH.
Na cizince sází Teplice a Liberec
Dělat přehled, kolik cizinců nyní mají v jednotlivých českých ligových klubech, je předčasné, řada hráčů je zatím jen testována, soupisky se dolaďují, za pár dní budeme mít přesnější přehled. Ale orientačně platí, že ve 14 klubech ligy evidují jednoho, dva, maximálně tři hráče ze zemí mimo EU.
Diametrálně jinak jsou na tom v Teplicích a v Liberci. Na první adrese pořád s láskou vzpomínají na Džeka, a tak se koncentrují na jeho bosenské krajany. V kádru jsou Ljevakovič, Mahmutovič a Čajič. A kombinují je s Afričany. Ke konžskému útočníku Litsingimu si v létě pořídili navíc i Nivalda z Kapverdských ostrovů a Salamiho z Nigérie.
"Kdyby se pravidla o počtu cizinců nezměnila, samozřejmě bychom ty transfery Afričanů nedělali," připouští obchodní ředitel klubu Petr Heidenreich. "Zahraniční fotbalisté ale zvyšují atraktivitu soutěže, navíc se u nich perspektivně rýsuje možnost ekonomického profitu."
"Jestli jsou tihle zahraniční fotbalisté levnější a fotbalově výkonnější než čeští hráči? No, asi se to tak velmi zhruba dá i říct," přitakává, byť velmi opatrně, Heidenreich.
Lacina čerpá přímo od zdroje
"Podívejte se, odkud dneska proudí největší talenty: z Jižní Ameriky, z Afriky a z Balkánu," říká Dalibor Lacina, hráčský agent, který je "otcem" úspěšného projektu s Bony Wilfriedem.
Zatímco třeba Tepličtí berou cizince na doporučení agentů či na základě referencí přátel trenéra Ščasného, jenž působil v Řecku či v Maďarsku, Lacina nabízí ještě efektivnější cestu.
"Bonyho Wilfrieda zastupujeme po léta dva, já a můj partner přímo z Pobřeží slonoviny. Když se můžete dostat k hráčům přímo u zdroje, je to naprosto optimální. Jednak tam dojde k přímé selekci, kdy vám partner, na kterého se můžete spolehnout, vybere opravdu talentované hráče. Jednak je samozřejmě levnější získat toho hráče přímo z afrického klubu než kupovat Afričana, který už se etabloval někde v Evropě," vysvětluje Dalibor Lacina.
V Africe už funguje spousta mládežnických akademií, jejichž žáci mají před sebou velký cíl: dostat se skrz fotbal z Afriky do evropských klubů a zvýšit nejen sobě, ale i svým rodinám životní standard. Jsou hladoví po úspěchu.
"A zajímavé je pro ně i Česko, které je uprostřed Evropy. Když tu nějaký čas stráví a aklimatizují se na evropské prostředí, otevírají se před nimi další možnosti," zdůrazňuje Lacina. "Je k tomu samozřejmě potřeba určité know-how a zkušenosti."
Sparta sází na Bonyho krajany
Jeho projekt pokračuje. Po Bonym přivedl do Sparty další dva jeho krajany. Někde na pomezí mezi áčkem a béčkem Sparty nyní stojí stoper Simon Deli a ofenzivně vyladěný Tiémoko Konaté. "Ten už nastoupil dokonce za A-tým Pobřeží slonoviny," zdůrazňuje Lacina.
Liberec kombinuje Afriku s Ukrajinou. Na soupisce má Sackeye z Ghany, Delargeho z Konga, Ndiayeho ze Senegalu a k nim Ukrajince Rybalku. "V jednání je příchod Kalitvinceva. To by jich bylo pět, možná ale ještě přijde i někdo další," nevylučuje Jan Nezmar. "Ovšem Ndiaye zase možná naopak odejde na hostování."
Když si k tomu připočtete hráče, které netíží ligová cizinecká kvóta, tedy Chorvata Keliče, Srba Karišika a spoustu Slováků, napadne nejednoho: aby taky zbyl nějaký prostor na Čechy.
"Na české talentované hráče pochopitelně nezapomínáme. Ale s cizinci tady v Liberci máme dlouhodobě dobré zkušenosti, u nás to vlastně tak trochu začínalo s Lazarrem Liunim nebo s Gyanem Baffourem, tak se snažíme hráči z ciziny náš kádr vhodně doplňovat," říká Nezmar.
Starost mu dělá, že všechny cizince nemůže protáčet v Juniorské lize, byť tam mnozí věkem patří. "Ale tam platí jiná pravidla. Nastoupit smějí maximálně tři cizinci, ale nerozlišuje se tam, zda mají pas EU, nebo ne. Takže tam se do té kvóty počítají třeba i Slováci," vysvětluje.
Cipro: Domácí talenti se prosadí i tak
Může příliv cizinců do ligy snížit šance pravidelně hrát pro talentované české fotbalisty a poškodit tak do budoucna český fotbal? František Cipro, trenérská legenda Slavie, je přesvědčen, že nikoli.
"Když má někdo talent, prosadí se. V jakýchkoli podmínkách, to platilo vždycky. A že cizinci přicházejí, to je trend, je to všude, vývoj jde jednoznačně tímhle směrem."
V Česku má ale podle něj i tento trend své limity. "My jsme dost konzervativní. Navíc funkcionáři mají s cizinci hodně starostí, je kolem toho moc papírování, vyřizování víz a tak. A řada zdejších činovníků má pořád jazykové problémy, takže se s těmi hráči ani moc nedomluví, podobně jsou na tom hráči v kabině."
Teplice a Liberec jsou pořád tak trochu výjimkou potvrzující Ciprova slova.
Úprava pravidel o počtu cizinců mimo EU (zatím) žádná stavidla jejich přílivu nezdvihla, zmíněné Afričany si v létě přivedli Tepličtí, o zmiňovaného Kalitvinceva, syna někdejší hvězdy ukrajinského fotbalu, asi formou hostování rozšíří kádr Liberečtí.
A jinak? Sparta přivedla Zimbabwana Costu, v Jablonci se objevil další Bosňan Crnkič, ale jinak se žádná záplava hráčů ze zemí mimo EU nekoná.
Přesto tu pár talentů toužících stát se dalšími Džeky či Wilfriedy najdeme. Splní se jejich sen?
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
