Byl jste se minulý týden podívat na utkání Slavie s LASK Linec?
Byl jsem, syn nám sehnal lístky, takže jsem byl s manželkou a vnučkou.
Vzpomněl jste si na místa, kde jste jako hráč působil?
Okamžitě mi naskočil starý Eden, jaký pamatuju. Tedy dřevěná tribuna a celé to okolo. Vrátilo se mi všechno zpátky, na billboardech jsem viděl legendy Ivo Knoflíčka nebo Luboše Kubíka, s nimiž jsem měl tu čest trénovat. Přišel jsem do Slavie v sedmnácti letech jako mladý holec, chytal za béčko, které hrálo druhou ligu. Připravoval jsem se i s áčkem, takže poznal další hráče jako Míra Siva, Robert Žák, Míra Janů, Marián Takáč, v brance Milan Veselý a ještě i Juraj Šimurka. Jen mě mrzí, že jsem nyní nikoho z nich nepotkal.
Není vám líto, že jste si nepřipsal za Slavii ani jeden ligový start a nepřiřadil se mezi takové pojmy jako Plánička, Bokšay, Jonák, Dolejší, Stárek, Zlámal, Černý, Vaniak?
Trošku je mi to líto. Bylo by hezké chytat aspoň jeden ligový zápas. Ale jak jsem říkal, já přišel z Třince v sedmnácti, kluk z vesnice. Hodně jsem se však za tu krátkou dobu naučil a mám jen hezké vzpomínky.
Komu jste při utkání s Lincem fandil?
Komu asi? Rodina je přednější. Když hraje český nároďák nebo české kluby v evropských pohárech proti zahraničním, tak jim přeju. Ale kde hrajou kluci, těm klubům fandím. Bohužel rozdíl ve výkonnosti byl zřetelný, LASK hrál ustrašeně, Slavia zvítězila zaslouženě.
Jako bývalý brankář, dal byste přednost Ondřeji Kolářovi, nebo Aleši Mandousovi?
Já viděl zrovna jen Mandouse. Ale oba dva jsou velice kvalitní gólmani. Kolář je už stálice, velká zkušenost, Mandous přišel nedávno z Olomouce. Skoro je jedno, jestli chytá ten, nebo onen. Navíc s mužstvem, které teď Slavia má, je jejich úloha jednodušší.
Vaši tři synové Dan a dvojčata Patrik a Filip výraznou stopu v českém fotbale nezanechali. Proč?
Kluci vyrůstali se mnou v Německu, mají blíž k této zemi. Filipovi to v Karviné před dvěma lety nevyšlo, nastupoval v jiné pozici, než hrál. Ale takový je fotbal. Je to jeho partie, vrátil se do Trnavy, kde hrál na stoperu se Škrtelem, společně s Kóšou tvořili nejlepší obrannou trojici v lize. Vydal se letos do Lince, kde je to pro něj zase něco jiného. Všude se musí bojovat.
Uvidíte i odvetu v St. Pöltenu?
Bohužel nemám volno, musím do práce, dělám do sedmnácti hodin. Navíc kluk ještě nemá vlastní ubytování, přespává na hotelu, vydáme se za ním až v době, kdy budeme mít kde přespat. Nebude to sice už Slavia, vydáme se třeba jen na ligový zápas, ale to už je jedno. Na odvetu se budu koukat v televizi.
Jako trenér si neumíte zařídit volno?
Já s trenérským řemeslem skončil. Deset let jsem se staral o brankáře v klubu Rot-Weiss Erfurt a v posledním období přešel i na funkci asistenta trenéra a dělal rovněž šéfa akademie. Ale když začala covidová pandemie, došly peníze a klub, s nímž jsem ještě jako brankář postoupil do druhé bundesligy, poslali do insolvence. Všichni jsme skončili na pracáku. Našel jsem si po přeškolení normální práci, dělám od osmi do pěti odpoledne.
Vrátit na Moravu se nechcete?
Na Moravu jezdím jednou za rok za mamkou, ale už jsme se v Německu usadili, postavili si kousek od Erfurtu domek a už zůstaneme s manželkou tady.
Má podle vás LASK šanci ještě vývoj otočit a postoupit?
Slavia má natolik zkušené mužstvo, že si to pohlídá. Viděl jsem o víkendu zápas Lince v rakouské lize, hrál jinak než v Praze. Tam byl ustrašený, normálně spoléhá na vysoký presink, chodí do všeho po hlavě. Proti Slavii to však v Praze bylo vidět málo.
