Glosář – Romantickou, až pohádkově zasněnou kantilénu o zázračném trenéru Davidu Holoubkovi vystřídal v neděli ve sparťanském repertoáru čerstvější šlágr: pro změnu nakvašený protestsong proklínající sudí Lucii Ratajovou.
Co sparťanům provedla? Pohříchu neodmávala ofsajd, když brněnský hráč Alois Hyčka v posledních desítkách vteřin nedělního ligového utkání dostal míč do jejich sítě. A protože sudí branku uznali, přišla Sparta o vítězství a duel skončil 3:3.
Ať už tedy otázku obsazení pozice hlavního trenéra zodpoví na Letné ve finále jakkoli, onen vyvolený se bude muset popasovat s již šestibodovou ztrátou na aktuálního lídra tabulky, jímž se v 9. kole stala Plzeň.
Jak známo, před týdnem Sparta prohrála derby se Slavií a trenér Zdeněk Ščasný odstoupil. Dočasně pak byl vedením celku pověřen jeden z jeho asistentů David Holoubek – a ve čtvrtek tribuny nadšeně zpívaly jeho jméno, když Sparta po výtečném výkonu zdolala v Evropské lize slavné barvy Interu Milán (3:1).
A jistě nebylo málo takových, co podlehli svůdné představě, že se stal zázrak, že mladý trenér sympaťák všechny dosavadní neduhy týmu Sparty vyléčil za pouhý týden práce, a to dokonale a nevratně. Jenže to prostě nejde, nežijeme v pohádce, nebo jen výjimečně a chvilku, tak jako Sparta ve čtvrtek. V neděli už pohádkový žánr vyměnila za kovbojku – i s nefalšovanou přestřelkou, v níž Letenští zprvu prohrávali, pak se dvakrát dostali do vedení, a nakonec ho kvůli neodmávanému ofsajdu ztratili.
Ano, na Lucii Ratajovou se hněvají nejspíš oprávněně. Jenže by za její, byť vskutku nepřehlédnutelný omyl neměla Sparta zároveň schovat všechny své chyby a nedokonalosti, kterými si v Brně podrážela nohy sama. Především opět začala propadat v obranné činnosti.
Ať už měli hráči Interu Milán v Praze v hlavách cokoli, sparťané si je v obraně plus minus pohlídali. Jenže v Brně už zase pořádali festival otevřených dveří.
Ano, když zápas skončí 3:3, jde pochopitelně o atraktivní divácké menu, jenže při vší úctě: Chce-li být Sparta úspěšná, asi by tři góly v zápase, nota bene v Brně, inkasovat neměla. Jenže pozor! Když si k těm třem míčům v Koubkově síti připočítáme ještě další výrazné šance Brna, například Řezníčkův padáček, co se jako motýl snesl na břevno, a hlavně pak týmž hráčem neproměněnou penaltu, zjistíme, že sparťanská obrana v neděli klidně mohla inkasovat třeba i pětkrát.
Jednání o trenérovi jdou do finiše, záleží na Karlovi
Ano, Zbrojovce Brno náleží všechna čest, s omlazenou sestavou hrála odvážně, ale zároveň jde o tým, který v předchozích 7 zápasech vsítil v lize jen 5 branek. Na Spartu se samozřejmě tradičně "vyštengroval", navíc domácím gólově vyšel i začátek utkání, fajn. Ale nemůžu si pomoci, tolik "vstřícných nabídek" by sparťanská obrana soupeři poskytovat neměla. Pro nového trenéra, řekl bych, úkol číslo jedna.
A kdo se jím vlastně stane? Šestatřicetiletý David Holoubek si chvályhodně nehraje na alibistu a otevřeně dává najevo, že by v roli hlavního kouče Sparty, kde nyní zaskakuje, rád setrval i nadále.
Podle informací, jež pronikají z Letné, ale ani Holoubkova výhra nad Interem Milán neodradila vyjednavače Sparty od jejich původního plánu, a tím je snaha přivést z Liberce čtyřicetiletého Jindřicha Trpišovského.
Ten v lize sice zatím také působí teprve druhým rokem, dvakrát už ale v limitovaných libereckých podmínkách dokázal postoupit do Evropské ligy. Ve věci svého případného uvolnění do Sparty by měl mít Trpišovský právě dnes jednání s Ludvíkem Karlem. Pokud majitel Slovanu Liberec neshodí celou věc ze stolu, bude pak na závěrečné jednání s ním připravena i Sparta.
