Glosář - Na balon nemá šanci dosáhnout, přesto stále pumpuje nohama, a to s jediným vysvětlitelným cílem. Trefit kolenem ležícího protihráče Urdinova do zátylku. Nevídané.

Asistent sudího Michal Urban se na všechno dívá z bezprostřední blízkosti, nijak však nereaguje a žádný trest pro Milana Petrželu se nekoná. Ani v rámci utkání s Jihlavou, ani následně. Ostatně, posuďte na videu sami.

Utekl jen týden a nijak nepotrestaný Milan Petržela se v plzeňském dresu představil ve Zlíně. V první půli zkusil mezi dvěma obránci vletět do šestnáctky a říct si o penaltu. Protihráč mu ale včas uhýbá, takže je krásně vidět, jak Petržela zcela o své vůli předvede cosi jako odpíchnutého rittbergera a zřítí se k zemi (video zde). Hraje se dál. Penalta se sice naštěstí nepíská, ale na žlutou kartu za zcela zjevné simulování sudí Paták asi zapomene.

Na řadu tedy přichází druhá půle a v ní Milan Petržela završuje svůj působivý triptych. Aby mu v kritickém okamžiku neutekl míč, usměrní si ho úmyslně dotykem ruky. Asistent Kotík se opět dívá přímo na to, zhruba z metru  - a nic. Tedy kromě důležité vyrovnávací branky, kterou vzápětí Petržela střílí - video zde. A také kromě druhé žluté a následné červené karty, jež dostane domácí Matějov za sice oprávněné, ale marné protesty.

Půlhodinku přesilovky pak Viktoria využije ke vstřelení vítězné branky na 2:1 a učiní tak další důležitý krok k mistrovskému titulu v Synot lize.

Všechno nechtěně korunuje trenér vítězného týmu Karel Krejčí slovy: "Mužstvo ukázalo charakter, máme tři body." Ve svém nepříliš pestrém repertoáru má tuto větu automaticky připravenou na rozhovory po zápasech, které jeho tým výsledkově otočil. Víc nad tím nedumá.

V souběhu s Petrželovou aktuální sérií "sviňárniček" vyznívá přitom jeho výrok o charakteru poměrně komicky. Nicméně jak kdysi pravil jistý John Drews: "Časem si možno zvyknout i na ten nejhorší charakter, zvlášť je-li to tvůj vlastní."

Nevíte, kam mi uletěly včely?

Čeho je moc, toho začíná být už příliš, zvlášť když Petržela posbíral spoustu negativních bodů za podobné excesy už v minulosti. Že si někoho odstrčí rukama a díky faulu dá gól, prosím. Ale přidal i ostrý zákrok na "votroka" Poděbradského, jindy zase úmyslně šlápl na lýtko slávistovi Keniovi a jen tak volně navázal na podobný incident s Belaidem. Pouze tehdy si ho sudí všiml a Petrželu vyloučil, za zbývající prohřešky dostal viktorián u disciplinární komise trest až dodatečně.

Nějaký ten úlet jednou za kariéru předvede kdekdo, ale tady to bohužel vypadá, jako by zákeřnosti a podvody zařadil Milan Petržela do svého standardního hráčského rejstříku. A nezdá se, že by to ve Viktorii Plzeň někomu vadilo, hlavně že body se sypou. Ostatně kdo ví, třeba mistra ligy Petrželu vezme nakonec ještě Pavel Vrba i na Euro.

Nikdy nevíte... Co kdyby tam ke konci potřeboval nafilmovat penaltu, nebo třeba v nestřežené chvíli odrovnat klíčového hráče soupeře? Stačí nasadit obvyklou hereckou masku "jé, nevíte, kam mi uletěly včely?" a pěkně se po dotyčném projít nebo si na něj dupnout. Jako třeba tady.

Je fakt, že na Euru asi v zápasech českého týmu nebudou po ruce rozhodčí navyklí nevidět v ligových zápasech Plzně mnohé.

Přesněji řečeno, česká sestava sudích, vedená Pavlem Královcem, na Euro pojede, ale nebude samozřejmě řídit zápasy českého týmu. Za své věrné služby však bude odměněn i Michal Paták, na turnaj by měl cestovat jako brankový sudí.

