Skutečně tomu věříte?
Věřím. Nesmíme přijít o vhodný okamžik, který nastal po zatčení bývalého místopředsedy Berbra. Kdy jindy by se měla vzedmout vlna, která systém pročistí? V opačném případě fotbal začne přicházet o sponzory, málokdo chce být spojován s domluvenými a prodanými zápasy. Podívejte se, jaká je dneska doba - lidem docházejí peníze, firmy krachují. O sponzory bojují i další sporty, takže podnikatelé si dvakrát rozmyslí, jestli dávat prostředky do fotbalu, v němž fungují korupční praktiky jako někdy v 90. letech.
Mluvíte nejen o uplácení, ale také o specifické atmosféře ve fotbalovém hnutí. Vy sám jste minulý týden v Brně údajně zažil situaci, která udržení sponzorů zrovna nenahrává. Můžete se k ní vrátit?
Jsem v kontaktu s Josefem Grillem, majitelem firmy, jež sponzoruje ligové kluby z Českých Budějovic a Brna. Společně s ním, jeho bratrem nebo Davidem Lafatou jsme navštívili ligové utkání Zbrojovky s Plzní. Zatímco někteří kolegové z naší výpravy hlasitě povzbuzovali domácí pokřikem "Zbrojovka, do toho!", šéf Plzně a nyní i spolumajitel pan Šádek je několikrát okřikl, aby "drželi hubu." Poté, co se dozvěděl, že pan Grill je onen sponzor, který nedávno vystoupil proti poměrům v našem fotbale, přidal i vulgární nadávky. Vše málem skončilo fyzickou potyčkou, protože Radek Grill, mimochodem další velký sponzor fotbalu, vstal a šel si to s panem Šádkem vyříkat.
Jak incident skončil?
Naštěstí se situace rychle uklidnila a pan Šádek se bratrům druhý den omluvil. Ano, k fotbalu emoce patří, ale spíš na hřiště, ne do zlaté VIPky. Čekal bych, že pan Šádek bude víc nad věcí. Nedokážu si představit, že já bych jel jako host do Plzně a tam okřikoval domácí sponzory, aby drželi hubu. A teď si představte, jakou byste měli po takovém zážitku chuť dávat svoje peníze do fotbalu.
Pokud voláte po změně, proč nekandidujete v nadcházejících volbách do některého z okresních fotbalových svazů?
Nemám ambice vrhnout se do politiky, zákulisní hrátky mě zrovna nelákají. Chci se věnovat fotbalu a chci ho dělat čistě. Ze své pozice s tím nic nenadělám, ale mám určité morální zásady a jako bývalý hráč můžu vyjádřit svůj názor. Lidé, co jsou v tom systému, si možná řeknou, ať si pindá, blbec, ale na tom mi nezáleží. Jestli někomu přijde běžné, že se prodávají a domlouvají zápasy, že se na ně sází, tak mě to prostě normální nepřijde. Ale chtělo by to, aby se dostaly ven další důkazy, nebo ať se řeší jiná možnost, že všichni namočení dostanou amnestii, ale z hnutí odejdou a už se do něj nevrátí. Přece není možné, aby celou kauzu odskákali tři lidi a jelo se dál.
Jako pokaždé v minulosti?
Jednou za pět, za sedm let otřese fotbalem nějaký nový průšvih. Pár lidí se obviní, ale systém pokračuje. Problém je, že většina lidí se bojí mluvit. O to víc si cením výjimek, jako je šéf Teplic pan Šedlbauer. Morální člověk, který se poměrům ve fotbale postavil i za cenu těch následků, že je klub už několik let bitý. Ale tohle je cesta. Musí se ozvat víc majitelů klubů, víc lidí, co do fotbalu dávají peníze. Copak jim nevadí, že třeba část jejich financí nejde na provoz klubu, ale na nějaké jízdenky, aby jejich týmy neřezali rozhodčí?
Sám jste jedním z majitelů mohl být. Před rokem jste jednal se skupinou akcionářů o odkupu jejich podílu, vstup do majetkové struktury Českých Budějovic jste plánoval společně s Vlastimilem Břízou, majitelem společnosti Koh-i-noor Hardtmuth. Proč to nedopadlo?
Informace prosákla do médií, což byla asi ta zásadní překážka. Možná hrálo roli i to, že někteří lidé z našeho vstupu měli obavy. Současní majitelé vytáhli klub na nějakou úroveň, my jsme na to chtěli navázat a ještě ji zlepšovat. Sehnal jsem investora, dali jsme dohromady velký projekt, který mimo jiné zahrnoval plán na výstavbu tréninkového centra za téměř půl miliardy korun. Nevím, akcionáři asi považovali nabízenou částku za odkup podílu za nedostatečnou, což mě mrzí, protože v dnešní době sehnat finančního partnera, to je nadlidský výkon.
V lize jste začínal v roce 2000, pak jste se do ní vrátil o devatenáct let později. A stejně se za tu dobu nic nezměnilo, fotbal má pořád stejně špatnou pověst. Čím si to vysvětlujete?
Ničím, hlava mi to nebere. Když jsem se vracel z Izraele, věděl jsem, že ne všechno u nás je košer, ale tohle… Několik zápasů bylo opravdu hodně zvláštních a pozor, nejen v náš neprospěch, ale i pro nás. Ozval jsem se, ale ne veřejně, protože bych poškodil klub a akorát bych slyšel, že mám držet hubu a hrát, že furt jenom brečím. Když je vám dvaadvacet, tak to tolik nevnímáte, ale v pětatřiceti už jasně poznáte, kdy je zápas řízený tendenčně. Respektuju, že rozhodčí udělá chybu, já je taky dělám. Ale cinklé zápasy mě vytáčejí. Dneska mě mrzí, že jsem se neozval nahlas.
A komu jste se tedy ozval? A o jaké zápasy šlo?
To jsou interní věci, ale tehdy jsme s Jardou Drobným (brankářem Dynama) protestovali, že se nám nelíbí, že nás někdo řeže, a že nepotřebujeme, aby nám někdo připískával. Je jedno, jestli vyhrajeme, nebo prohrajeme, ale musí to být čisté. A aby se nestávalo, že někam přijedeme, dostaneme tam nařezáno a ještě se nám posmívají.
Jaký je to pocit na hřišti, když poznáte, že je zápas domluvený?
Když vám sudí pomáhají, tak se cítíte strašně trapně. A když vás řežou? To je beznaděj. Dokonce se stalo, že se mi sudí ještě smál do obličeje… Vzpomínám si na červenou kartu, kterou jsem dostal v Ostravě, aniž bych rozhodčímu (Ondřeji Pechanci) řekl jediné sprosté slovo.
Ale ironicky jste mu zatleskal…
To ano, ale rozhodně jsem mu nenadával. Nepoužil jsem jediný vulgární výraz. Ještě jsem sudímu vykal, přestože byl mladší.
Téměř deset let jste odehrál v Turecku, v zemi, jejíž název zní českým uším pořád ještě orientálně. Docházelo v tureckém fotbale k podobným skandálům jako v Česku?
V roce 2012 jsem v Besiktasi zažil jednu aféru, dokonce kvůli ní několik lidí skončilo ve vězení. Takové věci se bohužel stanou všude - fotbal je fenomén, točí se v něm obrovské peníze a občas to holt někdo zkusí. Ale jakmile se korupce odhalí, viníci končí, a to doživotně. A v Česku? Mám po Evropě spoustu známých, kteří mi říkají: Vy jste pěkná džungle. Je mi to nepříjemné, je mi to trapné, ale vyvracet jim to nemůžu.
