Jste nadále hráčem Sparty Praha, jste veden v B mužstvu. Do nedělního derby byste tedy mohl nastoupit. Nechystá se nějaké překvapení?
Je to tak, mohl bych nastoupit. Ale nepředpokládám, že k tomu dojde. Musel bych i projít kontrolním testem na covid, to je další povinnost, která by mě mohla zastavit. Ale hlavně nepředpokládám, že by mě trenér Vrba potřeboval.
Kde budete derby sledovat?
Doma, v televizi. Kdyby se hrálo na Letné, šel bych asi na stadion, ale do Edenu se určitě nevypravím.
Asi se obáváte, že by vás vyfotili ve společnosti zajímavých osob… Například s bývalým ministrem Romanem Prymulou.
Třeba. A bůhví s kým ještě.
Máte spočítané, v kolika derby jste vyběhl na trávník?
Nemám, nedokážu to říct. Asi okolo deseti. Jenom vím, že jsem neprohrál. Beru tedy jenom dospělou kategorii, za Spartu. Za Slavii nemám v A mužstvu ani jedno. V mládežnických výběrech by to bylo spočítat ještě o dost složitější. A těch jsem prohrál taky málo. Vždycky to byl velice sledovaný zápas, na jakékoli úrovni. Když jsem byl malý, když jsem hrál za Spartu o titul. Byl to svátek, na který se všichni těší a já nejsem výjimkou. Vzpomínám na ně rád.
Na které nejvíc?
Na každé vítězné. A byla jich většina. Když bych měl však vybrat, tak na výhru v mistrovské sezóně 2013/2014 v Edenu 2:0, kde jsem dal i gól.
Vraťme se ještě do dětství. Kdo s vámi červenobílý dres oblékal?
Spousta zajímavých jmen. A poznal jsem i starší nebo mladší kluky, točilo se to různě, jak bylo zrovna potřeba poskládat tým. Kopali se mnou Bořek Dočkal, Marcel Gecov, Ondra Vrzal, Tomáš Pekhart, Marek Suchý, Milan Černý, Honza Kovařík, Radim Nečas mladší, Tomáš Necid. Bylo jich dost a opravdu zajímavá jména.
A kdo stál proti vám na sparťanské straně?
Taky známí hráči. Martin Zeman, Pepa Hušbauer, poznal jsem Pavla Kadeřábka i jeho staršího bráchu. A našli by se další. Taky zajímavý výčet.
Jako žáček jste se objevil v jednom soutěžním pořadu a do mikrofonu jste tvrdil, že jste slávista tělem i duší a nechcete to měnit. Jak to vidíte dnes?
Na ten pořad si vzpomínám, dneska se tomu jenom zasměju. Byl jsem malý klouček, ve slávistické přípravce u trenéra Vnoučka a později Vyhnala. Když jste každý den na Slavii, tak to vás působí, že řeknete i tohle.
Vaším televizním protějškem byl Josef Hušbauer, spolu jste slavili zatím poslední sparťanský titul v roce 2014, ovšem později se stal strůjcem úspěšné slávistické obrody. Ten prohlásil, že si nikoho z týmu soupeře neváží, protože jsou to sešívaní slávisté. Připomněli jste si někdy spolu tento výstup?
Vidíte, jak se naše cesty zajímavě protočily… (smích) Nikdy jsme spolu o tom nemluvili, po jeho přestupu do Slavie už vůbec.
Byla ligová derby ve sparťanském dresu pro vás jako pro odchovance Slavie emotivnější?
Já jsem si to už nepřipouštěl. Ze Slavie jsem odcházel jako mladý a moc za ni v lize neodehrál (jeden zápas s Teplicemi v listopadu 2006). Pak jsem prošel jinými kluby, Jablonec, Liberec, Ostrava, než jsem přišel do Sparty (leden 2013). Zlomilo se to ve mně. Nikdy nebudu Slavii pomlouvat, jsem jí vděčný, že jsem byl v ní vychovaný a vyrostl v jedné z nejlepších akademií té doby, ale stal jsem se víc sparťanem. Neprožíval jsem to už jako bývalý slávista.