Pořád tedy není ani zdaleka jasné, že to Spartě s Trpišovským v těchto dnech opravdu klapne. Holoubkovy (případně Gulovy?) šance tedy stále žijí, nicméně první volbou zjevně nejsou. Holoubka navíc handicapuje i skutečnost, že teprve studuje kurz potřebný k získání nejvyšší trenérské profilicence. Kdyby tedy Sparta za Ščasného stálého nástupce vybrala Holoubka, musela by obcházet řády a papírově místo něj jako hlavního kouče nahlásit někoho, kdo už licenci drží.
V české lize to není nic neobvyklého, namátkou Baník Ostrava před nedávnem trénoval tehdy také "nedostudovaný" Martin Svědík. Ovšem kupříkladu na pozápasových tiskovkách se musel jako hlavní kouč prezentovat vedoucí mužstva Tomáš Bernády, jemuž za to tehdy jakýsi vtipálek dokonce udělil jeden bod při hlasování o Trenéra roku.
Ale pojďme od trenérské otázky ve Spartě zase zpátky k nedělnímu utkání v Brně. V daném kole vzbudilo jednoznačně největší pozornost, a to zejména kvůli neodmávanému ofsajdu, po němž v samotném závěru padla z domácích kopaček vyrovnávací branka na 3:3.
Překážel Koubkovi = byl v ofsajdu
Předpokládejme, že praporek, který zůstal dole, komise rozhodčích Lucii Ratajové vytkne, i když... Nechme to raději na ní, právě Listkiewiczova komise je tu od toho, aby náležitou interpretaci pravidel zaštiťovala.
Podle mého laického úsudku se na Hyčkově počínání z hlediska posuzování pravidla o ofsajdu daly sledovat celkem tři skutečnosti.
1) Zcela bez diskuse se Hyčka v inkriminovaném momentu nacházel za předposledním hráčem hostí, tedy v ofsajdové pozici. A zhruba do prostoru, kde operoval, cílila i Polákova přihrávka.
2) Ta se ovšem k Hyčkovi dostala poměrně kostrbatou cestou, balon každopádně zasáhl i obránce Sparty Mazuch. Několik let už přitom platí tato aktualizace pravidel: "Hráč, který v ofsajdové pozici zahraje míč, není považován za hráče, který získal výhodu, jestliže míč získá od soupeře, který ho zahrál úmyslně, vědomě, kontrolovaně."
Přeloženo do češtiny, když k vám balon postrčí soupeř, ofsajdová pozice se ruší. (Tedy zjednodušeně řečeno. Ono je to celé ještě složitější, protože se mimo jiné posuzuje i to, zda spolu ti dva sledovaní hráči – ten v ofsajdové pozici + protihráč, co míč postrčil – sváděli souboj, to se pak ofsajd nevyruší.)
Mimochodem, právě tohle pravidlo bylo uplatněno i ve zmiňovaném utkání Sparta – Inter Milán u prvního gólu domácích, kdy balon na Kadlece směřoval do ofsajdové pozice. Následná branka byla ovšem regulérní, neboť ke střelci branky se míč nakonec dostal po zásahu bránícího Mela.
Čili abychom si tento bod shrnuli: Pokud by se asistentka rozhodčího Ratajová koncentrovala na Mazuchovu teč, pak by v tomto konkrétním "podbodu" mohla rozhodnout, že se ofsajd ruší. Jenže je tu ještě jedno hledisko.
3) Hyčka ze své pozice na hřišti zcela zjevně (a cíleně) překážel sparťanskému brankáři Koubkovi. Tím aktivně využil své ofsajdové pozice. A bez ohledu na bod 2), tedy na Mazuchovu teč, se tedy měl pískat ofsajd a branka neměla být uznána. (Tedy podle mě.)
Také se nedá úplně vyloučit, že když si tak míč, těsně před gólem na 3:3, skotačil pokutovým územím, dotkl se Karavajevovy nebo Mazuchovy ruky – ale tím už si to snad ani nekomplikujme.
U plotny a u sporáku? Ale pánové...
Ofsajdový praporek Lucie Ratajové každopádně zůstal dole. Je to plně její zodpovědnost, o tom není sporu. A od sparťanů to schytala. "Pokud nezavedli nějaká nová pravidla pro ofsajd, tak nevím," ušklíbl se brankář Tomáš Koubek.
