Lucko, jak si užíváte volno? Už jste stihla setřást únavu z náročného závěru sezony?
Užívám, protože duben je snad jediným měsícem, kdy je veškerý program v mých rukou. Letos jsem nejela na žádnou odpočinkovou dovolenou na pláž, ale kvůli povinnostem ve škole jsem vyrazila jen na pár dní poznávat krásy Portugalska. Ona ani únava v závěru sezony u mě nebyla tak značná, takže nebylo třeba nijak výrazně odpočívat. Určitý odpočinek mám teď, kdy jsem zavalená v knihách a dopisuju bakalářskou práci.
Studujete mezinárodní obchod na vysoké škole v Liberci a blíží se bakalářské zkoušky. Jak zvládáte skloubit studium s vrcholovým sportem?
Studium se za každých okolností snažím nepodcenit, ale faktem je, že do školy se dostanu jen málokdy a většinu studijních povinností řeším až na jaře po skončení sezony. Celé moje studium mi ulehčuje individuální plán. Musím říct, že nikdy jsem neměla problém se s vyučujícími domluvit na termínu zkoušky a vždycky mi vyšli maximálně vstříc. Mám dojem, že je to ovlivněné i tím, že Liberec je město pod horami, kde lidé žijí aktivně, v zimě rádi zajdou na běžky, a proto mají pochopení pro moje sportování. A co víc, kolikrát mi i fandí.
Vy jste byla snad jedinou závodnicí, která si během posledních závodů nepřála konec sezony. Nejraději byste závodila i dál. Jak je to vůbec možné?
To je pravda. Neříkám, že by sezona nutně musela být o měsíc delší, ale minimálně bych si třeba zopakovala znovu leden v takovém rozpoložení, v jakém jsem sezonu končila. Ke konci zimy jako bych chytla šťávu, najednou jsem měla radost z lyžování i střelby. Výkonnost se sice nijak výrazně nezlepšila, ale najednou jsem cítila takovou všeobecnou pohodu po těle, což je v konečném důsledku to nejdůležitější, co závodník potřebuje po psychické stránce pro stabilní střelecké výkony.
Jak byste ze svého osobního pohledu zhodnotila celou sezonu? Jaké pocity jste si z ní odnesla?
Letos to pro mě bylo opět něco nového, ale ne úplně v pozitivním slova smyslu. Vloni jsem do Světového poháru vlétla po hlavě, dařilo se mi a nikdo neřešil, jak se to stalo. Předpokládalo se, že to není moje maximum, a také já věřila, že letos navážu na loňské výsledky. Tak to ještě vypadalo na prvním Světovém poháru v Östersundu, kde jsem zajela své letošní maximum a zároveň druhý nejlepší výsledek kariéry. Bohužel, poté jsem se dostala dolů po fyzické a zároveň i střelecké stránce. Jedna krize střídala druhou a já nevěděla, jak z toho ven.
Kde byla podle vás chyba?
Polovinu zimy jsem tápala, nevěděla jsem, kde ta chyba je. Až v posledním trimestru jsem začala věci brát tak, jak jsou, a nehledala všude jenom chyby. Najednou jsem se cítila ve větší psychické pohodě. Takže letošní sezona pro mě byla velmi poučná v tom, že je potřeba bojovat i v době, kdy se člověku nedaří, a snažit se hledat alespoň minimální pozitiva, i když jeho možnosti jsou jinde.
Pro vaše úspěchy je klíčovým prvkem přesná střelba. Ale jak jste byla v uplynulé sezoně spokojená se svými běžeckými výkony?
Po běžecké stránce jsem se trápila. Každou jízdou na lyžích jsem cítila, jak mě bolí nohy a jak nemůžu. Klíčovou chybou, kterou jsem dělala při závodech, když jsem věděla, že jedu pomalu, bylo to, že jsem se snažila upnout na střelbu a za každou cenu se chtěla trefit. Výsledkem bylo, že na trestném kole jsem pomalým během kroužila o to déle. Nepatrný zlom v sezoně nastal na konci ledna, kdy jsem onemocněla a týden ležela v posteli. Najednou zmizely všechny bolavé nohy a já se začala cítit, že konečně lyžuju. Následně jsem se těšila na každý nový den, kdy půjdu na lyže. Určitě to byla hnací síla do dalších závodů.
Hodně se snažíte komunikovat s fanoušky na sociálních sítích, zejména na Instagramu. Jak důležitá je pro vás jejich podpora?
Je to určitá forma díku, kterou pro věrné fanoušky můžu udělat. Jsem moc ráda, že se mezi nimi nachází tací, kteří mi fandí, i když se nedaří. Zároveň si myslím, že právě takoví lidé by neměli být ochuzeni o moje bezprostřední myšlenky a pocity, o to zákulisí, které z televize nevidí. Závod není jen černobílý, kolikrát se stane něco, co může značně ovlivnit výsledek, a ne vždy mám tu možnost skrze média tyto spojitosti sdělit. Snažím se navázat i zpětnou vazbu a vřele poděkovat za fandění. Na tom mě nejvíce těší, když vidím, jakou radost mají, když jim osobně odpovím.
