Píše se rok 2009. Do osmifinále Roland Garros nastupuje Rafael Nadal - jednoznačný favorit útočící na rekordní pátý po sobě jdoucí titul na French Open. Tenista, který dosud na pařížském grandslamu nikdy neprohrál a drží fenomenální sérii 31 vyhraných duelů v řadě.
Na straně druhé stojí Robin Söderling, vysoký Švéd, poprvé hrající osmifinále grandslamu.
Naprostý outsider, jemuž by podle veškerých předpokladů oranžový povrch rozhodně neměl sedět. Obzvlášť proti španělskému antukovému králi nemá mít sebemenší šanci.
Kurzy jsou směšně nízké, na Nadala se ani nevyplatí sázet. Překvapení je vyloučené, oba hráči spolu nastupují po měsíci od blamáže v Římě, kde čtyřiadvacetiletý Švéd schytává potupný výprask 1:6, 0:6.
To, co přinesou následující hodiny, nečeká nikdo. Když spektakulární duel končí, svět je u vytržení a místo obvyklého skandování "Ra-fa, Ra-fa" zní stadionem Phillippea Chatriera "Ro-bin, Ro-bin". Nadal ztuha polyká těžko uvěřitelnou porážku ve čtyřech sadách.
Poprvé prohrává v Paříži a výjimečnost momentu ještě zvýrazní následující dekáda. To, co Söderlingovi, už se povede pouze Novaku Djokovičovi o šest let později. Jinak Nadal na Roland Garros vyhrává titul za titulem. Dnes už jich má na kontě dvanáct, s kosmickou zápasovou bilancí 92 výher a 2 porážek.
Podívejte se na klíčové momenty duelu:
Söderling v roce 2009 prochází až do finále, kde prohrává s Federerem. V kariéře to pak dotáhne až na čtvrté místo, finále grandslamu si zahraje ještě jednou, znovu v Paříži o rok později. Švéd tam utíná Federerovu sérii 23 grandslamových semifinále v řadě, v souboji o titul už ale s poučeným Nadalem jasně prohrává.
Přesto může být hrdý na to, co dokázal. Je i zabezpečen, tenisem si přichází na skvělých 10 milionů amerických dolarů. Nic z toho mu ale štěstí nepřináší.
Po letech odhaluje, jak jeho kariéru, ukončenou částečně i kvůli mononukleóze v roce 2011, poznamenaly vážné deprese a úzkosti. To nejhorší paradoxně zažíval ve chvílích, kdy se mu dařilo nejlépe. Sám Söderling přiznává, že nezvládl obrovský tlak spojený s pozicí slavného sportovce.
"Najednou jsem nesměl zklamat, byl jsem hvězda, v podstatě jsem mohl prohrát jen se třemi hráči. Zbytek jsem musel porážet, jinak bych se cítil mizerně, jako úplný lúzr. Nešlo to ustát," svěřuje se dnes pětatřicetiletý Švéd.
Trpěl neustálou úzkostí. "Užíralo mě to zevnitř. Seděl jsem na hotelu, zíral do zdi, panikařil při jakémkoli zvuku. Zazvonil telefon a já se začal strachy třást," popisuje stavy panických atak.
Největší psychické potíže zažíval ve chvíli, kdy měl jít na kurt. Tenis se pro něj stal synonymem noční můry. Stávalo se mu, že vyrazil k tréninku, nebo dokonce zápasu, po cestě zpanikařil a radši se vrátil na hotel.
"Myšlenka, že bych měl jít hrát, ve mě zažehla paniku. Pořád jsem ležel v posteli a plakal. Na kurt bych nešel, ani kdybyste mi drželi zbraň na spánku," vypráví.
Otevřeně mluví i o myšlenkách na sebevraždu.
"Byl jsem ve stavu, kdy jsem si na googlu hledat nejlepší způsoby, jak se zabít. Nechtěl jsem žít v takovém pekle, hledal jsem únik. Nikdy jsem se ale neodhodlal k tomu, abych sebevraždu opravdu spáchal," prohlašuje.
Zatímco jeho největší konkurenti ze závěru prvního desetiletí 21. století stále vyhrávají velké tituly, on dává přednost "normálnímu" životu.
Jako kapitán vede švédský daviscupový tým a je spokojený. O svých úzkostech se rozhodl mluvit, aby pomohl těm, kteří se svými démony bojují o samotě.
"Řada sportovců se o tom bojí mluvit. Rád bych pomohl to změnit. Pokud máte rádi svůj sport, dělejte ho naplno a tvrdě trénujte. Ale myslete na to, že je to jen sport. Výsledky nejsou smyslem života," vzkazuje Söderling.
