I dnes by se řeklo, že hrál teplický rodák pohledný tenis. Jeho pestrá a energická hra i skvělý pohyb lezly na nervy velkým jménům světového okruhu.
A doma zase hýbal žlučí politickým garniturám a svazovým šéfům povahou nezkrotného protirežimního bouřliváka.
Nosil dlouhou hřívu, což v době hippies nebyl ve východním bloku zrovna bezpečný účes, na krku zlatý křížek a k tomu neměl zrovna úctu k autoritám.
"Při Davis Cupu s námi jezdili političtí pracovníci jako dohled. V Barceloně jsem měl zlatý řetízek, dostal jsem ho od mámy, když umřel táta. Vyskakoval mi z trička. Přišel za mnou politruk a říká, že nesmím nastoupit s tím řetízkem, že je to vidět v televizi," líčil Hřebec pro Paměť národa.
Československý reprezentant si to ale nenechal líbit. "Řekl jsem mu, že se snad zbláznil. Že je to dárek od mámy a že to nesundám. Tak jen odpověděl, že nebudu hrát. Nakonec mě ale postavili, přes politruka to neprošlo," uvedl.
To ale prý byla jen jedna z mnoha epizod jeho tenisového odboje během nejtemnějšího období normalizace 70. let. Velký problém měli "svazáci" i s jeho účesem v západním stylu.
"Báli se mi něco říct, protože jsem hned nervově vytekl, tak si chodili stěžovat za týmovým trenérem Kordou, abych se nechal ostříhat," popsal Hřebec.
Dlouho mu jeho rebélie procházela.
V roce 1971 se stal mistrem republiky ve dvouhře i ve čtyřhře. V československém daviscupovém týmu debutoval v roce 1972, v témže roce se ve Wimbledonu dostal do osmifinále, což bylo jeho nejlepší umístění na grandslamovém turnaji vůbec. Na žebříčku to dotáhl na 25. místo.
V Davis Cupu odehrál 17 zápasů, v roce 1975 se dostal do finále. Ve dvouhře vyhrál tři turnaje ATP a další čtyři v deblu.
"Jel jsem na mistrovství Skandinávie, bez nikoho, žádný doprovod. Frajer na letišti přišel a říká: Vezete peníze? To se totiž tehdy nesmělo. Řekl jsem mu, že vezu 400 dolarů. A on: To přece nesmíte. Tak mu říkám: Vím, že nesmím, ale co mám dělat, jedu sám, přijedu na letiště, nikdo na mě nebude čekat, jak se dostanu z letiště do hotelu?"
I tohle Hřebcovi prošlo a na turnaj odcestoval.
Situace eskalovala v roce 1979, kdy se "enfant terrible" československého tenisu zúčastnil turnaje v Rakousku, na který od svazu neměl oficiální povolení. Měl pouze ústní svolení tehdejšího šéfa reprezentace Antonína Bolardta.
Hřebec totiž cestoval z jiného turnaje a pozvánku na další dostal na poslední chvíli.
"Slyším to jako dnes. Jirko, když už tam seš, nevidím důvod, proč bys po cestě do Čech nesehrál tenhle malej turnaj, odpověděl mi do telefonu Bolardt," vzpomínal "hříšník" v příběhu pro projekt Bez frází.
Jenže Hřebec se dostal do finále, které se hrálo na Prvního máje, a to tehdejší vedení Československého tenisu nemohlo přenést přes srdce. Tenista šel na kobereček, jenže tam ho prý Bolardt zapřel.
"Lhal. Úplně sprostě lhal. Jenže mně samozřejmě nikdo nevěřil. Byl jsem floutek, ne moc oblíbený. Ležel jsem bolševikům v žaludku kvůli svému způsobu života," popsal.
S okamžitou platností mu na půl roku odebrali pas, což byl podle jeho slov de facto konec kariéry, protože se mu po uplynutí trestu nechtělo moc dlouho drápat přes malé turnaje zpátky nahoru.
Milost dostal od komunistických úřadů na přelomu 80. a 90. let, když se naskytla možnost pracovat jako tenisový trenér v německém Augsburgu. Když mu ale po pár letech nechtěli pracovní povolení prodloužit, stal se emigrantem v Západním Německu.
Zpět do vlasti se natrvalo vrátil až v roce 1997. Nyní je klubovým trenérem I. ČLTK a rukama mu prošly Markéta Vondroušová nebo Kristýna a Karolína Plíškovy.
Tenisový podzim na CANAL+ Sport
Závěrečnou fázi sezony na WTA Tour můžete sledovat v přímých přenosech CANAL+ Sport. Největšími lákadly jsou v září a říjnu obří "tisícovky" v Pekingu a Wu-chanu a v listopadu pompézní WTA Finals v Rijádu. Česko bude na Turnaji mistryň reprezentovat skvělá deblistka Kateřina Siniaková, živé vysílání opentlí expertní studia s účastí zajímavých hostů.