„Když budeme řešit jenom to, jestli to byl ofsajd, tak celý národ viděl, že to ofsajd byl. Nevím, kam se koukala slečna nebo paní rozhodčí. Na lajně mi ještě Hyčka brání, abych mohl zasáhnout, jestliže neviděla tohle, tak je asi něco blbě,“ citoval gólmana Sparty iDnes.cz. I s tímto Koubkovým dovětkem: „Můj názor je takový, že ženy by měly zůstat u plotny, a ne rozhodovat mužský fotbal.“
Na podobnou notečku zahrál i Lukáš Vácha, středopolař Sparty, který se po nedávné operaci dává zdravotně dohromady, aby mohl naskočit do zimní přípravy. Takže má dost času věnovat se publikační činnosti na Twitteru. Po utkání v Brně zveřejnil tento příspěvek – fotografii rozhodčí Ratajové s nápisem "Ke sporáku..."
Ke sporáku... pic.twitter.com/Nb9iMNCZPg
— Lukáš Vácha (@Vason6) October 2, 2016
Chápu, že jsou sparťani na rozhodčí Ratajovou naštvaní. Nicméně točit se zrovna na tom, že je žena, navíc s degradujícími poznámkami o plotně a sporáku, je samozřejmě šovinismus nejhrubšího zrna. Jeden by si naivně myslel, že tyhle nejtrapnější genderové stereotypy máme evolučně za sebou. Jak vidno, v českém fotbale to asi bude ještě chvilku trvat.
Není sice úplně zřejmé, zda by podle pánů Koubka s Váchou měly pozice prezidentek, kancléřek, ministryň, generálních ředitelek, soudkyň a podobně opustit všechny ženy světa a věnovat se místo toho výhradně doporučované gastronomii, nebo zda jejich apel směřuje "toliko" na ženské fotbalové rozhodčí. Ale ono je to v zásadě jedno.
Dobře víme, že v české lize, ale třeba i na mistrovství světa dělají rozhodčí, včetně asistentů, každou chvíli stejně velké, leckdy i mnohem větší chyby. Samozřejmě rozhodčí-muži, které kvůli jejich pohlaví nikdo nezesměšňuje.
Když mohou ženy létat do vesmíru, lézt po Himálajích, řídit zem jako Německo a brzy možná i administrativu USA, pak opravdu nenacházím důvod, proč by v české fotbalové lize nemohly běhat přinejmenším po lajnách s praporkem v ruce. Víc chyb než muži rozhodně nedělají.
Nikdo z nás není bezchybný, ani já, ani Lukáš Vácha s Tomášem Koubkem. O rozhodčích tu všichni víme své, ale s tím sporákem je to v mých očích vážně podpásovka. Takhle by se rudý (míněno sparťanský, ale samozřejmě i jakýkoli jiný) gentleman v roce 2016 vůči ženám opravdu chovat nemusel.
Poslední roh Brna umožnila Koubkova chyba
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Ostatně když už jsme u těch chyb: zrovna Tomáš Koubek, myslím, po výletu do Brna úplně stoprocentně čisté svědomí nemá. Vedle toho, že první gól mu šel přes ruce, druhý přiletěl, pravda, ze změti hráčů, ale zpoza šestnáctky – a do diskuse by možná byla i Koubkova pozice ve chvíli, kdy ho Řezníček přehazoval a balon skončil na břevně. Nejvážnější renonc ale Tomáš Koubek udělal v čase 91.03. V polovině avisovaného dvouminutového nastavení právě na Koubka rozehráli spoluhráči balon – a on ho prostě a jednoduše rozehrál špatně.
Díky tomu ho v kritickém čase a na útočné polovině získal soupeř – a právě tenhle moment byl rozhodující v tom, že se Brno ještě dostalo k zahrávání rohového kopu. A z něj skórovalo na 3:3 způsobem, který jsme si už velmi detailně popsali.
I trenér David Holoubek připustil, že základní chyba pokažené sparťanské koncovky utkání spočívala v tom, že hosté onen roh ještě vůbec připustili. A nevydařený způsob, jakým ho Sparta bránila (či "bránila") jen podtrhl nedostatky z předchozího průběhu utkání.
Sparta se dostala do problémů už kvůli svému velmi vlažnému vstupu do utkání. Než si Pražané v hlavě přenastavili program "Jsme bohové, porazili jsme Inter" na "A sakra, ono už se hraje?", uteklo nejmíň čtvrt hodiny, soupeř se dostal do vedení a s trochou štěstí jej mohl i rozhojnit.
Opravdu velmi speciální zápas hrál v neděli sparťan Ondřej Mazuch. A nejen kvůli tomu, že je brněnským odchovancem. V utkání se přimotal skoro úplně ke všemu, jak s plusovým znaménkem, tak i s negativy.
