S Belgií se nese pověst jednoho z nejlepších týmů světa. Mistři světa jsou ovšem Francouzi, Chorvati poražení finalisté, na letošním evropském šampionátu zvítězili Italové, když porazili Anglii. Je skutečně tak skvělá?
Je opravdu moc dobrá, ne-li nejlepší. Přestože nebrala na posledních turnajích nejvyšší příčky, je v žebříčku FIFA na prvním místě. Ten se vypočítává podle nějakých kritérií, která mají být co nejobjektivnější. Za mě Belgie poskládala fantastický mančaft, jestli je první, druhá nebo třetí, je vlastně jedno. Když jsem hrál před deseti lety za Anderlecht Brusel, hledala silnou generaci, protože měla už dlouhodobější problém s výkony i výsledky. Teď ji našla, dozrála. A jsou to skvělí hráči. Lukaku, Hazard, De Bruyne.
Kdo je z vašeho pohledu největší borec?
Lukaku. Neskutečný útočník, vyhlášený střelec. Navíc se s ním znám, seděli jsme spolu v Anderlechtu v jedné kabině.
Jak se projevoval?
Tehdy začínal, bylo mu sedmnáct let, mladíček. Ale bylo poznat, že je to nadprůměrný hráč, i když nikdo nevěděl, kam se posune, jak bude v kariéře postupovat. Každopádně bylo zřetelné, jaký má obrovský talent. Taky si ho v klubu patřičně hýčkali a vyplatilo se jim to. Mě nejvíc těší, že přijedeme se Slavií na Inter Milán (Liga mistrů, září 2019) a on za mnou přijde a bavíme se. Známka toho, že je to skromný, usměvavý kluk. A povídali jsme si i po zápase.
Je jen slušně vychovaný. Jste starší a při společném angažmá v Anderlechtu jste byl i lepší. Připomínám vašich deset gólů z pozice krajního záložníka…
Starší ano, to se bohužel nedá popřít. Ale lepší… to bych neřekl. On je nyní hvězda světové svítivosti. Opakuju, jak mě potěšilo, že si vzpomenul, že jsme spolu někde byli. Kdyby mě přehlédl, neměl bych mu to za zlé. Tolik zápasů jsme spolu zase neodehráli. Pro mě jednoznačně belgický útočník číslo jedna.
Pějete na belgický tým jenom ódy. Dá se na její půdě něco uhrát?
Všude se dá, každopádně to bude strašně těžké, protože mají opravdu skvělý tým. Jsem přesvědčen, že se kluci poctivě připraví. Nechci shazovat kvalitu českého týmu, ale předpokládám, že zvláště doma budou Belgičané dominovat, my se budeme snažit dobře bránit a při rychlém protiútoku najít nějakou skulinku. Proto by to chtělo nasadit běhavého útočníka, který nebude líný na krok a rozběhá to. Nebudeme dobývat belgickou obranu, jako tomu bylo proti Bělorusku.
Reprezentace porazila Bělorusko nejtěsnějším rozdílem. Není to málo?
Měli jsme dát gólů určitě víc. Připomnělo mi to trošku Slavii. Velká převaha, zápas pod kontrolou, i dobré kombinace tam byly. Ale ve vápně chyběl důraz a zakončení. Branek mělo být určitě víc. Protože takhle se klepete do 90. minuty.
Neměl jste obavy o výsledek?
Ve fotbale se může stát cokoli. Náhodou se soupeři něco povede, jedna akce, nebo přijde chyba a všechno je pryč. Měli jsme zápas rozhodnout daleko dřív, příležitosti jsme ne to měli.
Trenéru Šilhavému chybělo mnoho hráčů. Je v takové situaci hodně těžké lepit tým?
Známe to, potýkáme se s tím ve Slavii rovněž, máme spousty zraněných. Pro reprezentačního trenéra je to ještě těžší, má hráče k dispozici tři dny, je složité něco vymyslet. Na Euru se vytvořila osa, o kterou se chtěl Jarda opírat i v kvalifikaci, pár důležitých hráčů mu ovšem vypadlo - Schick, Bořil. Neříkám, že proti Bělorusku to bylo tolik znát, ale proti Belgii to bude horší.
Chyběli především hráči ze Slavie, kteří tvořili kostru týmu. Vázla nacvičená souhra?
Minulý rok se Slavii skutečně vydařil, valili jsme to před sebou, měli jsme výsledky. A není divu, že červenobílí tvořili i základ reprezentačního týmu. Jarda na vazby, které měli kluci mezi sebou, spoléhal, fungovalo to. Teď to chybělo.
Hraje se kvalifikace mistrovství světa. Český tým se na nejvyšší úrovni naposledy představil v roce 2006 v Německu, už uplynulo patnáct let. Věříte, že postoupí?
Čeká nás hodně těžký a důležitý zápas. Pokud ho zvládneme, máme velkou šanci myslet na přímý postup. Pokud ne, Belgie si to už ohlídá a půjde z prvního místa. My se budeme muset porvat o baráž.
