Chybí jediná výhra. Berounský tenista Tomáš Macháč zatím v Paříži předvádí pozoruhodné výkony.
V kvalifikaci si bez ztráty setu poradil se dvěma nelehkými soky, přičemž zejména středeční vítězství 6:3, 6:3 nad Japoncem Go Soedou, mužem, jenž už okusil příslušnost k nejlepší světové padesátce, naznačilo jeho možnosti.
V pátek se devatenáctiletý Čech utká s Portugalcem Fredericem Silvou o životní průlom. "A já pevně věřím, že to zvládne," drží na dálku palce Daniel Filjo, trenér pražské Sparty, ve které Macháč působí od svých osmi let.
"Pro Tomáše by to byla jednoznačně známka toho, že má na to probojovat se do světového tenisu. Velký posun by to znamenalo pro celý český tenis v mužské kategorii," tvrdí kouč.
Macháč, dosud zůstávající trochu v pozadí za jinými talenty Jonášem Forejtkem, Jiřím Lehečkou či Daliborem Svrčinou, těží ze své pracovitosti.
Šel ve stopách starší sestry a s tenisem žil od útlého dětství. Sám s nadsázkou říká, že s milovaným sportem začínal, když byla raketa větší než on sám. Ještě než oslavil první narozeniny, držel v ruce pingpongovou pálku. První tenisovou raketu dostal už ve dvou letech.
Brzy začal jezdit trénovat do Prahy. Na základní škole dostával omluvenky z odpoledních vyučovacích hodin a přesouval se do hlavního města na až pětihodinové tréninkové seance. Večer se vracel domů a doháněl zameškanou látku.
Neexistovalo nic jiného, než tenis a škola.
Píle se začala vyplácet záhy. Během juniorských let své vrstevníky jasně převyšoval, neustále zápolil ve starších kategoriích, už v deseti patřil do juniorských reprezentačních výběrů. Vybojoval medaili na olympiádě dětí a mládeže.
Sledoval Rogera Federera, Novaka Djokoviče a Rafaela Nadala a učil se od nich. Hltal i Davis Cup a především Radka Štěpánka. Na jeho pestrou hru se nemohl vynadívat. Chtěl být jako on.
Když mu tedy loni v lednu přistála v pomyslné poště od kapitána Jaroslava Navrátila pozvánka do reprezentace dospělých, byl logicky v euforii. Poctu si zasloužil, během listopadu předchozí sezony vyhrál na mužském okruhu Futures tři turnaje za sebou.
Válí i letos. V únoru ovládl challenger v Koblenzu a během sezony vystoupal až do poloviny třetí stovky světového rankingu. Na další level dostal svou hru po zahájení spolupráce s trenérem Danielem Vackem, někdejším 26. hráčem světa.
"Zdobí ho velmi dobrý pohyb po kurtu, který měl odmala. Dokáže hrát velmi pestře a dobrého pohybu využívá obzvláště v obraně," popisuje Macháčovy nejsilnější stránky Filjo.
Odborníci si na něm cení také chladné hlavy. V klíčových chvílích nepanikaří.
Vacek začal dávat mladé tenisové naději ještě víc do těla. Ve chvílích, kdy si Macháč myslel, že hraje dobře a v podstatě nemá rezervy, nacházel přísný kouč další a další věci, na kterých je třeba tvrdě pracovat.
Mladý tenista si na takový přístup rychle zvykl a za poslední dobu citelně zlepšil servis i forhend, nově si také dokáže zajít k síti pro vítězný volej.
Stává se komplexnějším hráčem a neustále piluje svůj nejlepší úder, obouručný bekhend, který vždy obdivoval u Djokoviče.
Tenisu nadále podřizuje vše, už je čtvrtým nejlepším hráčem republiky. A v pátek může v areálu Rolanda Garrose udělat další mohutný skok nahoru.