Jste k fanouškům upřímná, když se něco nepovede, nemáte problém napsat to bez vytáček, vlastně se omluvit za svůj výkon, což není úplně běžné. Jaké reakce na takovou upřímnost máte?
Osobně nemám ráda, když někdo není upřímný, proto se tomu snažím vyvarovat. Myslím si, že by bylo sobecké, kdybych se k celé situaci nepostavila čelem. Reakce jsou vesměs pozitivní. Fanoušci si cení právě mé upřímnosti, a když vidí, že jsem smutná, dokážou mě podpořit. Na druhou stranu se mezi nimi najdou tací, kteří se nebojí napsat velmi kritickou zprávu.
O tom měla být má další otázka. Je ze strany fanoušků všechno jen pozitivní, nebo jste se setkala třeba také s nějakou formou nenávisti, zášti, zloby, tedy záležitostmi, které jsou na sociálních sítích na denním pořádku?
Smutné je, že mnoha lidem se člověk prostě zavděčit nemůže, a ať se snaží udělat cokoliv, v jeho očích bude jen ten, který něco zkazil. Takže zkušenosti s touto situací mám poměrně velké. Dostávám mnoho zpráv, kdy se takzvaní fanoušci poté, co se mi něco nepovede, nebojí mi celou situaci ještě značně okořenit. Absolutně nerespektují to, že každý sportovec má při závodě v sobě dravého ducha a vždycky bojuje až do cíle. Takže když se něco nepovede, není úplně fér posílat mu vulgární zprávy.
Jak moc se takovými vzkazy necháte ovlivnit? Mrzí vás, nebo je házíte za hlavu?
Já se snažím uklidnit tím, že takový člověk musí mít své komplexy, které se skrze svůj názor nebojí vyfiltrovat. A čím menší identitu na sociálních sítích má, tím více odvahy získává. Nejprve mě takové zprávy dost zarážely, ale s postupem času už je beru s nadhledem.
Jak je podle vás vhodné na podobné věci reagovat?
Upřímně řečeno, na takové zprávy je absolutně nejlepší nereagovat. Nepsaným pravidlem sociálních sítí a diskusí je, že nikdo není vítězem. V neposlední řadě to sráží jakoukoliv psychickou vyrovnanost, která poté samozřejmě narušuje zdravou sebedůvěru, která je k závodění potřeba. Sportovec by měl být co nejvíce koncentrovaný jen sám na sebe a svůj vlastní výsledek.
Jaký máte program v nadcházejících týdnech, kdy vlastně začne příprava na novou sezonu, a jak bude v prvních měsících probíhat?
Společná příprava nám začne začátkem května. Do té doby samozřejmě nezanevřu na pohyb, ale sportovat budu pro radost a budu dělat to, co mě baví. Ještě minulý víkend jsem byla na lyžích a musím říct, že loučení se sněhem je pro mě těžké. Letní příprava není zrovna má oblíbená disciplína, ale bohužel je to nedílná součást celoročního úsilí. Ze začátku budeme trénovat v nižších intenzitách a zaměříme se především na objem. Tělo po odpočinku nebude zvyklé na zátěž, proto bude mít ze začátku tendenci být unavené. Nad únavou ale budu muset nějak zvítězit, protože celý květen budu mimo jiné věnovat intenzivní přípravě na bakalářské zkoušky. Duben a květen jsou pro mě teď dva náročné měsíce, kdy si potřebuju osvojit všechny ekonomické znalosti a následně doufám, že se mi je podaří prodat.
Na čem byste před další - tentokrát olympijskou - sezonou ráda nejvíce zapracovala?
Myslím si, že klíčem k úspěchu je spokojenost. Přála bych si, aby mé výkony byly stabilní po běžecké i střelecké stránce. Tuším, že kvalitních výsledků můžu dosahovat, jen jde o to být motivovaná správným směrem, zbytečně nehledat chyby a nenechat se rozházet drobnostmi.
Jaké jsou vaše cíle do další fáze kariéry?
O dlouhodobých cílech nějak neuvažuju. Samozřejmě jakékoliv loučení s profesionálním sportem bude těžké, ale když to bude nezbytně nutné, přistoupím k tomu čelem. Sport jako takový miluju, takže nemám obavy, že bych běžky někdy postavila do kouta. Může se přihodit cokoliv, abych ze dne na den řekla, že už na to nemám a takhle to nechci, a šla dál.
Už se vám v hlavě honí myšlenky na olympiádu?
Určitě ano, je to sen každého sportovce, aby zažil dění olympijských her. Letos jsem měla tu možnost poznat dějiště olympiády. Zapůsobilo na mě pozitivně. Myslím si, že mnoho lidí má zkreslené představy o olympiádě v Jižní Koreji, ale musím říct, že organizaci na Světovém poháru měli zvládnutou dobře a na sportovce se těšili. Ale celá příští sezona se bude odvíjet samozřejmě od toho, jak dobře zvládnu letní tréninkovou přípravu a jak vstoupím do úvodu sezony. Na olympiádu bude nejdříve nutné se nominovat, abych mohla myslet více v detailech.
