V prvním závodě SP jste dojel čtvrtý. Čím to?
Věděl jsem, že jsem na tom dobře, protože v přípravě se mi podařilo odtrénovat vše, co jsem měl v programu. Do Finska jsem však jel bez velkých očekávání, spíše si zjistit, na čem opravdu jsem. V Ruce se mi ale sešlo doslova všechno. Po vydařeném skoku mně patřila šestá příčka a v běhu jsem si ještě polepšil. Byla to pro mě doslova více než nečekaná bomba.
V součtu umístění i za páté místo ve štafetě jste od Mezinárodní lyžařské federace obdržel ocenění Sportovec týdne. Co pro vás znamenalo?
Nikdy jsem to nezažil, takže si tohoto ocenění moc vážím, mám z něj skvělý pocit. Samozřejmě, že jsem ho nečekal, vždyť kandidátů bylo několik, především vítěz závodu Rakušan Seidl.
Jenže za týden bylo všechno jinak. Co tento propadák způsobilo?
V kvalifikaci i zkušebních kolech jsem skákal daleko a hlavou se mi začaly honit divné myšlenky. Místo, abych na nájezdu byl v klidu, plně se soustředil a předvedl normální skok, tak mě v hlavě cosi secvaklo, že bych měl předvést něco výjimečného. Sám na sebe jsem vyvíjel zbytečný psychický tlak. Je to pro mě cenná zkušenost do dalších závodů, protože dál chci bojovat o pozice v elitní desítce.
Není tajemstvím, že můstky v Lillehammeru v lásce nemáte. Nešlo také o jednu z příčin vašeho nezdaru?
Je pravda, že zejména ten menší můstek nemám v oblibě. Navíc podmínky nebyly ideální. Sněžilo, foukal vítr a velice náročná trať se při běhu bořila. To však neříkám jako výmluvu na své vystoupení, protože desítky sdruženářů se s tímto handicapem dokázalo vyrovnat.
Máte toto norské zklamání stále v myšlenkách, nebo už na něj zapomínáte?
Mám ho stále v hlavě a nejraději bych co nejdřív zase závodil, jenže další díl Světového poháru je téměř až za tři týdny v Ramsau. Do této doby se mi snad podaří uklidňovat se několikadenním pobytem u rodičů a tréninkovými skoky, z nichž snad budu mít dobrý pocit.
Na kterých můstcích budete budete mít možnost hledat ztracenou pohodu?
Někde v zahraničí, kde budou dobré sněhové podmínky. Šestihodinová jízda autem třeba do Rakouska není sice nic příjemného, v Harrachově bych byl za 40 minut. Avšak více než smutná situace kolem tohoto kdysi světoznámého krkonošského areálu se stále neřeší, na což doplácí především nadějné, skokanské mládí.
Další závod Světového poháru je tedy krátce před Štědrým dnem v Ramsau. S jakými představami a záměry tam pojedete?
Věřím, že tam potvrdím dobrou formu a se svými výkony tam budu spokojený. Je to moje oblíbená destinace, můstek tam dobře znám a často jsem si tam vylepšil své maximum.