Hned na začátku se kolem něj obtočil brněnský Škoda – a bylo to 1:0. Mazuch se pak hojně zapojoval i do ofenzivy. Jeho hlavička nejprve těsně minula cíl, potom osobně vyrovnal na 1:1: Mazuch tak zaznamenal šestou branku v soutěžních zápasech své profesionální kariéry. V tuzemské lize šlo o jeho historicky první zásah, stejně tak v dresu Sparty skóroval prvně.
Tím ale v utkání jeho příběh ještě zdaleka nekončil. V 52. minutě zahrál v šestnáctce rukou, nastřelenou poměrně zblízka, každopádně ji měl vytrčenou nepříliš opatrně hodně od těla. Řezníček pak pokutový kop neproměnil, minul tyč.
Jako ne zrovna šťastné se jevilo také Mazuchovo počínání těsně před druhým brněnským gólem. Domácí zahrávali standardní situaci, ale moc se jim to nepovedlo. Mazuch tedy v klidu a bez souboje hlavou míč odvracel. Místo aby ho trknul buď někam do strany, anebo pokud možno co nejdál, posunul ho přesně do velmi nebezpečného prostoru pár metrů za šestnáctku. Tam Václav Kadlec souboj o tento odražený míč prohrál – a za chvíli ho měl Koubek v síti.
No a nakonec se Mazuch přimotal i k situaci, z níž padla branka na 3:3. Míč poskakoval, aby ho odvrátil, potřeboval by víc štěstí, možná předvídavosti.
A jeden ofsajd zase sparťanům nejspíš pustila
To všechno jsou možná drobnosti, pro někoho snad malichernosti, ale tvoří celek. A také alternativní odpověď na otázku, proč Sparta v Brně nevyhrála. Jistěže i kvůli chybě rozhodčí Ratajové, ovšem také vlastní vinou. Těch nedotažeností se jí ve hře zase vyrojilo nějak moc – a zdaleka je nemá "na svědomí" jen Ondřej Mazuch, toho jsme použili pouze jako ilustrativní příklad.
Sparta mimo jiné v nedělním utkání s Brňáky prohrála spoustu důležitých soubojů. Hráči zmiňovali, že ve čtvrtečním utkání s Interem nechali hodně sil a ještě cítili deficit. Do jisté míry to snad lze lidsky chápat, na druhou stranu to jen posiluje spekulace, že z letošní letní přípravy si nejspíš Sparta náležitý fyzický fond neodnesla.
Ale ještě k těm detailům. Dost možná by se zápas odvíjel pro Spartu ve druhé půli mnohem snáz, kdyby byl ve 40. minutě potrestán za hraní rukou uvnitř šestnáctky domácí Jakub Šural, mladší bratr sparťana Josefa.
Kopala by se penalta a Šural by byl navíc po druhé žluté kartě, která by asi nemohla nenásledovat, logicky vyloučen.
Jenže asistentka Lucie Ratajová si velmi pozorně a přesně všimla záležitosti, která by možná utekla i leckterému rozhodčímu-muži. Ještě dříve než totiž Jakub Šural rukou ve vápně zahrál, došlo v šestnáctce k jinému porušení pravidel, to když Václav Kadlec odstrčil protivníka, který upadl – a sudí Pavel Královec, který už se pomalu chystal vylučovat a nařizovat penaltu, na radu Ratajové od těchto plánů upustil a správně dal míč Brnu.
To jsou ty detaily: Kdyby se Kadlec svého prohřešku proti pravidlům vyvaroval, mohla se Sparta ocitnout ve velké výhodě. (Jistě, anebo kdyby se do toho Ratajová nemontovala, jak jistě mnohého vyznavače sparťanské víry napadne, pochopitelně.)
Aby snad ale někoho nenapadlo, že si v utkání v Brně na Spartu zasedla, bude nejspíš namístě zmínit ještě jednu chybku zmíněného utkání, opět její. Důležité ofsajdy totiž podle všeho neodmávala v tom mači dva. Jeden případ jsme si rozebrali do mrtě, ten druhý nastal krátce před Dočkalovým gólem, v tu chvíli posunujícím skóre na 1:2. Když Sparta zakládala a rozvíjela tuto akci, směřovala jedna z přihrávek podle všeho do (nepotrestaného) ofsajdu na Karavajeva.
Netvrdím, že se Lucii Ratajové zápas povedl, to asi ne, o tom není sporu, ale určitě ne kvůli tomu, že si na záchodě na rozdíl od svých kolegů rozhodčích sklápí prkýnko, tím jsem si jist. Tak snad na ni budou už i sparťani přívětivější, až zjistí, že jeden malý, ale nakonec gólový ofsajd pustila v utkání také jim.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