Znáte osobně někoho z nynějšího slávistického kádru?
Z hráčů brankáře Přemka Kováře z libereckého angažmá, také Ondřeje Kúdelu. Ve Spartě se mnou hrál Nicolae Stanciu, to je jasné. Jinak znám všechny trenéry, se Standou Vlčkem jsem si i kopnul. Radkovi Černému jsem podával balóny.
Jednou jste prohlásil, že Slavia ve vašem srdci zůstává jako první láska. Co je Sparta?
Rodina. Trvalý vztah, kterým nyní žiju. Jsem stále hráčem Sparty, třebaže v B mužstvu, a věřím, že v ní budu ještě nějakou dobu fungovat. Jako hráč, a pak se posunu do nějaké další pozice. Přirostla mi natolik k srdci, že nevidím důvod něco měnit. Něco jiného by byl úlet. Ničeho se sice nezříkám, může se v mé profesní kariéře přihodit ledacos, kdyby Slavia přišla, že mi nabízí práci, tak bych si toho vážil, ale neumím si to představit.
Traduje se, že derby nemá favorita. Platí to o nedělním?
Říká se to, ale podle aktuální formy a výsledků by se to klonilo spíš na stranu Slavie. Odehrála těžké zápasy v evropských pohárech, ještě v lize neprohrála, daří se jí dávat dost gólů, má formu. Remíza na Arsenalu jí přinese psychické povzbuzení. V posledních letech měla skutečně navrch, dlouho se Spartou neprohrála. Faktorů bude však hodně. Fandit budu Spartě a věřit, že se série neúspěchů ve vzájemných duelech už konečně zlomí.
Slavia hraje doma, Eden proměnila v nedobytnou tvrz. Bude to hrát významnou roli?
Hraje se bez diváků, takže jedna výhoda se smazává. Ale určitá domácí jistota, známost prostředí, také něco znamená. Těch vlivů bude víc.
Spartě se v posledních zápasech však docela daří. Je to zásluha trenéra Pavla Vrby?
Je tam i přirozený vývoj, hráče Sparta rozhodně špatné nemá. Přišel však nový trenér, nastolil jiný styl, na který je zvyklý a má ho ozkoušený, hráči jeho pokyny začali plnit velice rychle. Jeho rukopis se projevuje. Ale opakuji, že hráčský potenciál je obrovský. Nyní jsou hráči v pohodě, daří se jim, už mužstvo nedrásá tolik zranění. I když pořád nejsou slovenští obránci Lukáš Štetina a Dávid Hancko, chybějí také střední útočníci Lukáš Juliš a Libor Kozák. Po zranění se vrátil však Adam Hložek, do nějž se vkládá hodně. Sestava se ustálila, trenér má kam sáhnout.
Do branky Slavie se nakonec po těžkém zranění vrátila brankářská jednička Ondřej Kolář. Bude to mít velký význam?
Nevím, jestli trenér Vrba a Sparta bude rozebírat, že bude chytat Kolář. Jestli to je stěžejní faktor. Jsou jiné, podle níž se bude řídit. Pro slávisty to však význam určitě má, vrátila se jednička, opora, na kterou jsou spoluhráči zvyklí a spoléhají na něj.
Myslíte, že může ještě Sparta pomýšlet na titul?
Dokud tu nějaká šance je, dokud nebude už matematicky dáno, že je rozhodnuto, tak o něj musí usilovat. Derby může ledacos posunout, když ho zvládne, zůstane vidina, že o něj může hrát. Bude to pro vývoj v soutěži hodně důležitý zápas. Slavia je sice odskočená, ale z hlediska psychiky jel lepší soupeře nahánět, než před ním udržovat náskok.
