Nepřekvapí proto, že se bývalá australská tenistka jugoslávského původu a žena, která ve svých šestnácti letech senzačně vyřadila tehdejší megahvězdu Martinu Hingisovou z Wimbledonu, pouští do nových a nových rozhovorů.
V tom posledním, který poskytla magazínu Good Health and Wellbeing, znovu promluvila o myšlenkách na sebevraždu nebo o tom, jak zvládla zhubnout padesát kilogramů.
"Bojovala jsem s depresí více než deset let a v jednom bodě mě od sebevraždy dělilo jen pár vteřin. Moc mi pomohlo, že jsem svůj příběh odhalila. Najednou jsem cítila pochopení," prohlásila Dokičová, která před třemi lety šokovala knihou nazvanou Nezničitelná.
Detailně v ní popisovala dlouholeté fyzické i psychické týrání ze strany otce a trenéra v jedné osobě Damira Dokiče.
Přestože se už ve dvaceti dokázala despotického otce zbavit, s následky složitého dětství se vyrovnává celý život. I dnes, krátce před oslavou sedmatřicátých narozenin, váhá se založením vlastní rodiny, přestože je v dlouhodobém vztahu.
"V budoucnu to zřejmě přijde. Jediné, co vím, je to, že chci své děti vychovávat úplně jinak, než jsem byla vychovávána já."
Ví, o čem mluví. Z jejího vyprávění mrazí.
Do doby, než v šesti letech začala s tenisem, měla s otcem normální vztah. Potom se Dokič změnil, z dcery chtěl mít profesionálku a způsob, jakým o svůj sen usiloval, není pro slabší povahy.
"Trestal mě koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela," popsala Dokičová. Vulgární nadávky tak byly tou lepší variantou a prakticky každodenní rutinou.
V šestnácti rodačka z Osijeku prorazila. A to rovnou na Wimbledonu, jako kvalifikantka. Vyřazení světové jedničky Hingisové drtivým skóre 6:2, 6:0 a účast ve čtvrtfinále byly v roce 1999 prvotřídní senzací.
O rok později to bylo ještě lepší. Dokičová zaznamenala životní úspěch, v All England Clubu došla do semifinále. Žádnou velkou euforii si ale vychutnat nemohla. Starý "optimista" Dokič to totiž viděl úplně jinak.
"Měla to být moje zářná chvíle, ale nebyla. Po utkání mi otec řekl, že jsem ostudná a trapná. A nepustil mě do hotelu," zavzpomínala tenistka v knize.
Mladá hráčka musela zůstat v areálu, ležela tam na gauči, ale našly ji uklízečky a zavolaly ostrahu. Dokičová musela jít hledat místo k přespání. Bez peněz, bez ničeho.
Rok 2000 obecně nezastihl jejího otce v dobrém rozmaru.
Po brzkém vyřazení z kanadského Maurier Open zmlátil dceru tak, že ztratila vědomí. Na Australian Open měl fyzický konflikt s kameramanem, v Londýně se omotal vlajkou s rasistickým podtextem, sprostě urážel diváky, jednomu z novinářů rozbil telefon a z turnaje byl vyloučen. V New Yorku zase ztropil scénu s obsluhou restaurace, když se mu nelíbila jeho porce lososa. Výsledkem byl zákaz vstupu na turnaje okruhu WTA na šest měsíců.
S otcem brzy ukončila veškerý kontakt. Posílala mu nějakou dobu peníze, dokonce se snažila usmířit, ale marně. Dokič nikdy nepřiznal, že by cokoli udělal špatně. V roce 2008 ho odsoudili k patnácti měsícům vězení: ohrožoval granátem australského vyslance v Srbsku.
Přesto Dokičová zůstává zranitelná. Po ukončení kariéry v roce 2014 někdejší světová čtyřka kvůli problémům se štítnou žlázou a psychické nepohodě fatálně přibrala. Vážila až 120 kilogramů. Na začátku letošního roku se ale pochlubila proměnou. Za rok a půl zhubla přes padesát kilo a začala pracovat pro televizi jako komentátorka.
"Když jste profesionálním sportovcem, jste v bublině, která není realitou. Je o vás postaráno, přes stravu a cvičení, až k cestování a managementu. Začít žít bez toho bylo strašně složité," přiznala nedávno.
Nyní o sebe pečuje nejen po tělesné, ale i psychické stránce.
"Duševní zdraví je pro mě velmi důležité. Vím, jaké jsou mé spouštěče. Když jsem nervózní nebo ve špatné náladě, dávám si pauzu od všeho, snažím se poslouchat své tělo. Je to něco, co mi opravdu pomohlo," vysvětlila Australanka.