A to přes to (nebo snad proto?), že teď na jaře absolvoval právě popsanou eskapádu s Petrželou, kterou už šéf komise sudích Miroslav Tulinger hbitě vyhodnotil jako selhání asistenta Kotíka. A nadto byl Paták také u toho, když sparťan Lukáš Vácha v Olomouci chytal spolu s brankářem Bičíkem, taktéž beztrestně.

Synot liga není bláznivý biatlon

Majitel pražské Dukly Petr Paukner našel před časem pěkný příměr. Zmínil, že se mu líbí závody v biatlonu, protože ještě poslední položka na střelnici může celé pořadí zpřeházet. Zatímco v naší fotbalové lize víme, jak to dopadne, většinou dopředu. "Tady se nic neponechává náhodě," poznamenal trpce.

Čerstvé zkušenosti s tím mají i ve Zlíně. Podobně jako nyní nad Plzní i v prvním jarním kole doma nad Spartou vedli. Lekci o tom, jak to v českém fotbale chodí, jim pak ale poskytlo zejména nesmyslné vyloučení Bartolomeua.

Skandály ověnčily i oba jarní zápasy hlavních ligových favoritů v Olomouci. "Brankáře" Váchu už jsme zmiňovali, když přijela Plzeň, byl sudí Lerch pro změnu ze všeho tak zmatený, že musel zmanipulovat evidenci žlutých karet (více zde).

Disciplinárka pak dotyčným hráčům udělila tresty podle toho, jak karty dostali podle obrazového záznamu. Z toho by jeden usoudil, že když Lerch tvrdil něco diametrálně odlišného, mají ho nejspíš za lháře či přinejmenším zmatenou osobu. Každopádně těžko říct, jak je možné, že po tom všem už Lerch zase vesele píská, teď o víkendu zápas Ústí - Č. Budějovice.

V českém fotbale se zjevně smí dělat kdeco. A když máte v zádech sudí, můžete si klidně dovolit i to, co Milan Petržela. To bude asi tak zhruba závěr, který si děti, jež na stadion ve Zlíně přišly v rámci akce Víkend otců, odnesly do života.

Chápu, že alespoň pro některé příznivce Viktorie Plzeň je trochu problém vyrovnat se s tím, že se legenda klubu opakovaně chová naprosto bezskrupulózně.

Aby to nemuseli věcně řešit, obracejí se proto většinou k argumentaci žáků 3.C typu "já mám sice poznámku, ale Vomáčka dostal dvě".

Rytíři vymřeli. I ti fotbaloví

Když Petrželovi obhájci z lidu spustí, ukáže se vzápětí, jak precizně ovládají evidenci jakéhokoli etického selhání souvisejícího se Spartou, případně s kýmkoli dalším v široširém světě. Takže najednou velmi dobře vědí, co je správné a co nikoli. Alespoň že tak.

Nutno každopádně přiznat, že zatímco příkladů těch, co uklouzli, jako Maradona či Henry, jsou pochopitelně tucty. Zato nabídnout story fotbalové hvězdy hodné následování pro její bezvýhradné rytířské chování a zjevný čin fair play, to je, přiznávám, problém.

Právě takové přívlastky spojovali tradičně s Josefem Masopustem, Bobby Charltonem, Stanleym Matthewsem. O jejich slávě a gentlemanství už si ale dnes můžeme jenom číst.

Není divu, že rytíři došli, když i český prezident Václav Klaus chodil světem a všude dával k lepšímu své basketbalové moudro: "Klamání rozhodčího je součástí hry."

Nutno říct, že nejen v českých zemích se jeho model uvažování opravdu uchytil.

Profesionální fotbal ovšem onemocněl cynismem patrně na všech kontinentech: Vyléčit ho nejspíš může jedině frajer, který ve finále mistrovství světa přizná rozhodčímu, že před gólem zahrál rukou, nebo něco podobného. A nespravedlivé výhody se vzdá.

Zní to strašlivě utopicky, ale kdyby se ten jediný Antipetržela jednoho dne opravdu našel, alespoň na chvíli by spasil svět.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz